Komentář Téma vydání Předpřipravené reorganizace Český právní řád zná dva způsoby řešení úpadku nebo hrozícího úpadku (korporátního) dlužníka, a to konkurs a reorganizaci. Zatímco v průběhu konkursu je upadnuvší dlužník plně v rukou insolvenčního správce a svých věřitelů, reorganizaci zpravidla spravuje sám dlužník dle věřiteli schváleného reorganizačního plánu. Výhody reorganizace jsou tak zřejmé, když úspěšné dokončení reorganizačního procesu může zachovat či dokonce zvýšit hodnotu původně insolventního závodu, zajistit vyšší uspokojení věřitelů a rovněž případně uchovat závod v rukou původních vlastníků či alespoň při nastavení nové kapitálové struktury zasahovat do stávajících vztahů méně dramatickým způsobem, než konkurs a s ním související nevyhnutelný prodej všech aktiv dlužníka. Dentons Europe CS LLP, organizační složka Platnéřská 191/4 110 00 Praha 1 Tel.: +420 236 082 111 Fax: +420 236 082 999 e-mail: prague@dentons.com R eorganizace je zpravidla alternativou zejména pro středně velké až velké společnosti. Menší společnosti mohou využít výhod reorganizace pouze v případě, že se jim podaří dosáhnout dohody s věřiteli již před samotným podáním insolvenčního návrhu, pokud insolvenční návrh podává společnost sama, nebo před rozhodnutím o úpadku, pokud se jedná o věřitelský insolvenční návrh. Reorganizační plán může obsahovat širokou škálu způsobů řešení úpadku dlužníka, jejichž demonstrativní výčet obsažený v § 341 insolvenčního zákona zahrnuje například restrukturalizaci pohledávek věřitelů, prodej majetkové podstaty, vydání aktiv věřitelům, fúzi dlužníka, vydání nových akcií či zajištění nového financování k provozu společnosti. Věřiteli předem schválená reorganizace je zpravidla označována jako předbalená nebo předpřipravená reorganizace (v angl. prepackaged reorganization). Předpřipravená reorganizace přitom kromě výše uvedené výhody spočívající v odstranění kvantitativního limitu pro malé společnosti přináší oproti běžné reorganizaci i celou další řadu benefitů, kterých mohou využít při svém ozdravení i středně velké či velké společnosti. Jako způsob provedení předpřipravené reorganizace se dle našich zkušeností v českém právním a ekonomickém prostředí nejčastěji vyskytuje vstup nového investora do dlužníkovy kapitálové struktury, a to zejména nemají-li stávající akcionáři ani nikdo z významných věřitelů dlužníka zájem podnik dlužníka převzít. Výhody Insolvenční zákon umožňuje dlužníkovi reorganizaci provést jako předpřipravenou, což v souvisejícím insolvenčním řízení přináší výhodu rychlejšího a hladšího procesu. Vzhledem k tomu, že délka standardní reorganizace oproti konkursu bývá považována za jeden z hlavních faktorů, proč například banky jako zajištění věřitelé preferují konkurs před reorganizací,1 může být předpřipravená reorganizace vítanou alternativou. Pokud dlužník předloží společně s insolvenčním návrhem reorganizační plán schválený většinou svých zajištěných a většinou svých nezajištěných věřitelů, soud musí spojit rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o způsobu řešení tohoto úpadku, tedy rozhodnout o povolení reorganizace.2 Tímto způsobem dochází k významnému zkrácení úvodní fáze insolvenčního řízení. Dlužník nemusí čekat tři až čtyři měsíce na svolání schůze věřitelů, která by za normálních okolností o způsobu řešení úpadku rozhodovala. Toto období nejistoty, kdy není zřejmé, zda bude dlužníkova reorganizace povolena, nicméně je již zahájeno insolvenční řízení, je tak tímto způsobem zcela odstraněno. Celý proces předpřipravené reorganizace tak může být zkrácen v ideálním případě na čtyři až pět měsíců. Navíc ke zřejmým časovým úsporám přináší předpřipravená reorganizace i další výhody spočívající například v možnosti výběru insolvenčního správce, který bude na reorganizaci dohlížet. Insolvenční soud totiž musí, za splnění určitých podmínek, jmenovat insolvenčním správcem správce určeného dlužníkem v předloženém reorganizačním plánu.3 Je ovšem nutné pamatovat, že i takto určený správce musí splňovat požadavky na nepodjatost stanovené insolvenčním zákonem a může být odvolán věřiteli na jejich první schůzi. Možnost zvolit v reorganizačním plánu osobu insolvenčního správce byla do insolvenčního zákona vložena tzv. protikrizovou novelou4 a jejím cílem bylo zvýšit důvěru dlužníka i věřitelů v reorganizační procesy jako takové, neboť budou od počátku příprav reorganizace vědět, že insolvenčním správcem bude osoba, které věří. Výše uvedené výhody předpřipravené reorganizace nicméně lákají jak poctivé dlužníky nacházející se často ne svojí vinou ve svízelné situaci, tak dlužníky nepoctivé snažící se využít výhod reorganizace pro zkrácení svých věřitelů. Soud povolí reorganizaci pouze v případě, že nemá důvod se domnívat, že dlužník jedná nepoctivě. V jednom případě tak soud přeměnil reorganizaci v konkurs, neboť zjistil, že dlužník neoslovil jednoho ze svých největších věřitelů, aby hlasoval o reorganizačním plánu, a tuto skutečnost soudu zatajil. V jiném případě soud odvolal insolvenčního správce určeného dlužníkem v reorganizačním plánu, neboť zjistil, že insolvenční správce dříve zastupoval dlužníka v předešlém