z právní praxe přehled o již zpracovaných změnách a ani připravovaných. Zřejmě jsou dvě centra zabývající se touto materií. Ministerstvo spravedlnosti České republiky a Právnická fakulta Univerzity Karlovy. Je škoda, že není jeden systém zastřešující tuto rekodifikaci a z něj vycházející výstupy podrobeny přehledné diskusi a informující odbornou i laickou veřejnost zejména o zásadních změnách, které jsou navrhovány a třeba již propracovány. Informace na stránkách Ministerstva spravedlnosti k této problematice jsou zřejmě již staršího data a obecného charakteru. Práce jistě postoupily ke konkrétním výstupům, které ale nejsou běžně přístupné.

Návrhy na zrychlení trestního řízení Považuji za velmi nešťastné, že jedna ze základních zásad našeho trestního řízení zakotvená v § 2 odst. 5 trestního řádu, že skutkový stav věcí má být zjištěn tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, je orgány činnými v trestním řízení vykládána velmi extenzivně. Jsou–li totiž pouze pochybnosti, státní zástupce obžalobu podá, protože nemá „důvodné pochybnosti“. Po roce 1989 proběhla řada velkých trestních kauz zejména hospodářského charakteru, které byly zakončeny zprošťujícím rozsudkem, ačkoli takovéto rozhodnutí mohlo být vyřčeno již v přípravném řízení ve formě zastavení trestního stíhání, protože se skutek nestal nebo, že skutek není trestným činem. Bohužel v právních názorech státního zastupitelství došlo od roku 1989 k jakémusi posunu, že v případě pochybností je třeba věc odžalovat a nechť jí zprostí soud. V době minulé, aniž bych ji vzýval, byl běžný opačný přístup vyšetřujících orgánů, že v případě pochybností sami policejní vyšetřovatelé pod dohledem tehdejší prokuratury trestní řízení zastavovali. Z neznámých důvodů přestala být důsledně aplikována v těchto případech zásada „in dubio pro reo“. Považoval bych za odpovídající dnešní době, která zdůrazňuje ochranu lidských a občanských práv, zdůraznění aplikace této zá-

epravo.cz

sady přímo v novém trestním řádu. Tím by se zamezilo zbytečnému zatěžování soudů a zároveň by nedocházelo jako nyní i k mnohaletému podrobení stíhaných osob mimořádnému psychickému náporu, někdy až k jejich občanské a ekonomické likvidaci. Zrychlení trestního řízení by bylo možno dosáhnout i jednou jednoduchou úpravou provádění dokazování listinami. Stačilo by zakotvit do nového trestního řádu povinnost účastníků se s listinami seznámit před zasedáním soudu, potom by ani nemusely být dávány k nahlédnutí. Zůstalo by účastníkům právo požadovat jejich předložení svědkům či znalcům. Další zrychlení by bylo možné v případě znaleckého zkoumání psychiatry a psychology. Tito znalci v podstatě vždy po skutkové stránce vycházejí ze situace, že obžalovaný trestný čin spáchal. Jejich zkoumání a závěry hodnotí subjektivní stránku jednání obžalovaného a někdy se vztahují i k objektivní stránce přečinu či zločinu. V případě, že obžalovaný trestnou činnost popírá, považuji závěry těchto znalců za předčasné a v podstatě za porušující § 2 odst. 2 tr. řádu, že nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen. Celá tato situace je porušováním presumpce neviny. Takovéto zkoumání duševního stavu by mělo nastat až po pravomocném zjištění viny.

Orgán činný v trestním řízení může dle § 65, odst. 2 tr. řádu ze závažných důvodů nahlédnutí odepřít. Toto rozhodnutí sice podléhá přezkumu státním zástupcem, ale většinou takovéto žádosti dle § 157a trestního řádu není vyhověno a postup vyšetřovatele je pokryt. Za účelem zachování rovnosti stran a možnosti obviněného řádně se hájit od vznesení obvinění by mělo být nově minimálně zakotveno právo obviněného na nahlédnutí dle § 157a trestního řádu, pokud podal stížnost. U institutu stížnosti proti zahájení trestního stíhání je ještě jeden problém. Státní zástupce nemá lhůtu, dokdy musí o stížnosti rozhodnout. Obviněný má tři dny k podání stížnosti. Na jejím základě má státní zástupce posoudit úroveň důkazů, které byly podkladem pro zahájení trestního řízení. Jelikož může rozhodovat až s velikým časovým odstupem, má možnost se samozřejmě seznámit i s dalšími důkazy, které stále mohou být upřeny obviněnému. Korektnímu trestnímu řízení by odpovídala také lhůta tří dnů od obdržení stížnosti o ní rozhodnout. Právo orgánu činného v trestním řízení neumožnit nahlížení do spisu až do oznámení možnosti prostudovat spis na konci vyšetřování také představuje neodůvodněnou výhodu vyšetřovatele. Mělo by být v novém zákoně alespoň zakotveno toto právo od okamžiku výslechu obviněného jako nezpochybnitelné a obligatorní.

Návrhy na dosažení ještě větší rovnosti stran

Ještě několik poznámek k rekodifikaci trestního řízení

Zejména v počátcích trestního stíhání bývá obviněný ve značné nevýhodě proti orgánům činným v trestním řízení, pokud jde o znalost podkladů (důkazů) podporujících závěr o spáchání přečinu či zločinu. Jeho obranou je stížnost podaná do tří dnů. V této situaci ale často dochází ke křížení tohoto opravného prostředku s právem nahlížet do spisu. Protože stížnost může být podána tvz. blanketní a následně doplněna ve lhůtě, kterou většinou do ní uvede obhájce, stává se v tu chvíli důležitým úkonem nahlédnutí do spisu, za účelem odůvodnění stížnosti.

Dalším problémem oslabujícím pozici obviněného je nemožnost, aby obdržel po podání vysvětlení dle § 158 trestního řádu kopii svého výslechu. Má-li toto právo obviněný ke všem důkazům založeným ve spisu časově podle toho, jak jsou do spisu vkládány, tak není důvod tuto listinu z tohoto práva vyjímat. Vzhledem k možnému dlouhému časovému odstupu od podání vysvětlení k hlavnímu líčení a postupu soudu dle § 211 odst. 6 trestního řádu při možnosti odmítat nahlédnutí do spisu až do skončení vyšetřování, jeví se nemožnost získat kopii

98 I EPRAVO.CZ Magazine I 4/2017 I www.epravo.cz