Z praxe Zprávy z akcí Je evropská společnost nakloněna mimosoudním řešením sporů? Jakou roli hrají tzv. odklony od soudních řízení v tradičních demokraciích? Jak se soudní aktivismus projevuje v práci nejvyšších soudů EU? Odpovědi na tyto otázky hledali předsedové nejvyšších soudů Evropské unie na zasedání v Madridu ve dnech 20. – 22. října 2016. Zpráva předsedkyně Německého spolkového soudního dvora Bettiny Limpergové představila využívání alternativního řešení sporů v Německu, zejména rozhodčího řízení, mediace a smírčího řízení. Předsedkyně Limpergová, která přijala pozvání k oficiální návštěvě Nejvyššího soudu České republiky v Brně v roce 2017, poukázala na vysoký kredit, stabilitu a důvěru občanů v německé soudnictví s tím, že pro zachování příznivého postavení současného stavu do budoucna je vhodné uvažovat o určitých změnách v právní úpravě civilního procesu tak, aby byla jeho atraktivita nadále posilována, zejména důrazem na větší specializaci soudců a zaváděním jednodušších procesních norem. Předseda NS ČR k tomu uvedl, že v České republice byla mediace dlouho vnímána jako trestněprávní koncept, neboť i na úrovni středoevropských států bylo přijetí zákona o probační a mediační službě pionýrským počinem, který upravil mediaci v návaznosti na již dříve upravené odklony v trestním řízení (narovnání a podmíněné zastavení trestního stíhání). Použití mediace v trestních věcech se tak slovy předsedy Šámala stalo pevnou součástí restorativní justice, jejímž hlavním principem je urovnání konfliktu mezi obětí a pachatelem trestného činu. Proto má mimosoudní řešení konfliktu v trestním řízení České republice široké uplatnění a je jedním z nástrojů řešení trestné činnosti a jejích důsledků. V civilním řízení je mediace v České republice na základě relativně nového zákona č. 202/2012 Sb., o mediaci, teprve na počátku svého předpokládaného vývoje. Předsedové nejvyšších soudů ocenili iniciativu německé justice, která v současnosti s ohledem na značné množství sporů s cizím a evropským prvkem zvažuje možnost vést některá civilní i trestní řízení v anglickém jazyce, pokud je to v zájmu stran a ve schopnostech konkrétního soudu. Vedle národních zpráv přednesených předsedy nejvyšších soudů zaujala první předsedkyně Nejvyššího soudu Polska Malgorzata Gersdorfová s referátem shrnujícím aktuální vývoj situace u polského nejvyššího a ústavního soudu. Vedle stanoviska Benátské komise1 k zákonu o ústavním soudu ze dne 22. 7. 2016 předsedkyně Gersdorfová varovala před ochromením činnosti Nejvyššího soudu Polska, neboť současná vláda chce snižovat věk odchodu do důchodu, což by fakticky znamenalo, že 40 % soudců Nejvyššího soudu bude muset instituci opustit. Připravovaný zákon o statusu soudců Ústavního soudu ohrožuje soudcovskou nezávislost soudců Ústavního soudu, neboť umožňuje ministru spravedlnosti zahajovat kárná řízení proti těmto soudcům z důvodů jejich nekonformních názorů na aktuální justiční reformu v Polsku. Vlnu kritiky mezi soudci v Polsku vyvolal návrh na zrušení třístupňové soudní soustavy s tím, že z nejvyššího soudu by se stala klasická odvolací instance. Souhrnnou zprávu o činnosti Nejvyššího soudu Nizozemí směřující k rozvoji práva podal předseda tohoto soudu Maarten Feteris. Zdůraznil, že vedlejším a velmi podstatným produktem vlastní rozhodovací činnosti soudců Nejvyššího soudu Nizozemí je dotváření práva a vyplňování mezer v právu, přičemž je nutné respektovat limity dané principem dělby moci. Soudci ani soudy nejsou architekty společensko-politického vývoje, neboť v demokratickém uspořádání jsou prvoplánově svěřeny tyto úkoly zákonodárci. Úloha soudce spočívá podle předsedy Feterise v transplantaci obecných principů do individuálních okolností projednávané věci. Jedním z podstatných instrumentů pro vývoj práva, který se u Nejvyššího soudu Nizozemí osvědčil, je předkládání předběžných otázek nižších soudů Nejvyššímu soudu, což je praxe, která v civilních věcech používá od roku 2012, v daňových a trestních věcech od roku 2016. Předseda Šámal k tomu uvedl, že limity možného vlivu Nejvyššího soudu na vývoj práva jsou spjaty s konceptem dělby moci a příslušností České republiky ke kontinentálnímu právnímu systému. Ani judikatura však nemůže být bez vývoje a tak není vyloučeno, aby i při nezměněné právní úpravě byla nejen doplňována o nové judikaturní závěry, ale v odůvodněných případech i měněna. Ke změně rozhodovací praxe však Nejvyšší soud podle jeho předsedy přistupuje velmi opatrně, neboť dbá na to, aby nebyl narušen princip předvídatelnosti soudního rozhodování. Předsedové se shodli na tom, že nárůst aplikace evropského a mezinárodního práva přirozeně nutí soudce vnitrostátních soudů komunikovat jednak s mezinárodními soudy, jednak vytvářet komparativní analýzy s kolegy z jiných nejvyšších soudů evropských států, což rozvoji práva také pozitivně přispívá. Z referátů i diskuse dobře odborně připraveného jednání jednoznačně vyplynulo, že přes značnou snahu evropských států odklonit část sporů od soudů zůstává soudní řízení zásadním způsobem řešení sporů v civilních věcech s tím, že i alternativní trestněprávní instrumenty jsou spíše vhodným doplňkem systému. Předsedové se shodli, že nejvyšší soudy budou v současné záplavě norem národního a unijního práva hrát stále důležitější roli při dotváření práva, které nedokáže postihnout všechny momenty rychle se měnící společenské reality. Dokument „Position regarding draft Opinion of the Venice Commission on the Act on the Constitutional Tribunal of 22 July 2016, CDL-REF(2016)060-e”, dostupný z http://www.venice.coe.int/webforms/documents/?pdf=CDL-REF(2016)060-e. Autor: prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., Mgr. Aleš Pavel Foto: Nejvyšší soud