NEJVLIVNĚJŠÍ PRÁVNÍCI 2014 Kdo je kdo Josef Baxa vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Působil jako trestní soudce okresního, později pak Krajského soudu v Plzni, kde byl také místopředsedou. V devadesátých letech minulého století se podílel na založení Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Jako první náměstek pracoval postupně pro ministry spravedlnosti Otakara Motejla, Jaroslava Bureše i Pavla Rychetského. Účastnil se příprav a prosazení velké novely trestního řádu i tvorby nového institucionálního a procesního rámce správního soudnictví. V lednu 2003 jej prezident republiky Václav Havel jmenoval předsedou Nejvyššího správního soudu, kde působí dodnes. Je také předsedou rozšířeného senátu a redakční rady Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. V publikační činnosti se věnuje zejména procesním úpravám. Ve svých četných veřejných vystoupeních se zaměřuje na kritickou analýzu fungování soudnictví a jeho možné reformy. Pražská vrchní státní zástupkyně, Lenka Bradáčová, absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy se ziskem ceny Karla Engliše pro nejlepší studenty společenskovědních disciplín. Tři roky poté byla jmenována státní zástupkyní v Litoměřicích. O dva roky později se stala náměstkyní krajského státního zástupce v Ústí nad Labem, kde působila téměř deset let. Působí také jako lektorka v oboru trestní právo na Justiční akademii. Letos po dvou volebních obdobích končí ve funkci prezidentky stavovského sdružení Unie státních zástupců České republiky. Jméno Lenky Bradáčové je spojeno s mediálně viditelnými kauzami, například podnikatele Ivo Rittiga, exhejtmana Davida Ratha, Mostecké uhelné anebo Honzíka Rokose, zavražděného svou matkou). Iva Brožová je studijně i lektorky spjata s Právnickou fakultou Masarykovy Univerzity v Brně. V roce 1978 musela z politických důvodů opustit pedagogickou činnost a pracovala jako soudkyně Krajského soudu v Brně. Po revoluci se přípisem děkana stala rehabilitovaným učitelem a znovu začala na brněnských právech učit. Pracovala jako poradkyně Ústavního soudu ČSFR v Brně, po zániku federace nastoupila zpět ke Krajskému soudu v Brně. V roce 1993 byla jmenována soudkyní Ústavního soudu ČR. Ve funkci setrvala do roku 1999, kdy se stala soudkyní Nejvyššího soudu ČR. Tři roky poté byla jmenována jeho předsedkyní. V roce 2006 byla prezidentem České republiky Václavem Klausem odvolána z funkce předsedkyně Nejvyššího, proti svému odvolání podala ústavní stížnost a požádala Ústavní soud o zrušení části zákona, která umožňovala odvolávání předsedů a místopředsedů soudů. Ústavní soud jí vyhověl. Akademik Petr Čech se specializuje na obchodní společnosti, cenné papíry, obchodní závazkové vztahy. V poslední době je viditelný díky své kritice nové soukromoprávní úpravy. Je alma mater je Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, kde dodnes přednáší. Má za sebou zahraniční stáž na Institute for International Education, Washington, New York, Chicago, Los Angeles, Denver, USA,. Působí jako Counsel v advokátní kanceláři Glatzová Co., v roce 2011 obdržel bronzovou medaili Antonína Randy. Jan Dědič, vysokoškolský profesor na Katedře podnikového a evropského práva na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze působí i na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je také partnerem advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík. Kromě pedagogické činnosti ze několik let živil jako podnikový právník. Jan Dědič je členem Legislativní rady vlády ČR a členem Rekodifikační komise pro občanský zákoník. Je také předsedou Rozkladové komise České národní banky. Publikuje články v odborném tisku, je autorem a spoluautorem řady knižních monografií a skript. Je považován za experta pro harmonizaci práva ČR s právem EU. V roce 2006 obdržel ocenění