Názory Bez peněz k soudu nelez, aneb příběh o tom, kolik stojí spravedlnost Zproštěn obžaloby. Zaznělo lahodně uchu mému i klienta, tím spíše, byl-li klient opravdu nevinen. Nebývá to totiž nutně conditio sine qua non takového konce. Což nám advokátům patrně nikdy laická veřejnost neodpustí bez ohledu na to, že to nejsme my obhájci, kdo rozhoduje o vině a trestu. Nicméně dnes mělo, toto v zásadě velmi pozitivní zakončení procesu, vroubek. P rvotní radost po chvíli nahradily spíše chmurné úvahy. Zprošťujícímu rozsudku, na který klient čekal téměř 5 let ve stresu, původně předcházel rozsudek odsuzující, který soud postavil na znaleckém posudku, přestože postupy znalce byly absurdní a podle mě neprofesionální. Příkladem může být krátká ukázka výslechu znalce, kdy jsem se tázal, jakým způsobem a jakou metodou naměřil znalec množství vody. Odpověď znalce, že údajně kbelíkem, který náhodně našel poblíž, mne zvedla ze židle. Znalec ve své výpovědi pokračoval. „Ten jsem vzal a nabíral jím vodu. Odměrku jsem neměl, ale to byl normální kbelík, klasická pětilitrovka, pane advokáte.“ Odpověděl mi znalec s naprostým klidem a spíše s nepochopením, co se mi na tom nezdá. Soud tehdy mé námitky ke znaleckému posudku a postupu znalce odmítl s tím, že nemá důvod zkoumat jeho práci. Inu co se dá dělat. Soudu jsme sdělili, že navrhujeme, resp. již máme téměř vypracovaný alternativní znalecký posudek, jehož závěry vyvracejí závěry posudku výše uvedeného, a dokonce jsme předložili pracovní verzi nového posudku, na jehož originál jsme teprve čekali. Soud však nevyčkal dodání originálu a rozhodl odsuzujícím verdiktem na základě posudku původního. Následovalo naše odvolání s novým posudkem se zcela opačnými závěry, zrušení rozsudku, vrácení věci krajským soudem a následně vypracovávání třetího, revizní posudku, který potvrdil ten námi předložený. Najednou soud otočil a podruhé již klienta zprostil obžaloby. Po pěti letech a několika krabičkách prášků na uklidnění. Pro klienta skončila tato peripetie relativně dobře, byť mu nikdo nenahradí pět let stresu a nekonečného čekání. Jenže tento klient měl finanční prostředky na vyhotovení onoho druhého znaleckého posudku, bez jehož předložení by krajský soud první odsuzující rozsudek patrně potvrdil. Jinými slovy, pakliže by si klient nemohl dovolit takový posudek zaplatit ze svého a předložit jej jako nový důkaz, namísto „NEVINEN“ by si vyslechl „VINEN“. Zákon sice nemajetným obviněným umožňuje žádat o bezplatnou obhajobu, stát však již za ně nezaplatí důkaz v podobě znaleckého posudku, a to ani v případě, kdy nový posudek vyvrací závěry původního. Ano, v případě zproštění může člověk teoreticky žádat o náhradu těchto nákladů, ale to je další dlouhá a krkolomná cesta. Spravedlnost je zde přímo závislá na majetnosti obviněného. Jinými slovy, kdo má peníze, má naději na spravedlivý rozsudek, kdo je chudý, má smůlu. A to není zrovna veselý závěr. Tak trochu jakoby z jiného období našich dějin, nemyslíte? Ano, je to snad jen výjimka, doufejme, pouhý exces z jinak zcela spravedlivých procesů. Ale i tak. Jde přeci o člověka, jeho život a svobodu a v podstatě i zdraví. A to už je důvod k zamyšlení. Foto: archív Jiřího Klegy Jiří Klega, advokát JAKOVIDIS | KLEGA | PARTNERS advokátní kancelář Zákon sice nemajetným obviněným umožňuje žádat o bezplatnou obhajobu, stát však již za ně nezaplatí důkaz v podobě znaleckého posudku, a to ani v případě, kdy nový posudek vyvrací závěry původního.