Komentář Téma vydání Databáze o bonitě a důvěryhodnosti: kladivo na dlužníky? Dnešní dobu lze směle označit za čas dluhů. S tím jak roste spotřeba domácností, se kontinuálně zvyšuje poptávka po úvěru a službách, kde spotřebitel nejprve konzumuje a teprve následně platí. Vyšší zadlužení sebou nese i vyšší míru rizika toho, že dlužník nebude schopen úvěr nebo přijaté plnění splácet. Jedním z nástrojů řízení kreditního rizika, jakož i ochranou před přijímáním příliš vysokých závazků, se mohou stát i nebankovní informační databáze o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitelů (nebankovní registry). WOLF THEISS Rechtsanwälte GmbH CO KG, organizační složka Pobřežní 394/12 186 00 Praha 8 Tel.: +420 234 765 111 Fax: +420 234 765 110 e-mail: praha@wolftheiss.com P oměrně dlouho se čekalo na okamžik, až dostanou nebankovní registry kýžený právní rámec, který jim usnadní fungování a ulehčí situaci zejména s ohledem na zpracování osobních údajů v těchto registrech. Tento krátký příspěvek se zamýšlí nad fungováním nebankovních registrů ve světle novely zákona o ochraně spotřebitele (novela),1 která přinesla do českého právního řádu základní rámec pravidel pro jejich fungování. Kontext přijetí novely Dne 1. února 2016 vstoupila v účinnost ta část novely, která do zákona o ochraně spotřebitele2 vtělila zbrusu novou úpravu nebankovních registrů, na základě které mohou určité subjekty provozovat a účastnit se sdílení vybraných informací ohledně svých dlužníků prostřednictvím společné informační databáze (registru). Již dlouho před novelou existovala zákonná úprava, která umožnila existenci obdobné informační databáze, v níž sdílejí informace o svých klientech banky a pobočky zahraničních bank (bankovní registry).3 Přestože v České republice již nějakou dobu existují dva nebankovní registry, tj. SOLUS a Nebankovní registr klientských informací, musely si nebankovní registry na oporu v zákoně počkat až do tohoto roku. Jsouce regulovány pouze obecnou úpravou ochrany osobních údajů, krátily si mnohdy nebankovní registry léta čekání diskusemi s Úřadem pro ochranu osobních údajů (Úřad) ohledně legálnosti či nelegálnosti zpracování osobních údajů v nebankovních registrech. Úřad byl ve vztahu k nebankovním registrům nekompromisní a vyžadoval, aby při absenci specifického zákonného zmocnění pro zpracování osobních údajů dlužníků v nebankovních registrech byl od dlužníků pro takové zpracování získán souhlas. S nutností opatřit si souhlas dlužníků pak je neodmyslitelně spjato i právo dlužníka tento souhlas kdykoliv odvolat. Provozovatelé nebankovních registrů a jejich účastníci právem poukazovali na to, že takový přístup jde proti smyslu existence nebankovních registrů, kdy má dlužník s negativním záznamem o své platební morálce možnost odvolat souhlas se zpracováním svých osobních údajů a tak efektivně docílit výmazu negativního záznamu v nebankovním registru. Je nasnadě, že nebankovní registry, ve kterých by nebyly uvedeny osoby s pochybnou bonitou, důvěryhodností a platební morálkou, nemohou plně sloužit účelu řízení kreditního rizika ani ochránit dlužníky před neúnosně vysokými dluhy. Na nutnost zavedení speciální zákonné úpravy nebankovních registrů dlouhodobě poukazoval i Úřad, když uváděl, že obecně podporuje existenci nebankovních registrů, které přispívají k ochraně dlužníků před finančními problémy. Druhým dechem však dodával, že v případě neexistence zákonné úpravy umožňující zpracování osobních údajů dlužníků v nebankovních registrech bez jejich souhlasu, musí trvat na tom, že zpracování osobních údajů v nebankovních registrech může probíhat pouze na základě odvolatelného souhlasu subjektů údajů.4 Postoj Úřadu nebyl nebankovním registrům nakloněn, je však