Právník roku. Hlavní autor nového občanského zákoníku, Karel Eliáš, je nositelem nejvýznamnějších ocenění, včetně Právnické síně slávy za výjimečný celoživotní přínos českému právu. Od roku 2011 spolupracuje s advokátní kanceláří PRK Partners jako Of Counsel. I když absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, jeho pedadogická činnost je sprata s Brnem a zejména s Plzní. V osmdesátých a devadesátých letech působil jako podnikový právník významné těžařské společnosti. Dodnes je vedoucím vědeckým pracovníkem Ústavu státu a práva Akademie věd ČR, prorektorem pro právní oblast na Vysoké škole manažerské informatiky a ekonomiky a členem Legislativní rady vlády ČR. V jeho sbírce cen nechybí bronzová a stříbrná medaile Antonína Randy a ocenění Právník roku 2006. Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu České republiky působí v justici od roku 1989, a to nejprve u Městského soudu v Brně, posléze u Krajského soudu. Je členem redakční rady časopisu Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva a od roku 2004 členem redakční rady časopisu Ad notam. Přednáší pro soudce a notáře. Externě vyučuje na Masarykově univerzitě v Brně, katedře občanského práva. Nedávno byl zvolen do čela minitýmu, který pod ministerstvem spravedlnosti připravuje rekodifikaci civilního procesu. Aleš Gerloch letos po osmi letech skončil v čele Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Působí jako 1.místopředseda Legislativní rady vlády jako prorektor pro akademické kvalifikace Univerzity Karlovy v Praze. V právní praxi se zaměřuje na teorii práva, právní filozofii a ústavním právo. V roce 2006 byl zvolen Právníkem roku v oblasti veřejného práva. Kromě publikační a přednáškové činnosti vykonává recenzní činnost v rámci Grantové agentury ČR a Grantové agentury AV ČR. Ve své advokátní praxi se zaměřuje na zastupování před Ústavním soudem České republiky ve věci ústavních stížností i návrhů na přezkoumání ústavnosti zákonů, a před Evropským soudem pro lidská práva. Význačnou součást práce jeho advokátní kanceláře tvoří expertizní činnost. Alma mater Bohumila Havla je Západočeská Univerzita v Plzni, se kterou je neodmyslitelně spjat. Podílel se na tvorbě zákona o obchodních korporacích, a to jako hlavní zpracovatel. Pracoval také na tvorbě návrhu nového insolvenčního zákona, zákona o komoditních burzách a zákona o nabídkách převzetí. Kromě toho byl vedoucím pracovní podskupiny rekodifikační komise pro obecnou část obligačního práva a členem pracovních komisí Legislativní rady vlády pro právnické osoby v návrhu občanského zákoníku, obecnou část obligační části návrhu občanského zákoníku. Je členem Legislativní rady vlády ČR; stále komise pro insolvenční právo zřízené Ministerstvem spravedlnosti ČR; European Centre for Comparative, Commercial and Company Law sídlícího v Krakově; anebo dozorčí rady Randovy nadace. V roce 2012 byl Bohumil Havel oceněn jako Právník roku v oblasti obchodního práva. Bývalý místopředseda Ústavního soudu, Pavel Holländer, působil po studiích jako docent na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, a to na katedře teorie státu a práva. Ke dni 17. listopadu 1989 byl členem KSČ. V devadesátých letech studoval v rámci stipendia Humboldtovy nadace na Právnické fakultě Univerzity v Kielu. V roce 1993 a opakovaně v roce 2003 byl jmenován soudcem Ústavního soudu České republiky. Je členem Učené společnosti České republiky, působil v Akreditační komisi vysokých škol, byl a je členem vědeckých rad univerzit a jejich právnických fakult, redakčních rad domácích i zahraničních vědeckých časopisů a sám publikuje. V odborné práci se zaměřuje zejména na otázky právní teorie a filosofie práva, právní logiky, medicínského práva, všeobecné státovědy a ústavního práva. Ivo Ištvan, absolvent brněnských práv je vrchní státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Začínal na Okresním státním zastupitelství Brno-venkov a už po třech letech byl jmenován vrchním státním zástupcem. Jenže deset let poté, v roce 2007 byl na základě kritiky poměrů na Nejvyšším státním zastupitelství z podnětu tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké odvolán ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem. Až do roku 2011, kdy se do Olomouce na základě úspěchu správní žaloby vrátil, pracoval na pobočce VSZ v Brně. Loni zahájil tzv. kauzu Nagyová, která vyústila v pád vlády Petra Nečase. Miroslav Jansta je partner advokátní kanceláře Jansta, Kostka spol. a sportovní funkcionář. Po studiích působil jako pedagogický a vědecký pracovník na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, a to v oblasti pracovního práva a práva sociálního zabezpečení. Po revoluci se stal poslancem KSČ (posléze KSČM) Sněmovny lidu Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky. Jako člen ústavněprávního výboru a místopředseda imunitního výboru se účastnil příprav řady zákonů a ústavních zákonů. Během volebního období opustil komunistickou stranu a byl pak nezařazeným poslancem. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. I nadále je veřejně činný, působí mimo jiné jako předseda České unie sportu, první místopředseda Českého olympijského výboru a předseda České basketbalové federace. Zdeněk Krčmář je předseda senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR a předseda rekodifikační komise pro přípravu nového úpadkového práva v České republice, velké systémové novely insolvenčního zákona. Přední odborník na tuto problematiku byl od počátku účasten i na vývoji právní úpravy z oblasti konkursu a vyrovnání. Přednáší a publikuje. Zdeněk Kühn vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a University of Michigan Law School, Ann Arbor v USA, kde jako první z České republiky získal titul doktora právních věd. I když pracoval jako advokátní koncipient, více ho lákala akademická dráha. Stal se docentem na katedře teorie práva a právních učení v Praze, kde dosud působí jako pedagog. Tři roky byl asistentem soudce na Ústavním soudu, podílel se rovněž na činnosti Legislativní rady vlády České republiky. V roce 2008 byl jmenován soudcem a přidělen k Nejvyššímu správnímu soudu, od letoška je pak předsedou senátu. Je autorem několika monografií a desítek článků publikovaných u nás i v zahraničí, úspěch mají zejména jeho články na blogu Jiné právo. Jan Kysela, jeden z nejviditelnějších ústavních právníků je odborník v oboru státovědy a politologie. Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy vede Katedru politologie a sociologie. Zabývá se především ústavními systémy a obecnou státovědou. Pracuje také pro Stálou komisi Senátu Parlamentu ČR pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury a je členem pracovní komise Legislativní rady vlády pro veřejné právo I – komise pro správní právo č. 1 a členem rozkladové komise ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Jan Kysela je autorem návrhu tzv. Stykového zákona (zákon o zásadách jednání a styku obou komor českého Parlamentu mezi sebou jakož i navenek). Publikuje a edituje sborníky s ústavněprávní tématikou. Prezident Soudcovské Unie ČR, Tomáš Lichovník, vede jihlavskou pobočku brněnského krajského soudu, jehož je také místopředsedou. Po absolvování Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně pracoval jako podnikový právník. V roce 1992 byl jmenován soudcem a už dva roky poté se stal předsedou Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Před šesti lety nahradil ve funkci prezidenta Soudcovské unie Jaromíra Jirsu, druhé (a poslední) funkční období mu končí letos na podzim. Tomáš Lichovník se specializuje na občanské právo Hana Marvanová, 1. náměstkyně ministryně