Judikatura Přehled judikatury Pokuta za nepředání dítěte druhému rodiči nemá být sankcí, ale nástrojem ke splnění povinnosti Právní věty: 1. Účel pokuty uložené podle ustanovení § 502 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, nespočívá v sankcionování povinného rodiče za dobrovolné nesplnění povinnosti, nýbrž jako prostředek donucení povinného, aby respektoval právní poměry založené vykonávaným titulem. Uložením pokuty je totiž sledována především ochrana zájmu jednoho z účastníků řízení na respektování právních poměrů založených vykonatelným rozhodnutím soudu a má tak zásadně charakter prostředku směřujícího k ochraně práva na nerušený rodinný život (čl. 10 odst. 2 Listiny, čl. 8 Úmluvy). 2. Pokud však ze zjištěných okolností vyplývá, že povinný rodič nemůže plnit povinnost stanovenou soudem z důvodu negativního postoje samotných nezletilých dětí, přičemž nebylo prokázáno, že by příčinou jejich negativního postoje bylo chování či úmyslné ovlivňování ze strany tohoto rodiče, nelze považovat podmínky pro uložení pokuty za naplněné. Uložení této pokuty totiž nesmí vést k prosazení „násilné“ změny projevů vůle (přání) nezletilých dětí ke stykům s jejich otcem, a to za situace, kdy ke změně nedošlo ani přes adekvátní výchovné působení ze strany matky, orgánu sociálně-právní ochrany dětí, specializovaného pracoviště pro asistovaný styk rodičů s dětmi či přímo krajským soudem prostřednictvím pohovoru s oběma nezletilými. Text nálezu sp. zn. II. ÚS 3489/15 je dostupný zde (481 KB, PDF). K podobné problematice se Ústavní soud již dříve vyslovil v nálezu sp. zn. III. ÚS 3462/14, který je dostupný zde (165 KB, PDF). inzerce Zástupce veřejnosti může dávat návrhy na zrušení územního plánu Zástupce veřejnosti, který získá zmocnění od dostatečného počtu lidí, může podávat návrhy na zrušení opatření obecné povahy, například územního plánu. Dospěl k tomu rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (NSS). Soud se problematikou zabýval v souvislosti se sporem o budoucnost Strnadova zahradnictví v Praze 6. Lidé z okolí si jako zástupkyni v debatách o změně územního plánu vybrali Annu Matouškovou. Justice jí však později nepřiznala takzvanou aktivní legitimaci, tedy právo zpochybnit změnu u soudu. Ústavní soud už před časem rozhodl, že návrh na zrušení územního plánu mohou za určitých podmínek podávat občanská sdružení. Spolky mají takzvanou aktivní legitimaci zpravidla tehdy, když sídlí v lokalitě dotčené územním plánem, nebo když tam členové sdružení vlastní nemovitosti. NSS teď podobně rozhodl ve prospěch zástupců veřejnosti. „Rozšířený senát neshledal žádný podstatný rozdíl, který by odůvodnil jiné zacházení stran přístupu k soudní ochraně, je-li dotčená veřejnost zastupována spolkem nebo zástupcem veřejnosti, sledují-li ve věcech územního plánování stejný účel, tj. zajištění účasti veřejnosti,“ stojí v rozhodnutí. V minulosti justice razila výklad zákona, který prakticky vedl k tomu, že návrh směřující proti územnímu plánu mohl podat jen vlastník pozemku či nemovitosti dotčené územním plánem. NSS v obsáhlém rozhodnutí zdůrazňuje, že zástupce jedná jménem významné části občanů dotčené lokality. Jeho pozice má proto nezanedbatelnou výpovědní hodnotu. Možnost bránit práva soudní cestou je pak logickou součástí jeho postavení. Otcové mají u porodu platit jen za nadstandard, ne za přítomnost Samotná přítomnost blízkého člověka u porodu nesmí být jakkoliv zpoplatněna. Nemocnice může pouze za férových podmínek vybírat platbu odpovídající přiměřeným nákladům na nadstandardní prostředky, řekl Ústavní soud. Nastávající matky mají podle Ústavního soudu ze zákona právo na blízkého člověka u porodu. Nemocnice mohou žádat náhradu přiměřených a doložených nákladů na nadstandardní služby spojené s přítomností otce, jiného příbuzného nebo duly v porodním sále. Platba ale nesmí být pro otce odrazující. Podle soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy by také částka neměla být vyžadována předem jako podmínka přístupu do sálu. Nemocnice si naopak nemají účtovat žádný zisk ani úhradu základních zdravotnických potřeb, třeba roušky, dezinfekce nebo návleků na boty. Současná praxe v Česku je rozkolísaná, v zahraničí se neplatí. Čeští zákonodárci by mohli podle ÚS zvážit nějakou sjednocující úpravu. Text nálezu sp. zn. IV. ÚS 3035/15 je dostupný zde (291 KB, PDF). inzerce Když zákonný zástupce nehájí zájmy, má soud ustanovit opatrovníka Pokud zákonný zástupce nehájí před soudem efektivně zájmy nezletilého účastníka řízení, měla by justice ustanovit opatrovníka. Vyplývá to z nálezu Ústavního soudu v případu dívky, která ve svých devíti letech dvakrát dostala pokutu za jízdu načerno v plzeňské hromadné dopravě. Nezaplacené pokuty postoupil dopravní podnik soukromé společnosti, která dívku úspěšně zažalovala u Okresního soudu Plzeň-město. V jednom případě jednal soud po celou dobu s matkou dívky jako zákonnou zástupkyní, v druhém případě jí ustanovil jako