Rozhovor se Zdeňkem Matulou Téma vydání Zdeněk Matula: „Práce státního zástupce je během na dlouhou trať.“ Oblast trestního práva je v poslední době hodně „třaskavou“ záležitostí. Od 1. července proběhla tak trochu živelná reorganizace policie, od stejného data nabyla účinnosti rovněž novela trestního řádu, která mj. znovu zavádí trestnost přípravy krácení daně jako trestný čin. Od 1. prosince pak začne platit také nový zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. A v legislativním procesu je i bouřlivě diskutovaný nový zákon o státním zastupitelství. O tom všem, ale také o práci státního zástupce jako takové, jsme hovořili se Zdeňkem Matulou, státním zástupcem z pražského Vrchního státního zastupitelství a prezidentem Unie státních zástupců. Je to podle Vás správná cesta? Bezpochyby. Vazba je velmi zásadní zásah do svobody jednotlivce, a proto vítám jakékoli opatření, kterým ji lze účinně nahradit. Nepochybuji o tom, že jakmile začne monitorovací systém fungovat, bude hojně využíván zejména u obviněných, u nichž bude dána obava, že by se mohli trestnímu řízení vyhýbat. Jsou ještě nějaké další novinky? Došlo k rozšíření pravomocí u vojenské policie, která nově může vést i vyšetřování – dosud vedla pouze prověřování, tedy tu část trestního řízení, která předchází vydání usnesení o zahájení trestního stíhání konkrétní osoby. Obdobná změna proběhla i u celní správy, která bude moci nově prověřovat nejen krácení spotřební daně, ale i krácení DPH. Ve všech těchto případech se domnívám, že jde o krok správným směrem. Od prvního prosince vejde v platnost novela zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Jak přesně se tento zákon mění a je to lepší model, než je ten stávající? Podstatou novely je na jedné straně rozšíření okruhu trestných činů, kterých se může právnická osoba dopustit, na druhé straně je zakotvována možnost, aby se právnická osoba mohla trestní odpovědnosti zprostit, pokud vynaložila veškeré možné úsilí, aby spáchání protiprávního jednání zabránila. Dosud se mohla odpovědnosti zprostit pouze v případě protiprávního jednání svých řadových zaměstnanců, což mělo své opodstatnění, neboť management společnosti nemůže hlídat každého zaměstnance 24 hodin denně. A nově? Nově se bude moci zprostit odpovědnosti i za jednání svých statutárních zástupců, což už opodstatnění postrádá, neboť jsou to právě statutární zástupci, kteří tvoří firemní pravidla a dohlížejí na jejich dodržování. A vzhledem k tomu, že novelou nebyla státním zástupcům dána možnost uvážení, zda má smysl právnickou osobu stíhat či nikoli, obávám se, že to v praxi povede k tomu, že budou stíhány především tzv. prázdné schránky, u nichž lze stěží očekávat nějakou snahu o vyvinění, a velké společnosti, v jejichž zájmu či v rámci jejichž činnosti se trestné činnosti dopustí její jednatelé, se odpovědnosti zprostí poukazem na etický kodex, protiúplatková školení a podobná opatření. Za tohoto stavu mám za to, a stále to opakuji, že by bylo namístě trestání právnických osob přesunout z řízení trestního do řízení správního a nezatěžovat touto agendou orgány činné v trestním řízení. Naproti tomu se nedaří dotáhnout zákon o státním zastupitelství. V dubnu jej schválila vláda, nyní je ve sněmovně. Jak vnímáte aktuální verzi návrhu tohoto zákona? Jde bezesporu o lepší návrh, než jaký představila předchozí ministryně spravedlnosti. Nový návrh vnímám tak, že některé navrhované změny jsou potřeba, jiné potřebné nejsou. Nezbývá než konstatovat, že návrh je v rukou poslanců a je na nich, jak se k němu postaví. A co bylo tím impulsem? Na brněnskou právnickou fakultu přijela na přednášku tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Mgr. Benešová se svým náměstkem JUDr. Fenykem a velice poutavě o státním zastupitelství mluvili. Měl