insolvenčním řízení a je tedy dán důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Chce-li tedy dlužník zvýšit šance na schválení předpřipravené reorganizace soudem, musí vynaložit značné úsilí na to, aby předešel možným pochybnostem o poctivosti záměru, který věřitelům předkládá. Rizika předpřipravené reorganizace Soud povolí předpřipravenou reorganizaci zároveň s rozhodnutím o úpadku pouze za předpokladu, že předložený insolvenční návrh splní veškeré požadavky kladené insolvenčním právem na insolvenční návrhy i na reorganizační plán. Soudy sice mohou vyžadovat dodatečné podklady i po podání insolvenčního návrhu, nelze však na takové výzvy spoléhat. Právě naopak, soud může předpřipravenou reorganizaci odmítnout s odkazem na formální nedostatky návrhu, ať již skutečné nebo domnělé, aniž by na takovéto nedostatky dlužníka předem upozornil. V takovém případě bohužel dlužník nemá k dispozici efektivní opravný prostředek, když i případná náprava dosažená v následném odvolacím řízení již nezajistí výše uvedené výhody předpřipravené reorganizace, kterými jsou předvídatelnost, relativní právní jistota všech zúčastněných stran a rychlost samotného řízení před soudem. Klíčovým aspektem předpřipravené reorganizace je rovněž získání dostatečné věřitelské podpory. Insolvenční zákon předpokládá, že reorganizační plán bude předložen všem věřitelům již před samotným zahájením insolvenčního řízení. Bankovní věřitelé, kteří jsou obvykle věřiteli zajištěnými, jsou zpravidla připraveni jednat o podmínkách reorganizace a případně pro účely takového jednání odložit splatnost svých pohledávek. Pro obdobné účely bankovní věřitelé rovněž disponují dostatečně fundovanými zaměstnanci či externími poradci. Na druhou stranu zapojení externích právních a ekonomických poradců s sebou nese nemalé náklady, které zajištění věřitelé zvažují při rozhodování o podpoře reorganizačního procesu oproti jim známé a co do průběhu a nákladovosti lépe odhadnutelné variantě konkursu. Naproti tomu vyjednávání s věřiteli držícími pohledávky z obchodního styku, které jsou navíc prakticky vždy nezajištěné, se může ukázat být krajně náročným a může případně dokonce ohrozit další provoz dlužníkova závodu. Má-li dlužník stovky věřitelů z obchodního styku, nemůže být v jeho možnostech jednat s každým věřitelem o detailech předpřipravené reorganizace, náklady vyjednávání mohou být prohibitivní a z tohoto (rozumného) důvodu insolvenční zákon ani podporu všech věřitelů pro předpřipravenou reorganizaci nevyžaduje. Je pak běžné, že je podpora reorganizačnímu plánu často v dostatečném předstihu vyjednána pouze s největšími věřiteli. Zbývající věřitelé jsou následně vyzváni k hlasování o hotovém reorganizačním plánu v době bezprostředně předcházející podání insolvenčního návrhu. Rovněž správná identifikace aktiv a pasiv dlužníka se může ukázat jako obtížný úkol. V době přípravy reorganizačního plánu se totiž často již věřitelé (zpravidla nezajištění věřitelé a případně daňové orgány) snaží vylepšit svoji pozici v očekávaném insolvenčním řízení započítáváním vzájemných pohledávek, uplatňováním zadržovací práv k majetku dlužníka nebo využíváním (zneužíváním) dalších instrumentů přímo se dotýkajících aktiv a pasiv dlužníka. Obdobné kroky přitom mohou ovlivnit rozsah majetku dlužníka, aniž by o tom dlužník, resp. jeho poradci, v okamžiku podání insolvenčního návrhu již věděl. Z uvedeného důvodu je tak poměrně běžné, že dlužník je následně po podání insolvenčního návrhu spojeného s reorganizačním plánem nucen reorganizační plán opatřit dodatky. Připuštěním jakýchkoliv dodatků se bohužel ale otevírají dveře věřitelům, kteří mohou požadovat přenastavení již dohodnutých ekonomických aspektů reorganizačního plánu. Taková situace je pro dlužníka přirozeně značně citlivá a měl by se jí snažit vyvarovat. Závěr Jak již bylo řečeno v úvodu článku, předpřipravená reorganizace v českém právním a ekonomickém prostředí zpravidla předpokládá vstup nového investora do dlužníkovy kapitálové struktury. Jelikož takový investor ochotný nabídnout ozdravení dlužníkova podniku je zpravidla vybrán dlužníkem spíše než jeho věřiteli, musí dlužník zahájit celý proces přípravy reorganizačního plánu v dostatečném předstihu před vyhrocením své finanční situace. Projekt musí dlužník svým věřitelům představit čestně a transparentně, aby je přesvědčil o svém poctivém záměru a rovněž o tom, že navržená reorganizace je pro všechny věřitele nejvýhodnější variantou, která přinese lepší uspokojení než případný konkurs. Ačkoliv předpřipravená reorganizace není samozřejmě bez rizika, většina rizik může být eliminována důkladnou přípravou. Viz např. Schönfeld, J., Smrčka, L.: Důvody diskvalifikace sanačního principu v insolvenční praxi. In: Kislingerová, E., Krause, J. (eds.): Transakční náklady českých ekonomických subjektů v insolvenčním řízení, možnosti jejich snižování a zlepšení statistiky insolvenčních řízení. Praha, Oeconomica, s. 64-75, 2012. § 148 odst. 2 insolvenčního zákona. § 25 odst. 1 insolvenčního zákona. Zákon č. 217/2009 Sb. Martin Froněk Dentons Europe CS LLP, organizační složka Jakub Nosek Dentons Europe CS LLP, organizační složka