nutno otevřeně říci, že interpretace Úřadu byla racionální a z čistě právního pohledu i správná. Nově přijatá úprava nebankovních registrů (nová úprava)5 je proto mnohými vítaná jako krok správným směrem. Nicméně ruku v ruce se ozývá i její kritika, zejména s ohledem na legislativně-technické řešení nové úpravy a její genezi. Kritici nové úpravě předně vytýkají, že se dostala do novely poslaneckým pozměňovacím návrhem, aniž by prošla řádným připomínkovým řízením. Trnem v oku mnohým6 je i to, že je nová úprava svým předmětem a účelem blíže právě projednávanému zákonu o spotřebitelském úvěru,7 než zákonu o ochraně spotřebitele, a z tohoto důvodu bylo její včlenění do zákona o ochraně spotřebitele chybou. Ti nejostřejší kritici poukazují na to, že nová úprava nemá s ochranou spotřebitele nic společného, což není dle našeho názoru tak docela pravda, neboť pozitivní důsledky pro mnohé spotřebitele-dlužníky lze jen těžko ignorovat. Základní principy nové úpravy Motivem nové úpravy je ochrana práv prodávajících, jako věřitelů, a spotřebitelů, jako dlužníků. Úprava se ale vztahuje i na vztahy prodávajících a dlužníků fyzických osob, kteří jednají v rámci podnikání či jiné samostatné výdělečné činnosti. Dle nové úpravy mohou prodávající, kteří jsou zapojeni do činnosti nebankovních registrů, využívat údaje sdílené v rámci nebankovních registrů výhradně k předcházení podvodnému jednání a posouzení schopnosti spotřebitele plnit smluvní závazky v souvislosti s konkrétním obchodním případem. Za tímto účelem mohou tito prodávající vytvářet modely, které vyhodnocují pravděpodobnost podvodného jednání spotřebitele nebo jeho (ne)schopnost plnit smluvní závazky. Jsou tak striktně omezeny případy, ve kterých si může prodávající, který je zapojen do činnosti nebankovního registru, vyžádat údaje z tohoto registru. Možnost zpracovávat údaje v nebankovních registrech není bezbřehá. V nebankovních registrech bude možno zpracovávat jen přesně vymezený okruh údajů, mezi které patří identifikační údaje spotřebitele a údaje o jeho finančních závazcích. I když nová úprava nedefinuje, co je identifikačním údajem spotřebitele, lze mít za to, že v nejširším slova smyslu bude identifikačním údajem osobní údaj dostatečně identifikující spotřebitele a odlišujícího ho od jiného spotřebitele. Takto široce pojatý výklad pojmu identifikační údaj spotřebitele by měl odpovídat kontextu účelu nové úpravy. Identifikačním údajem tak pro účely nové úpravy bude zejména jméno, příjmení, rodné číslo, datum narození a adresa místa trvalého pobytu spotřebitele. Naopak pokud by v rámci nebankovního registru byly zpracovávány údaje jako např. telefonní číslo, emailová adresa či údaj o vzdělání, bude se pravděpodobně jednat o zpracování mimo rámec zákonné úpravy a byl by pro něj vyžadován souhlas spotřebitele. Dalšími údaji, které mohou být nově na základě nové úpravy zpracovávány, jsou údaje o finančních závazcích spotřebitele, včetně potenciálních závazků (např. jednání mezi spotřebitelem a prodávajícím, při němž nedošlo k uzavření smlouvy). Je otázkou, co vše lze podřadit pod pojem údaje o finančních závazcích. Byť nová úprava tento pojem nijak nevymezuje, lze pod něj pravděpodobně podřadit veškeré informace o úvěrech, půjčkách, zajištění či ručení spotřebitele. Nová úprava umožňuje zpracovávat i údaje o časovém určení období, ke kterému se údaje vztahují, přičemž zavádí určitá omezení z hlediska doby, po kterou lze osobní údaje v registrech zpracovávat. Posledním druhem údajů, které lze v nebankovních registrech zpracovávat, jsou údaje o prodávajících, kteří záznam o spotřebiteli zapsali. Takové údaje ale nejsou poskytovány ostatním prodávajícím zapojeným do nebankovních registrů. Nepravdivé zápisy