Názory Vláda ústavy Jak je již dobře známo, v polovině měsíce února byl vyhlášen nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 17/15. V tomto nálezu se Ústavní soud vymezil proti ministerské snaze omezit počet poboček insolvenčních správců (pomocí příkazu osobní fyzické přítomnosti správce v jeho provozovně). Plénum Ústavního soudu ČR přitom formulovalo tyto závěry: výkon činnosti insolvenčního správce je podnikáním; podmínky a omezení pro výkon činnosti insolvenčního správce může stanovit jen zákon (čl. 26 odst. 1 Listiny); c) zákonodárce umožnil insolvenčním správcům zřizovat větší počet provozoven, jehož jediným zákonným limitem je počet okresních soudů; je jen na insolvenčních správcích, aby sami uplatnili své schopnosti a dovednosti a zhodnotili své ekonomické možnosti, přičemž právě tyto jejich možnosti jsou tím zásadním a přirozeným omezujícím faktorem pro zřizování „nadměrného“ počtu provozoven; na skutečnost, že v některých případech může jít o provozovny fiktivní, musí být reagováno individuálně a v souladu se zákonem [podle § 36b odst. 1 písm. d) zákona o insolvenčních správcích jde o správní delikt] a nelze přijímat plošná opatření, která postihují bez jakéhokoliv rozlišení všechny insolvenční správce, kteří zřídili větší počet provozoven. Připomeňme, že možnost, aby insolvenční správci působili prostřednictvím provozoven u různých krajských soudů, byla zavedena s účinností k 1. 1. 2014. Otevření krajských soudů insolvenčním správcům z jiných krajů, nezatíženým nejrůznějšími místními vazbami, spolu se stanovením jasných pravidel výběru správců pro jednotlivá řízení bylo míněno jako další krok na cestě ke kultivaci insolvenčního prostředí v ČR. Je veřejným tajemstvím, že zrušená ministerská vyhláška byla vydána pod tlakem představitelů některých regionálních insolvenčních soudů, jimž ztráta kontroly nad insolvenčními řízeními a jejich protagonisty pramálo vyhovovala. Poměry na Ministerstvu spravedlnosti se však i díky postupné stabilizaci jeho insolvenčního odboru mění, ministerští úředníci se v problematice začínají lépe orientovat a ministerstvo jako celek se snad stává více imunním vůči úskočným radám těch, kterým jsou otevřené insolvence na obtíž. Dobrým znamením je i nedávné prohlášení ministra Pelikána na adresu vedení Krajského soudu v Ostravě, jemuž připomněl, že insolvenční soud nelze pojímat jako privátní firmu. Snaha uzavřít insolvenční soudy „cizím“ insolvenčním správcům tedy na Ústavním soudě po právu zcela zkrachovala. Regionalizace insolvenčních řízení a petrifikace krajských soudů se (prozatím) nekoná. Ústavní soud se postavil do čela boje za dobré jméno insolvencí a je na nás, insolvenčních správcích, abychom nejen zatleskali, ale též prostor, který je nám pro naše podnikání dán, využili v zájmu věřitelů i dlužníků. Jak totiž napsal Benjamin Franklin: „Ústava nám dává právo jít za štěstím. Cestu k němu si ale musí najít každý sám.“ . Foto: archiv AK CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ JUDr. Oldřich Řeháček, Ph.D., advokát a insolvenční správce se zvláštním povolením CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s.r.o. JUDr. Milan Vrba, Ph.D., advokát a insolvenční správce CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s.r.o. Ústavní soud se postavil do čela boje za dobré jméno insolvencí a je na nás, insolvenčních správcích, abychom nejen zatleskali, ale též prostor, který je nám pro naše podnikání dán, využili v zájmu věřitelů i dlužníků.