Judikatura Zaostřeno na Náklady exekuce v insolvenčním řízení Velmi významný až průlomový nález přijal Ústavní soud 9. září 2016 pod sp. zn. IV. ÚS 378/16. Týkal se postavení soudního exekutora v insolvenčním řízení či přesněji postavení nákladů exekuce ve vztahu k majetkové podstatě. Nadále by tedy obecné soudy měly vycházet z toho, že právo exekutora na přednostní uspokojení odměny a náhrady nákladů exekuce je zakotveno v § 46 odst. 7 exekučního řádu. Skutečnost, že samotný insolvenční zákon postavení tohoto nároku přímo neupravuje, neznamená, že tak nemůže učinit právní norma zakotvená v jiném zákoně. Obecné soudy jsou povinny v případech vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení postupovat podle § 46 odst. 7 ex. řádu tak, že insolvenčnímu správci exekutor vydá vymožené plnění po odpočtu nákladů exekuce; účelně vynaložené náklady exekuce, jejichž součástí je také odměna exekutora, se nestávají součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení. Plné znění nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 378/16 včetně odlišného stanoviska soudce Jana Musila je k dispozici zde (317 KB, PDF). Foto: ČTK V tzv. „zelené sbírce“ bylo pod číslem R 32/2015 publikováno usnesení Nejvyššího soudu, podle kterého je soudní exekutor povinen po zahájení insolvenčního řízení na majetek v exekuci povinného vydat do majetkové podstaty úpadce jím v exekuci vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce a jako věřitel úpadce náklady exekuce (svoji pohledávku) přihlásit do insolvenčního řízení. Dle Nejvyššího soudu je soudní exekutor věřitel jako každý jiný a nemůže být zvýhodňován na úkor ostatních věřitelů. Ústavní soud však ve výše uvedeném nálezu dospěl k odlišnému závěru. Při posuzování konkurence exekučního řádu a insolvenčního zákona je třeba na příslušné ustanovení exekučního řádu hledět jako na lex specialis posterior a přiznat mu aplikační přednost. inzerce JUDr. Tomáš Lichovník, soudce Ústavního soudu