Názory Trampoty s životní úrovní Ačkoliv životní úroveň není kategorií právní, ale ekonomickou, vyskytuje se v českém právu, a tak se jí musí občas zabývat soudci a advokáti. Definuje ji míra uspokojování materiálních i nemateriálních potřeb a tužeb jednotlivce a bývá též označována jako hmotná a kulturní úroveň. P rávo ji požaduje pro manžele (§ 697 odst. 1 obč. zák.), členy rodiny (§ 690), pro bývalé manžele v podobě sankčního výživného (§ 762 odst. 1 - pro rozvedeného manžela, který se na rozvratu manželství převážně nepodílel, s rozvodem nesouhlasil a jeho povolením mu byla způsobena závažná újma), u registrovaných partnerů (§ 10 odst. 2 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství) a u dětí ve vztahu k rodičům (§ 915 odst. 1 obč. zák., podle něhož má být životní úroveň dítěte zásadně srovnatelná s životní úrovní rodičů). Pro všech nároky platí obecná právní úprava a omezení stanovené základními zásadami soukromého práva, tj. že výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy (viz § 2 odst. 3 obč. zák.), nesmí těžit z nepoctivosti (viz § 6 a 7 obč. zák.) a nesmí jít o zjevné zneužívání práva (§ 8 obč. zák). Tři komplikace S tématem jsou ovšem spojena tři úskalí podobající se překážkám obtížně překonatelným. Není totiž jednoduché životní úroveň zjistit, neboť věci nejsou tím, čím se zdají být, a strany sporu mají obvykle stanoviska i názory poněkud nesouladné. Stejně obtížné je i důkazy předložené soudu vyhodnotit, protože povinný se snaží platit co nejméně, zatímco oprávněný pochopitelně požaduje, aby mu bylo přisouzeno co nejvíce. I proto se kreativní soudci leckdy nespokojí s tvrzením účastníků a pátrají na vlastní pěst. V Praze se traduje případ soudkyně, která nezvána večer zazvoní na dveře tatínkova bytu a po otevření v něm provede místní šetření. Ani pak však komplikace nekončí. Nastává třetí překážka, kterou je výklad pojmu stejná životní úroveň. Lehčí situaci má přitom civilní soud, jenž vyrovnává finanční situaci manželů a partnerů. Hůř je na tom soud opatrovnický: měl by synáčkovi pořídit auto, aby je měl jako tatínek k dispozici? Anebo dcerunce otevřít účet a vložit na něj dvě stě tisíc korun, aby měla stejně jako on přístup k financím? Co když je vysoký standard výsledkem nepromyšlených půjček anebo dokonce trestné činnosti? Má soud tu rozmařilost podporovat, přestože ví, že tatínek za ni dříve či později zaplatí, leckdy i pobytem za mřížemi? Pohled soudní judikatury Ani Ústavní soud to nemá jednoduché, neboť se stále častěji stává instancí sjednocující rodinnou rozhodovací praxi (a čerstvé stanovisko Nejvyššího soudu k výživnému je světlou výjimkou, potvrzující hořkou zkušenost). A tak se dovídáme, že je třeba zohlednit tu osobní péči o děti, nemovitý majetek a způsob života (sp. zn. III. ÚS 511/05), jindy příjmy partnera, který s rodičem žije (sp. zn. I. ÚS 527/06), přitom však špatný přístup k léčbě nemoci právo na výživné nezakládá, ale naopak vyučují (sp. zn. II. ÚS 825/16). Někdy jsou prubířským kamenem příjmy nikoliv minimální, ale nadstandardní, čemuž má odpovídat i nadstandardně vysoké výživné (sp. zn. IV. ÚS 650/15), byť použití rozumu je i zde na místě: stejná životní úroveň neznamená, že robátko musí mít ku spotřebě stejné finanční prostředky jako rodiče (sp. zn. IV. ÚS 489/1). Konečně i v dnešní rozmařilé době lze natrefit na šetrné milionáře. I jim občas dá Ústavní soud za pravdu, když v nálezu sp. zn. IV. ÚS 650/15 zdůrazní právo rodiče rozhodnout, že dítě bude vychováváno ke skromnosti, neboť výjimečně vysoké výživné může naopak působit na dítě nevýchovně. Někdy není lehké dostát slovu zákonodárce. Na zdravý rozum by však mohlo dojít při troše dobré vůle takřka vždy. Foto: archív Daniely Kovářové JUDr. Daniela Kovářová, advokátka a šéfredaktorka Rodinných listů Někdy není lehké dostát slovu zákonodárce. Na zdravý rozum by však mohlo dojít při troše dobré vůle takřka vždy. inzerce