Názory Je naše svoboda v ohrožení? Ani čtvrt století od sametové revoluce neubralo na atraktivnosti tématu svobody. Toto základní právo je v posledních měsících jedním z nejfrekventovanějších slov na parlamentní půdě. H ovoří se o brutálním omezení domovní svobody v případě zakotvení nového práva policie prohledat dům či byt majitele legálně držené zbraně, pokud má policie důvodné podezření o jeho způsobilosti zbraň držet a on ji dobrovolně nevydá. Na druhé straně už ale příliš nikoho nevzrušuje řadu let zakotvené a užívané oprávnění soudních exekutorů, kteří (byť po generálním pověření soudem) vstupují často do obydlí třetích osob jen proto, že mají podezření, že se tam mohou nacházet věci dlužníka. Vášnivou debatu vzbudila i úprava dnes již legendárního zákona o shromažďování, která na jedné straně posiluje pravomoci úřadů a policie při konání shromáždění, na straně druhé zabraňuje účelovým administrativním blokacím míst pro shromáždění a rozšiřuje tak práva shromažďovat se jiným. Velkou polemiku, zejména s majiteli vydavatelství, vyvolala změna zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Vládní návrh počítal s navýšením počtu trestných činů, za něž budou právnické osoby odpovědné, z téměř devíti desítek na dvě stě. Ústavněprávní výbor svým pozměňovacím návrhem prosadil rozšíření tohoto seznamu o trestný čin pomluvy. A to nejen s ohledem na doporučení trestního kolegia Nejvyššího soudu ČR. Hlavním cílem bylo umožnit trestní postih firem, které zneužívají šikanózních insolvenčních návrhů. Nedávné průlomové rozhodnutí zmíněného soudu totiž umožňuje trestat podobné jednání právě jako pomluvu. S ohledem na závažnost a četnost takových případů pak zakotvení trestnosti tohoto jednání i pro právnické osoby považuji za správné. Je legitimní vést debatu o samotné potřebě a existenci trestného činu pomluvy v našem právním řádu. Pokud však v trestním zákoně obsažena je, neměl by být činěn rozdíl mezi fyzickou a právnickou osobou. Následky pro oběť tohoto činu mohou být v druhém případě podstatně závažnější. Jiná je a bude situace ve Sněmovně při projednávání návrhů ministra spravedlnosti na změnu trestního zákona, konkrétně rozšíření skutkové podstaty trestného činu hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny (dle § 355) o třídu, sexuální orientaci a pohlavní identitu. Obdobně by měl být rozšířen i čin podle § 356 trestního zákona, tedy podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. Obecná nálada ve Sněmovně v tuto chvíli příliš nesdílí evropské, v tomto případě dokonce nezávazné, doporučení směřující k dalšímu omezení svobody projevu. Nejen proto, že trestní zákon má vycházet ze subsidiarity trestní represe, přičemž paleta možností netrestních v oblasti antidiskriminační se neustále rozšiřuje. Podstatným důvodem je i skutečnost, že ty nejzávažnější případy se dají stíhat podle současného znění, které je do jisté míry obecné. Neustálá snaha omezovat vyjadřování ve veřejném prostoru a nahrazovat svobodná vyjádření těmi politicky korektními vede už teď k napětí ve společnosti. Půjdeme-li rozšířením trestní represe právě v této oblasti, nepřinese to nic dobrého. Možná snad jen bizarní situace podobné stíhání německého komika za urážku tureckého prezidenta se souhlasem německé vlády. Zákon je dobrý. Snad jen by měl být častěji užíván i proti těm, kteří se na našem území hlásí k podpoře práva šaría, které je na omezování a potlačování práv jiných přímo založeno. Foto: ČTK JUDr. Jeroným Tejc, předseda Ústavně právního výboru PS PČR Neustálá snaha omezovat vyjadřování ve veřejném prostoru a nahrazovat svobodná vyjádření těmi politicky korektními vede už teď k napětí ve společnosti.