spravedlnosti byla od počátku 90. let více než deset let poslankyní, postupně za Občanské fórum, ODS a Unii svobody. Krátce byla předsedkyní Unie svobody-DEU. Se stranou se postupně rozešla a v září 2003 se vzdala poslaneckého mandátu. V době komunistického režimu se účastnila práce v disentu. Spoluzakládala Nezávislé mírové sdružení a strávila kvůli tomu několik měsíců ve vazbě. Než se do vrcholné politiky vrátila, působila jako advokátka. Kontakt s veřejným životem ale neztratila, stala se signatářkou iniciativy Veřejnost proti korupci, působí v platformě Vraťte nám stát a angažuje se v protikorupčních aktivitách. Advokát Karel Muzikář vede jednu z nejúspěšnějších advokátních kanceláří u nás, Weil, Gotshal Manges. Pobočku americké společnosti v Česku založil po studiích v zámoří v roce 1993 a od té doby z kanceláře vybudoval velice silnou a z hlediska tržeb největší právní firmu v zemi. Mezi klienty „jeho“ kanceláře patří největší hráči byznysu i státu (ČEZ, O2, ČSA, Česká spořitelna, EVRAZ VÍTKOVICE STEEL, UNIPETROL apod.). Kromě toho se kanceláři v posledních letech dařilo vyhrát pro stát řadu miliardových arbitráží. Do roku 2013 působil v panelu právních poradců prezidenta republiky, byl také viceprezidentem rozhodčího soudu při pražské burze. Advokát Radek Pokorný je s politikou spjat už od studií. Když pracoval jako asistent ve Federálním shromáždění, doporučili jej na místo koncipienta v advokátní kanceláři Rychetský Hlaváček. Byl také ředitelem pražské pobočky realitní kanceláře Investiční a Poštovní banky. Média ho spojují s osobou premiéra, Bohuslava Sobotky. Zda je jeho „nejvěrnějším spojencem a přítelem“ ani jeden z nich zatím nepotvrdil. Radek Pokorný se specializuje na obchodní, autorské a reklamní právo, nekalou soutěž, ochranu hospodářské soutěže, regulaci kapitálového trhu a finanční právo, problematiku veřejné podpory a koupě, prodeje a převzetí obchodních společností. Byl členem Dozorčí rady Komerční banky a v současnosti působí jako prezident Rady pro reklamu ČR, místopředseda Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky a prezident České asociace pro soutěžní právo. Jako členem Dozorčí rady vydavatelství ECONOMIA anebo místopředseda Komory administrátorů veřejných zakázek. Pavel Rychetský, od roku 2003 předseda Ústavního soudu, je absolvent Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Byl členem KSČ, a to tři roky těsně po studiích, kdy nastoupil jako soudní čekatel u Městského soudu v Praze. Nedlouho poté proti němu bylo zahájeno trestní stíhání v souvislosti s jeho protesty proti politickým procesům s účastníky tzv. majálesových událostí. Soud proto musel opustit, po okupaci Československa pak pracoval jako podnikový právník. Po tzv. normalizaci se zapojil do aktivit občanského odporu proti totalitní moci. Byl spoluzakladatelem a prvosignatářem Charty 77, spoluzakladatelem Občanského fóra a jeho republikové rady a členem Občanského hnutí. V devadesátých letech působil jako generální prokurátor České republiky, místopředseda vlády ČSFR a předsedou její Legislativní rady. Stojí za řadou zákonů, například o Ústavním soudu, o referendu, o vrácení majetku KSČ lidu, restituční zákony a další. Následně vykonával advokátní praxi, jedno volební období byl také senátorem. Byl místopředsedou vlády Miloše Zemana, krátce také ministrem spravedlnosti ve vládě Vladimíra Špidly. Jedenáctý předseda vlády České republiky, Bohuslav Sobotka, vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Politiku preferoval již před studii, od prosince 1989 se podílel na obnovení činnosti ČSSD v Brně a na okrese Vyškov. Krátce po absolvování fakulty byl zvolen do Poslanecké sněmovny, a to na kandidátce ČSSD za Jihomoravský kraj. Dodnes byl pětkrát opětovně zvolen. Byl například předsedou mandátového a imunitního výboru, předsedou rozpočtového