Judikatura Zaostřeno na Podmínky vydání rozsudku pro zmeškání Ústavní soud ČR se v nedávné době vyjádřil k vydávání rozsudků pro zmeškání obecnými soudy. Konkrétně se touto otázkou zabýval v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3143/15 ze dne 23. 2. 2016. Připomeňme, že rozsudek pro zmeškání ve smyslu § 153b občanského soudního řádu přichází v úvahu jako určitá sankce za neaktivitu žalovaného, a to za splnění dalších podmínek, zejména pokud se žalobce dostaví k prvnímu jednání osobně a navrhne vydání tohoto typu rozsudku. Soud prvního stupně má právo, ovšem nikoliv povinnost, rozsudek pro zmeškání vydat. Ú stavní soud se v minulosti několikrát vyjádřil k možnostem vydání rozsudku pro zmeškání, kdy zdůrazňoval zvláště určitou zdrženlivost a důraz na to, aby byl s ohledem na všechny okolnosti dodržen spravedlivý proces. Obecné soudy však zhusta vydávají rozsudky pro zmeškání bez ohledu na zmíněná kritéria. V naposledy řešené věci byl Krajským soudem v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích vydán rozsudek pro zmeškání. Tomu předcházelo vydání platebního rozkazu, proti němuž podal žalovaný odpor, dále jedno jednání, jehož se zúčastnili zástupci obou účastníků, odročení dalšího jednání z důvodu jednání o mimosoudní dohodě. Řízení bylo dále přerušeno po dobu trvání jiného řízení, bylo rozhodováno i o záměně účastníků. Následně právní zástupce žalovaného žádal opakovaně o odročování nařízených jednání ze zdravotních důvodů, přičemž tyto omluvy byly soudem akceptovány. Poslední omluva však již nebyla krajským soudem přijata a na ústním jednání byl vydán již zmíněný rozsudek pro zmeškání, a to zhruba tři a půl roku po podání žaloby. Žalobce podal odvolání, ovšem Vrchní soud v Praze rozsudek potvrdil, dovolání pak Nejvyšší soud ČR odmítl. Ústavní soud se nejprve vyjádřil k omluvě právního zástupce žalovaného, která však nebyla soudem prvního stupně akceptována. Ústavní soud připouští, že omluva právního zástupce žalovaného nebyla dostatečná, nicméně podle něj bylo namístě místo její ignorace například telefonické sdělení omlouvající osobě s upozorněním, že omluva nebude akceptována, zvlášť pokud z předchozích omluv vyplýval zhoršený zdravotní stav právního zástupce žalovaného. Pokud byl i za takové situace rozsudek pro zmeškání vydán, došlo k porušení práva žalovaného na spravedlivý proces. Podle Ústavního soudu „pokud obecné soudy nevykládají při vydání rozsudku pro zmeškání ústavně konformním způsobem procesní předpis a vycházejí toliko z formálních kritérií stanovených zákonem, nepostupují v řízení správným způsobem. Postup obecných soudů proto nelze z hlediska souladu s právem na spravedlivý proces považovat za ‚férový‘ a přijatelný; naopak v něm lze spatřovat prvky tolik kritizovaného přepjatého formalismu“. Navázal na svou předchozí judikaturu a zopakoval, že obecné soudy musejí při rozhodování „o případném vydání rozsudku pro zmeškání vzít v úvahu předchozí procesní aktivitu žalovaného, uvážit, jak se v dosavadním průběhu řízení choval, zda se například vyjádřil k žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně, má zájem se jednání účastnit apod. K vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat zdrženlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž je nezájem na straně žalovaného zřejmý, kdy je tento účastník skutečně nečinný“. Ústavní soud tedy opakovaně zdůraznil, že rozsudek pro zmeškání nemá být nejjednodušší cestou k rozsudku, nýbrž prostředkem, jak sankcionovat zcela nečinného žalovaného, který by jinak bránil řádnému projednání návrhu poctivého žalobce, využívaným jen v omezené míře. JUDr. Michaela Balousová, advokátka inzerce