jsem tedy jasno, a protože krátce po ukončení studia bylo vypsáno výběrové řízení na právní čekatele u Krajského státního zastupitelství v Brně, přihlásil jsem se a vyšlo mi to. Dodnes si pamatuji, že jsem v přijímacím testu musel vedle otázek týkajících se premiéra Číny či účastníků Jaltské konference zodpovědět i otázku týkající se Unie státních zástupců – to bylo vlastně poprvé, kdy jsem se o její existenci dozvěděl. Původně jsem se hlásil do Brna, ale protože nebylo místo, začínal jsem u Okresního státního zastupitelství v Hodoníně, kde jsem strávil 7 let. Zpětně vím, že lepší školu jsem si nemohl přát. Dnes tedy působíte na pražském Vrchním státním zastupitelství a máte na starosti i ty nejzávažnější kauzy. Které jsou například aktuální nyní? Na konci září jsme u Městského soudu v Praze končili věc týkající se exnáměstka ministra práce a sociálních věcí Vladimíra Šišky, šlo o kauzu nezákonného zadání veřejné zakázky související s přechodem na nový systém výplaty sociálních dávek, v níž byli oba aktéři nepravomocně uznáni vinnými dle mého návrhu, a aktuálně u téhož soudu probíhá hlavní líčení ve věci exředitele Nemocnice Na Homolce a dalších 6 obžalovaných. To jsou zrovna kauzy, které jsou hodně medializované. Vezmeme-li v potaz, že jde o veřejné peníze, tak je zájem médií jistě v pořádku. Jak to ale vnímáte Vy? Já tomu rozumím. Je naprosto pochopitelné, že pokud se jedná o nemalé veřejné prostředky či veřejně známé osobnosti, mají média zájem o těchto kauzách informovat. Státní zástupci s tím musí počítat. Ostatně sám trestní řád výslovně orgánům činným v trestním řízení ukládá, aby o své práci veřejnost informovali. Otázkou ale asi bude ten rozsah informací, že? Přesně tak. Nejméně informací můžeme poskytovat v přípravném řízení, které je neveřejné a v němž se teprve shromažďují důkazy a zjišťuje se, co se přesně stalo. Zejména v počáteční fázi je informační embargo klíčem k úspěchu celého trestního řízení, aby pachatelé nestihli zahladit stopy. Poskytování omezených informací v této fázi řízení souvisí i s taktikou vyšetřování a zákonem stanovenou ochranou osobnosti obviněného. Ve chvíli, kdy je podána obžaloba a věc jde před soud, lze informace podávat v mnohem širším rozsahu. V tomto ohledu si myslím, že státní zastupitelství udělalo za poslední roky velký krok kupředu - státní zástupci jsou na zájem médií připraveni, počítají s ním a jsou schopni o své činnosti na požádání informovat. Scény, kdy státní zástupce po vyhlášení rozsudku prchá před novináři na toaletu, jsou již minulostí. Věnujme se teď ještě legislativě. Začaly platit novely trestního zákoníku a trestního řádu, které by měly Vaší práci napomoci… Ano, v letošním roce byla například znovu zavedena trestnost přípravy u trestného činu krácení daně. To vnímám jako pozitivní krok. K další významné novele došlo u institutu vazby, kde nově přibyla možnost nahradit vazbu monitorovacím systémem, tzv. náramky. A už fungují? Zbývá dokončit výběrové řízení na dodavatele těchto náramků, pak teprve bude možné je uvést do praxe. Zákon už je na jejich používání připraven. Dovolte i otázky trochu osobnějšího rázu. Z toho, co tu dosud zaznělo, je jasné, že státní zástupci musí být poměrně odolní jedinci. Čemu všemu musíte odolávat? Nemyslím si, že by byli státní zástupci vystaveni větší zátěži než zástupci jiných profesí, s jejichž výkonem je spojena vysoká míra odpovědnosti. Oproti minulosti je nicméně zjevný nárůst tlaku ze strany médií na prezentování činnosti státního zastupitelství a zvyšuje se i náročnost kauz, a to úměrně společenskému vývoji a novým možnostem páchání trestné činnosti. Častější než dříve jsou též změny trestního řádu a trestního zákoníku, které musí státní zástupce bezpodmínečně znát. Navíc není úplně možné na práci nemyslet i ve volném čase. Jak po takhle náročné práci relaxujete? Vzhledem k tomu, že zpravidla celý den v práci sedím, se snažím pravidelně sportovat, nadchnul jsem se pro badminton. A od roku 2000 zpívám ve smíšeném pěveckém sboru, jehož jedinou nevýhodou je to, že je v Brně, tj. cesta na zkoušky mi zabere víc času než zkouška samotná. No a letos jsem u našeho domu nechal místo okrasných keřů vybudovat záhony a po večerech se věnuju pěstování zeleniny. Užívám si, že výsledky své práce tu vidím dřív než za několik let. Otázka na závěr. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o profesi státního zástupce? Aby počítali s tím, že jde o profesi, kterou nelze hodit za hlavu s koncem pracovní doby, určitými pravidly se musí státní zástupce řídit i ve svém soukromém životě. A aby počítali s tím, že je potřeba především vytrvalost - už při přijímacím řízení je nesmí odradit, pokud by neuspěli hned napoprvé. A vytrvalí musí být i poté, co budou jmenováni do funkce, neboť některé kauzy mohou trvat i několik let. Práce státního zástupce je během na dlouhou trať. Autor: Mgr. Dana Jakešová Foto: Jan Kolman Jak Vy osobně vnímáte roli Unie státních zástupců? Unie státních zástupců je zájmový profesní spolek, který sdružuje státní zástupce a právní čekatele, kteří si uvědomují odpovědnost státních zástupců vůči veřejnosti. Spojuje dohromady státní zástupce a právní čekatele, kteří akcentují tytéž hodnoty, jež má státní zastupitelství vůči společnosti naplňovat. Kromě této obecné role se soustředíme na další vzdělávání státních zástupců a právních čekatelů, na hájení sociálních zájmů a také úzce spolupracujeme s ostatními právnickými stavovskými organizacemi, zejména se Soudcovskou unií. S jakým cílem jste vlastně do funkce prezidenta Unie státních zástupců nastupoval? Do čela Unie jsem byl zvolen v dubnu 2014 a zaměřil jsem se především na vztahy uvnitř našeho spolku, na spolkový život. Vedení Unie se proto snaží podporovat akce jednotlivých sekcí Unie a komunikaci mezi nimi, pořádáme odborné konference pro naše členy a v neposlední řadě se účastním setkání právních čekatelů, které se snažíme motivovat, aby se k nám připojili. Můžete uvést nějaké konkrétní příklady? Aktuálně finišují přípravy na listopadovou konferenci pořádanou ve spolupráci se Soudcovskou unií a Justiční akademií. Zaměřena bude na témata migrace a extremismu, tedy témata, jež aktuálně rezonují v celé společnosti a samozřejmě se promítají i do trestné činnosti, kterou se státní zástupci a soudci následně zabývají. Chceme proto našim členům zprostředkovat názory odborníků na tuto aktuální problematiku. Z regionálních akcí, které jsme podpořili, bych zmínil letošní zájezd do Norimberku zaměřený na 70. výročí tzv. Norimberských procesů. Šlo o první akci tohoto druhu a musím s potěšením konstatovat, že se mezi členy setkala s příznivým ohlasem. Je třeba si uvědomit, že státní zástupci nemají mnoho příležitostí, kdy by se mohli navzájem setkat, a proto jsou všechny akce tohoto typu vítaným zpestřením k nelehké práci státního zástupce. Jaké jsou ty hlavní novinky? Hlavní novinkou je rušení vrchních státních zastupitelství a jejich nahrazení tzv. protikorupčním speciálem. Dále se upravují pravidla dohledu, zavádí se funkční období vedoucích státních zástupců – jako to už dnes funguje u předsedů soudů – a nejvyššího státního zástupce již nebude možné odvolat jinak než v kárném řízení. Ohledně Speciálu se vedla bouřlivá diskuse, především pokud jde o možnost jeho zneužití. Jaký je váš názor? Zásadně odmítám, že by zavedení Speciálu, který by měl řešit především závažné hospodářské trestné činy, korupční trestné činy a trestné činy proti republice, mělo vést k účelovým trestním stíháním. Podmínky pro vedení trestního stíhání jasně zakotvuje trestní řád a ten zůstane