výboru anebo předsedou Poslaneckého klubu ČSSD. Čtyři roky vedl resort financí, a to za vlády Stanislava Grosse, Vladimíra Špidly i Jiřího Paroubka. Dvakrát byl také místopředsedou vlády. Od letošního 17.ledna je v čele vlády. Advokát a předseda odvolací kárné komise České advokátní komory Tomáš Sokol patří k nejznámějším právníkům v Česku. Začínal v Advokátní poradně č.2 v Praze. V devadesátých letech pak působil jako pražský městský prokurátor a poté jako ministr vnitra. Mezi jeho klienty patří lobbista Marek Dalík, exministryně obrany Vlasta Parkanová, bývalý policejní prezident Petr Lessy, uprchlý podnikatel Radovan Krejčíř, expremiér Jiří Paroubek anebo Dopravní podnik hl. m. Prahy (při vymáhání pokut od černých pasažérů). Zastupoval také českou vládu, a to před Nejvyšším správním soudem ve věci projednávání vládního návrhu na rozpuštění Dělnické strany. Kromě trestního práva se specializuje na rozhodčí činnost, spory na ochranu osobnosti, včetně sporů o ochraně dobrého jména právnické osoby anebo poskytování právních služeb obcím. České trestní právo je neodmyslitelně spjato s osobou profesora Pavla Šámala. Je nejenom hlavní autor trestního zákoníku, zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, člen trestní komise Legislativní rady vlády ČR a aktuálně i „hlavou“ skupiny připravující nový trestní řád. Kromě toho působí jako předseda senátu Nejvyššího soudu ČR specializovaného na hospodářskou trestnou činnost a vyučuje na pražské, plzeňské a bratislavské právnické fakultě. Kromě členství v řadě mezinárodních i domácích expertních skupinách hojně publikuje. Pavel Šámal svou kariéru začal jako soudce u Okresního soudu v Mostě a poté Krajského soudu v Ústí nad Labem. V té době byl členem KSČ. Nejmladší soudkyně Ústavního soudu, Kateřina Šimáčková, vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Dodnes na své alma mater působí jako odborná asistentka katedry ústavního práva a politologie. V roce 1992 byla asistentkou soudce Ústavního soudu ČSFR Antonína Procházky. Patnáct let pracovala jako advokátka. Byla členkou Legislativní rady vlády, čtyři roky soudila na Nejvyšším správním soudu. Od roku 2010 je náhradnicí členky Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva (tzv. Benátské komise) za ČR a členkou zkušební komise pro justiční zkoušky. Vojtěch Šimíček je soudce Nejvyššího správního soudu a budoucí ústavní soudce. Po studiích absolvoval několikaměsíční studijní pobyty v Regensburgu a v Bochumi a pět měsíců působil jako stážista v německém Spolkovém sněmu. Sedm let pracoval jako asistent soudce na Ústavním soudu. V roce 2003 byl jmenován soudcem a přidělen k Nejvyššímu správnímu soudu. Kromě funkce předsedy senátu finančně-správního kolegia působí také jako předseda sedmičlenného senátu ve věcech volebních a ve věcech politických stran. Jeho nejsledovanějším rozsudkem je rozpuštění Dělnické strany z roku 2010. Věnuje se pedagogické činnosti, vyučuje ústavní právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Martin Šolc, advokát a v současné době generální tajemník Mezinárodní advokátní komory (IBA) je bývalý předseda, místopředseda a člen představenstva České advokátní komory. Řada mezinárodních ratingových publikací (IFLR 1000, PLC Which Lawyer, Legal 500) ho uvádí jako předního českého experta v oblastech korporačního práva, fúzí a akvizic a restrukturalizací. Podle Chambers Europe patří k vedoucím právníkům pro oblast korporačního práva a fúzí a akvizic v Česku. V IBA působí už od roku 2000 a je vůbec prvním Středoevropanem v čele komory. Jiří Švestka je uznávaný odborník na občanské právo. V roce 1953 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, na které po roce justiční praxe začal vědecky působit, dotáhl to až na profesuru. Odborně se věnuje celému občanskému právu, nejvýznamněji ale zasáhl