Komentář Téma vydání Quo vadis bankovnictví? V roce 2016 uplyne zhruba osm let od začátku globální finanční krize, která zasáhla americký a evropský finanční systém. Krize si v bankovnictví vybrala svou daň, ale finanční systém v Česku tuto finanční krizi úspěšně překonal. Přesto jsem si nevšiml, že by se v českých médiích tomuto úspěchu někdo věnoval. Weinhold Legal, v.o.s. advokátní kancelář Florentinum Na Florenci 15 110 00 Praha 1 Tel.: +420 225 385 333 Fax: +420 225 385 444 e-mail: wl@weinholdlegal.com C htěl bych tedy, alespoň touto cestou, ocenit výtečnou práci českých bankéřů, která za tím stojí. Ocenění si zaslouží jak bankéři z komerční sféry, tak bankéři z České národní banky. Předně je třeba poděkovat za to, že čeští bankéři ochránili náš bankovní systém před infikací všemožnými junk (česky veteš) produkty. Pod tento pojem lze zařadit vysoko úročené dluhopisy vydávané subjekty se spekulativním ratingem (BB či Ba1 nebo nižším), dále můžeme přidat poskytování hypotečních úvěrů v zahraničních měnách a v neposlední řadě, dnes již trochu zapomenuté, financování blahobytného sociálního systému v Řecku. Dalo by se říci, globální finanční krize byla překonána, můžeme se vrátit zpět k tomu, co jsme dělali před krizí. Nic není dále od pravdy. Globální finanční krize vedla ke ztrátě víry ve správné fungování bankovního sektoru mezi obyvatelstvem ekonomicky nejrozvinutějších zemí. Reakce na finanční krizi ze strany FED a ECB (nulové úroky spojené s kvantitativním uvolňováním) pak finanční systém dostaly do období extrémně levných peněz. Pokud má pravdu Thomas Piketty, pak období extrémně levných peněz tu bude delší dobu. Tradiční bankovní model, kdy banka tvořila zisk na rozdílu mezi výší úroků z poskytnutých úvěrů a výší úroků vyplácených majitelům vkladů se dostává na hranici svých možností. Z peněz se stala komodita, které je dostatek a jejíž cena průběžně klesá. Do toho vstupují vlivy legislativní (rozuměj politické), které tradičním bankovním službám zasazují další rány. Stará poučka říká, že přístup politické reprezentace k jakémukoli odvětví hospodářství je trojfázový. Dokud se dané odvětví rozvíjí, je ignorováno, pokud je toto odvětví úspěšné a zesílí, začne ho stát regulovat a poté, co se dané odvětví dostane do sestupné fáze, stát ho začne dotovat. Lze říci, že banky v USA a západní Evropě již prošly všemi třemi vývojovými stádii. Legislativní kroky provedené v poslední době pak mohou mít na bankovnictví a jeho budoucnost možná ještě větší dopady než vývoj reálné ekonomiky. Otázka je, zda tento vliv bude pozitivní. Vedle nových kontrol a omezení uložených bankám, pak zákonodárci v Evropě došli k závěru, že dalším vhodným krokem bude administrativní stanovení podmínek nejběžnějších bankovních produktů, a to včetně jejich ceny. Na evropské úrovni byly připraveny a schváleny směrnice týkající se spotřebitelských úvěrů, hypotečních úvěrů a základního platebního účtu. Česká republika tyto směrnice přenáší do českého práva novelizací zákona o spotřebitelském úvěru a novelizací zákona o platebním styku. Tato nová legislativa samozřejmě přináší zvýšení regulace a kontroly subjektů poskytujících a zprostředkovávajících úvěry pro spotřebitele. Vedle toho přímo zákon stanoví části obsahu úvěrových smluv a jejich podmínky. Novela zákona o platebním styku pak do českého práva implementuje nové právo Evropana – právo na bankovní účet. Členské státy jsou povinny zabezpečit, že na jejich území bude umožněno, aby si spotřebitel oprávněně pobývající v členském státě, mohl požádat o zřízení tzv. Základního platebního účtu, se kterým budou spojeny základní platební služby včetně vydání debetní platební karty. Cena za vedení účtu a poskytované služby má být nejvýše ve výši obvyklé ceny podle zákona o cenách. V některých členských státech se zvažují přímo konkrétní částky (na Slovensku se uvažuje o měsíčním poplatku ve výši 3 eur, v Rakousku se zvažuje jako limitní částka 80 eur za rok). Na první pohled se jedná o pozitivní vývoj, spotřebitelům spadnou do klína výhody, které by jim banky, dle představ zákonodárců, nenabídly. Přesto se nemohu zbavit myšlenky, že přísloví o tom, že pečení holubi nelétají sami do huby, stále platí. Může se ukázat, že výhody, které spotřebitelům spadly do klína, mají do pečených holubů daleko. Pokud legislativně stanovíme parametry nějakého produktu, pro který zároveň určíme i maximální cenu, nedává ekonomicky žádný smysl nabízet více než minimální zákonem požadovaný standard, a to za maximální zákonem dovolenou cenu. Rychle se dostaneme do stavu, kdy banky budou nabízet prakticky to samé, za tu samou cenu. Okamžik, kdy někdo přijde s myšlenkou, aby vedení základního platebního účtu bylo poskytováno úplně zdarma, je pak již jen otázkou času. V USA a tak trochu i v západní Evropě dnes vidíme boom tzv.„fintech“ společností. Společnosti jako Amazon a Google zvažují získání bankovní licence. Představě Google banky bychom se před osmi lety vysmáli, dnes si něco takového představíme snadno. Krize spotřebitelům v USA a západní Evropě ukázala, že banky nemají speciální imunitu proti bankrotu. Ve výsledku je tak z pohledu spotřebitele jedno, zda má peníze v tradiční bance nebo u Googlu. Google mu ale připadá známější, protože zde má e-mail a využívá i jeho další služby. V retailových službách tak v budoucnu poroste konkurence, která k tradičním bankovním službám nabídne další služby, v jejichž poskytování nemají banky ani tradici ani zázemí. Poskytovat vedle tradičních i nové služby bude pro banky obtížné, protože jsou vystaveny tuhé regulaci, která inovace rozhodně nepodporuje. To se bude dít za situace, kdy zisk z poskytování základních platebních služeb bude klesat směrem k nule. Zisky z rozdílů mezi úroky z úvěrů a úroky vyplácenými na vkladech se budou ubírat stejným směrem. Za takové situace je třeba obrátit pozornost k tomu typu služeb, ve kterých mají banky největší náskok před jakoukoliv konkurencí. Zároveň by to měly být služby, které nelze snadno nahradit algoritmem, jinak je noví hráči na trhu typu Google začnou nabízet týden poté, co je nabídne první banka. Domnívám se, že další vývoj půjde podobnou cestou jako v USA a přinese oddělení tradičních bankovních služeb a transakčního a investičního bankovnictví. V každém případě se nacházíme na prahu zajímavých časů. Pavel Jendrulek Weinhold Legal, v.o.s. advokátní kancelář