vznikem Speciálu nezměněn. Zavádění speciálního státního zastupitelství není navíc žádnou novinkou – tyto speciály již fungují např. v Norsku, Rumunsku či na Slovensku. Komu poslední návrh přisuzuje dohled nad Speciálem? Tam žádný dohled stanoven není, což je podle mého soudu chyba – úprava dohledu by měla být u všech státních zastupitelství stejná. Vůči novému zákonu o státním zastupitelství bylo hodně připomínek i z řad státních zástupců, a to včetně nejvyššího státního zástupce… U takto zásadního zákona nelze očekávat, že by názory na něj byly jednomyslné. Pokud jde o komentář pana nejvyššího státního zástupce, ten uvedl, že by bylo s přijímáním zákona lepší počkat, až vychladnou hlavy. S tím plně souhlasím, to je pragmatický přístup. Příkladem zásadní organizační změny, která nebyla provedena s chladnou hlavou, budiž třeba reorganizace policie. Proti té se Unie státních zástupců vyjádřila negativně. Proč? My jsme se o tom, že má od 1. července dojít k této zásadní změně v rámci policie, dozvěděli v červnu z médií. Nepochopili jsme důvody této změny, kritizovali jsme způsob, jakým byla tato reorganizace komunikována. Lze mluvit i o překvapení, neboť zatímco ještě v květnu byla avizována potřeba personálního posílení ÚOOZ a vytvoření nových specializovaných pracovišť pro boj s terorismem a kyberkriminalitou, za měsíc bylo všechno úplně jinak. Státním zástupcem se může stát člověk, který dosáhl věku 25 let. Není ten věk příliš nízký? Přece jenom ve 25 letech člověk moc životních zkušeností ještě nemá. To si nemyslím, zvláště když uvážíme, že pro profese advokáta, notáře či soudního exekutora žádný takový věkový limit neplatí. Navíc věková hranice je pouze jednou z podmínek, kterou musí uchazeč o funkci státního zástupce splnit – kromě povinnosti absolvovat 5leté magisterské studium na právnické fakultě a povinnosti absolvovat další 3letou praxi procházejí všichni uchazeči náročnými psychotesty, kterými se zjišťuje, zda jsou na funkci státního zástupce připraveni. Systém je pak nastaven tak, že čerstvě jmenovaní státní zástupci zpravidla začínají u okresního státního zastupitelství, kde podstatnou část agendy tvoří méně závažné trestné činy. Přesuňme se teď k samotné práci státního zástupce. Jaké to je zabývat se celé dny téměř výhradně trestnou činností? Není to příliš deprimující, když se člověk setkává v podstatě jen s tím negativním ze společnosti? To jste se trefila přesně. Když to zjednoduším, státní zástupce má radost, když se mu podaří dotáhnout nějakou kauzu do úspěšného konce, což fakticky znamená uznání viny a uložení trestu pachateli. A to je svým způsobem dost zvláštní důvod k radosti. Člověk si to ale nesmí připouštět a musí to brát tak, jak to je – tedy že jde o službu veřejnosti, která je nezbytná pro fungování státu a společnosti a kterou musí někdo dělat, nechceme-li, aby lidé brali spravedlnost do vlastních rukou. Takže to zase tak černě nevidíte… Nikoliv. Jak se totiž říká, „každý je svého štěstí strůjcem“. Jinými slovy, kdo se chce stát státním zástupcem, tak nepochybně ví, do čeho se pouští a co práce státního zástupce obnáší. Nikdo z nás si tedy nemůže stěžovat, že nevěděl, do čeho jde. A věřte mi, že jde o práci velmi pestrou a zajímavou, která je spíše posláním než zaměstnáním. Říká se, že kdo se jednou stane státním zástupcem, už by svou profesi neměnil. Platí to i ve Vašem případě? Ano, zcela určitě. Vy se profesi státního zástupce věnujete od začátku své profesní kariéry. Kdy jste se tak rozhodl? Až v závěru studia na vysoké škole. Zpočátku jsem uvažoval o tom, že bych mohl být podnikovým právníkem, ale jakmile jsme ve 4. ročníku začali s trestním právem, věděl jsem, že se chci vydat touto cestou. Uvažoval jsem i o profesi soudce, ale nakonec si mě získalo právě státní zastupitelství.