opatrovnici asistentku soudce. Místo pobytu matky totiž nebylo možné zjistit a dívka mezitím skončila v dětském domově. O následných exekucích se dívka dozvěděla náhodně v dětském domově téměř po pěti letech od právní moci rozsudků. Její stížnosti částečně vyhověl Ústavní soud. „Skutečnost, že v řízení před obecnými soudy, jehož účastníkem je nezletilý, je jednáno s jeho rodičem jako zákonným zástupcem, nevylučuje vznik situace, kdy na takovéto zastoupení nebude možné z hlediska zájmu nezletilého nahlížet jako na řádné,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Pavla Rychetského. Konkrétně nález zmiňuje situaci, kdy třeba rodič zastupuje nezletilého pouze formálně, fakticky však se soudem nijak nekomunikuje a nepřebírá zaslané písemnosti. „Takovýto zástupce nečiní žádné procesní úkony k ochraně práv nezletilého, v důsledku čehož jedná v rozporu s jeho zájmy, jakož i samotným účelem zastoupení,“ rozhodl Ústavní soud. V podobných situacích by měl soud zvážit ustanovení opatrovníka. Text nálezu sp. zn. I. ÚS 3598/14 je dostupný zde (304 KB, PDF). ÚS vyhověl stížnosti muže, který žádal náhradu za pád na chodníku Ústavní soud vyhověl stížnosti muže, který upadl na zledovatělém chodníku, poranil si nohu a marně žádal odškodnění od hlavního města Prahy a jeho technické správy komunikací. Justice v podobných případech musí zvažovat to, zda se chodec choval dostatečně zodpovědně, ale zároveň i to, zda vlastník komunikace dodržel své povinnosti a zda komunikace umožňovala bezpečný pohyb, zdůraznil Ústavní soud. Nález kritizuje rozhodování Nejvyššího soudu. Odpovědnost vlastníků komunikací se podle Ústavního soudu (ÚS) nemůže týkat jen nepředvídatelných závad ve schůdnosti. Místo uplatňování podobných jednoduchých pravidel by měla justice podle ÚS komplexně uvažovat o konkrétních situacích. „Je důležité, aby si soudy byly vědomy, že velmi přísně a přesně musí vážit a zdůvodňovat, zda v té které věci člověk nevynaložil potřebné úsilí, či naopak že to bylo to město, které něco zanedbalo,“ uvedla soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková. Případ tak znovu projedná Městský soud v Praze. Úraz s trvalými následky muž utrpěl v roce 2006 v Hlubočepech. Obvodní soud pro Prahu 1 mu přiznal 446 000 korun, Městský soud v Praze však žalobu zamítl. Poukázal na to, že úraz se stal v období tuhých mrazů na chodníku, který se v zimě neudržuje. Nešlo prý tedy o nepředvídatelnou závadu ve schůdnosti. Podobný stav chodníku lze v zimě očekávat. Justice v minulosti posuzovala úrazy různými způsoby. V roce 2011 pak Nejvyšší soud přišel se sjednocujícím stanoviskem, podle kterého se chodci musí v zimě přizpůsobit počasí a brát v potaz stav chodníků. Odškodnění podle stanoviska mohou vysoudit jen v případě, že závady ve schůdnosti, třeba náhlou ledovku, nemohli předpokládat a přizpůsobit se. Taková perspektiva ale podle ústavních soudců neobstojí. Mohla by vést třeba k tomu, že město přestane udržovat v zimním období všechny komunikace, stane se tak předvídatelným a zbaví se zodpovědnosti za všechny případné úrazy. Na druhou stranu Šimáčková zdůraznila, že města nemohou nést zodpovědnost za všechny případné škody na zdraví. Soudy zkrátka musí rozhodovat s ohledem na konkrétní okolnosti. Text nálezu sp. zn. I. ÚS 2315/15 je dostupný zde (546 KB, PDF). inzerce Pokud škola nezajistí výuku náboženství, jde o nezákonný zásah Pokud se alespoň sedm žáků přihlásí k výuce náboženství, je škola povinná ji zajistit. Když výuku bez závažných důvodů nezabezpečí, dopouští se nezákonného zásahu, vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS). „Tuto povinnost přitom (škola) nemůže podmiňovat svou neochotou či neschopností takovou osobu k výuce získat, stejně jako by ji nemohla podmiňovat svou neschopností zajistit pro výuku vhodný prostor v budově a čas ve výuce,“ stojí v rozhodnutí senátu s předsedou Jakubem Camrdou. Legitimním důvodem může být například náhlé úmrtí nebo pracovní neschopnost vyučujícího, případně nespolupráce na straně církve či náboženské společnosti, která by měla zprostředkovat vhodného kantora. Ústavní soud se zastal cizince, který střílel na policisty Ústavní soud se dnes zastal cizince potrestaného čtyřmi roky vězení za střelbu na policisty, které považoval za lupiče. Justice porušila mužovo právo na spravedlivý proces a nerespektovala princip presumpce neviny. Muž, který si ve vězení odseděl asi tři roky, byl propuštěn na svobodu. Případem se musí znovu zabývat Krajský soud v Praze. Podle Ústavního soudu se totiž neprokázalo, že cizinec střílel v úmyslu usmrtit lidi za dveřmi. Už proto se nemohlo jednat o trestný čin vraždy, řekla soudkyně Kateřina Šimáčková. Justice podle ní pohlížela na celou situaci primárně optikou policistů, nikoliv z pohledu vyděšeného člověka, který má strach o své blízké. Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3235/15 je dostupný zde (503 KB, PDF). Autor: Mgr. Dana Jakešová Zdroj: ÚS, ČTK, SD EU, NSS