do oblastí práva na ochranu osobnosti a odpovědnosti za škodu. Profesor Švestka působil také v právní praxi, a to jako advokát nebo jako člen Legislativní rady vlády. Mezi jeho publikace patří například Komentáře k občanskému zákoníku. Ministryně spravedlnosti Helena Válková po studiích začínala na Výzkumném ústavu kriminologickém, po revoluci pak působila Ústavu státu a práva ČSAV. Od začátku devadesátých let působí na pražské filozofické fakultě, kde vzniklo z její iniciativy občanské Sdružení pro rozvoj sociální práce v trestní justici, zárodek později konstituované Probační a mediační služby ČR. Podílela se i na vybudování katedry trestního práva na Fakultě právnické ZČU v Plzni. Je spoluzakladatelkou české pobočky právnického Nakladatelství C.H.Beck, kterou téměř dvacet let řídila. Byla také členkou Criminological Scientific Council Rady Evropy ve Štrasburku; European Society of Criminology a spoluzakládala Českou kriminologickou společnost. Senátorka, bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu a bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu. To je Eliška Wagnerová. Po studiích působila krátce jako podniková právnička a poté jako advokátka. V roce 1982 odešla do Spolkové republiky Německo, kde pracovala jako žurnalistka a poradkyně pro československé právo. V devadesátých letech se odstěhovala do Kanady, rok poté se vrátila do Česka. Tři roky pracovala jako asistentka předsedy Ústavního soudu, následně se stala soudkyní Nejvyššího soudu, který od roku 1998 vedla. Iniciovala zavedení asistentů soudců na občanskoprávním kolegium soudu a zasadila se o zveřejňování všech rozhodnutí soudu na jeho webové stránce. Od roku 2002 deset let soudila na Ústavním soudu, po skončení mandátu byla zvolena do Senátu, a to jako nestranička za Stranu zelených v obvodu č. 59 – Brno-město. Pavel Zeman, Nejvyšší státní zástupce, vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze obory právo a politologie. Profesní kariéru zahájil u Okresního státního zastupitelství Plzeň-město. V roce 2002 byl přeložen k Nejvyššímu státnímu zastupitelství a zařazen k oddělení evropské integrace mezinárodnímu odboru. Sedm let působil jako národní člen České republiky v Evropské jednotce pro soudní spolupráci (Eurojust), předsedal týmu Evropského zatýkacího rozkazu a rovněž působil jako člen administrativního a zahraničního týmu, člen bezpečnostního výboru. Působil také jako národní korespondent pro terorismus a vedoucí oddělení Eurojustu mezinárodního odboru Nejvyššího státního zastupitelství. Před čtyřmi lety byl jmenován do funkce nejvyššího státního zástupce. Specializuje se na legislativu, analytiku a metodiku a mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech. O žebříčku Do žebříčku se zapojili zástupci následujících institucí a oblastí: Ústavní soud, Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, Nejvyšší státní zastupitelství, Krajská státní zastupitelství, Ministerstvo spravedlnosti ČR, Úřad vlády ČR, advokacie (vedoucí advokáti), notářská obec, podnikoví právníci, akademici a studenti (Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Masarykovy Univerzity v Brně, Palackého university v Olomouci) apod. Každý z respondentů napsal sestupně tři jména. Za první pozici jsme udělili tři body, za druhou dva a za třetí pak jeden bod. Zaznamenali jsme také četnost zmínění (jedno zmínění – jeden záznam. Do žebříčku se dostaly pouze ty osobnosti, které nezávisle na sobě (bez ohledu na pozici) zmínili alespoň dva respondenti. Zdroj: EPRAVO.CZ Autor: Jaroslav Kramer Fotografie: Michal Tvrdík, Jan Kolman, Archiv Nejvyššího soudu ČR, Archiv KŠB, Archiv Justiční akademie ČR, Archiv B.Havla, Archiv Ústavního soudu ČR, Archiv Z.Kühna, Archiv H.Marvanové, Archiv K.Šimáčkové, Archiv Nejvyššího správního soudu, ČTK sdílej článek: www.epravo.cz