v registrech Je zřejmé, že nepravdivé či neúplné údaje zpracovávané v nebankovních registrech mohou způsobit spotřebitelům značnou újmu. Zamezení zpracování nepravdivých nebo neúplných údajů v nebankovních registrech je tak zásadním atributem dobře fungující zákonné úpravy nebankovních registrů. V tomto ohledu nová úprava ukládá prodávajícím zapojeným do nebankovních registrů několik povinností, jejichž cílem je zamezit zpracování nepravdivých nebo neúplných údajů. Předně, pokud jde o dluhy po splatnosti, jde o povinnost informovat spotřebitele o existenci dluhu a vyzvat jej k úhradě dluhu. Významné množství dluhů spotřebitelů po splatnosti může být způsobeno nevědomostí spotřebitelů, že takové jejich dluhy existují. Jen by v této souvislosti bylo vhodné upravit i lhůtu k dodatečnému splnění dluhu ze strany spotřebitele. Zápis do nebankovního registru by pak mohl proběhnout až po jejím uplynutí. Dále jde o povinnost prodávajících předem upozornit spotřebitele (ať jde o jakýkoli zápis) na skutečnost, že jeho údaje budou nebo mohou být zpracovávány v příslušném nebankovním registru. S tím souvisí právo spotřebitele na výpis informací, které jsou o něm v nebankovním registru zpracovávány. Provozovatel nebankovního registru, který je povinen takové informace spotřebiteli sdělit, má právo na úhradu odůvodněných nákladů souvisejících s poskytnutím takové informace. Zároveň může spotřebitel žádat opravu v případě, že jsou o něm v nebankovním registru zpracovávány nepřesné nebo nesprávné údaje. Spotřebitel, u kterého nedošlo k prodlení anebo u kterého je evidován pouze potenciální závazek, může písemně vyjádřit svůj nesouhlas a provozovatel nebankovního registru má pak povinnost údaje o něm, a to i pravdivé, z registru smazat. I Úřad už přišel s celou řadou námětů jak novou úpravu vylepšit. Dle názoru Úřadu by bylo vhodné změnit povinnost prodávajícího tak, aby byl spotřebitel informován ve chvíli skutečného zápisu do nebankovního registru a ne ve chvíli, kdy jeho údaje budou nebo mohou být zapsány. Úřad dále poukazuje na neexistenci práva spotřebitele být informován o tom, že konkrétní služba nebyla prodávajícím poskytnuta z důvodu negativního záznamu v nebankovním registru.8 Je zřejmé, že stanovení povinnosti prodávajícího informovat spotřebitele o této skutečnosti by bylo logickým doplněním jeho infomačních povinností dle nové úpravy. Návrhem na vylepšení nové úpravy by mohlo být i stanovení minimální částky dluhu, pro který může být spotřebitel v nebankovním registru evidován. Drobné pohledávky prodávajících po splatnosti ve výši několika desítek či stovek korun by nutně nemusely být důvodem pro evidenci v nebankovním registru. Slovo závěrem Nová úprava umožňující nebankovním registrům svobodně se nadechnout a plnit svou základní funkci ochrany věřitelů a spotřebitelů byla jistě potřebná. Byť nová úprava trpí řadou nedostatků, včetně ne zcela šťastného zařazení do zákona o ochraně spotřebitele, jako celek v praxi jistě obstojí a bude vítaným nástrojem pro řízení kreditního rizika prodávajících a ochrany spotřebitelů před neuváženými finančními závazky. Ostatně, právní úprava, která si bude klást za cíl odstranit některé z těchto nedostatků, na sebe jistě nenechá dlouho čekat. Zákon č. 378/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. § 38a a 38b zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Např. tisková zpráva Úřadu ze dne 25. října 2013. § 20z a 20za zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Např. tisková zpráva Úřadu ze dne 6. května 2016. Sněmovní tisk č. 679 - vládní návrh zákona o spotřebitelském úvěru. Tisková zpráva Úřadu ze dne 6. května 2016. Jan Kotous, advokát WOLF THEISS David Šimek, advokátní koncipient WOLF THEISS