Analýza Z praxe Ministr Pelikán zřídil novou komisi pro rekodifikaci procesního práva Ministerstvo spravedlnosti ustanovilo komisi, která má pracovat na návrhu nového občanského soudního řádu a souvisejících právních předpisů. „Rekodifikaci procesního práva považuji za jeden z klíčových úkolů nutných pro zefektivnění našeho soudnictví. Hlavní zdroj inspirace jsme nalezli v rakouském kodexu, který reprezentuje osvědčenou a naší zemi blízkou právní tradici,“ Ministr spravedlnosti Robert Pelikán uvedl. Doplnil, že přihlížet by se mělo také k praktickým zkušenostem s uplatňováním této úpravy a dalším zahraničním zdrojům a výstupům z dřívějších rekodifikačních prací, dodal ministr Pelikán. JUDr. Petr Lavický 1. Základním pramenem právní úpravy civilního procesu dodnes zůstává občanský soudní řád z roku 1963, jenž byl po roce 1989 nesčetněkrát novelizován. Některé z těchto novel měly koncepční povahu, jiné byly vyvolány změnami v hmotněprávních předpisech, řada dalších je pak produktem absurdní víry v to, že jakýkoliv skutečný nebo domnělý problém lze nejlépe řešit novelou zákona, která pokud možno přinese co nejpodrobnější úpravu. Přestože bylo na začátku devadesátých let nakročeno správným směrem, např. pokud jde o obnovené rozlišování sporného a nesporného řízení nebo o znovuzavedení některých klasických institutů sporného řízení (byť někdy v deformované podobě), je s odstupem čtvrt století naprosto evidentní, že zcela chybí koncepční přístup, tedy vize, kterou by se jednotlivé novely snažily naplňovat. S tím úzce souvisí skutečnost, že civilní proces (jak na legislativní, tak i na aplikační úrovni) bohužel ztratil ze zřetele účel, k němuž by měl sloužit. Novelizacemi byla postupně vypuštěna povinnost stran k pravdivým a úplným skutkovým přednesům, a snaha soudu o pravdivé a úplné objasnění skutkového stavu se začala nesprávně vydávat za něco, co bylo vlastní jenom socialistickému civilnímu procesu, ačkoliv obojí je stavebním kamenem moderních civilních řádů soudních. Tomuto nesprávnému trendu českého civilního procesu pak plně odpovídá např. zavedení rozsudku pro uznání nároku opírající se o fikci uznání, popírajícího základní principy civilního sporného procesu a směřujícího k záměrnému nastolení fiktivního stavu; koncepčně správně by bylo případy zmeškání, na něž míří § 114b a § 114c OSŘ, řešit standardně kontumačním rozsudkem, jenž neukládá soudu, aby rozhodoval na základě fikce, ale aby za využití zkušenostních poznatků považoval skutkové přednesy dostavivší se strany za nesporné, pokud nejsou vyvráceny předloženými důkazy, a podrobil je právnímu posouzení. Dalším příkladem je současná úprava koncentrace řízení. Úprava prekluzivních lhůt bránících tomu, aby strany dodávaly soudu procesní látku „po kapkách“, je samozřejmě potřebná. Vždy však musí respektovat, že jejím účelem je řízení urychlit, nikoliv zamezovat možnostem pravdivého a úplného objasnění skutkového stavu; proto by také měly být opožděné přednesy a důkazní návrhy nepřípustné jenom tehdy, jestliže způsobují průtahy v řízení. To však současná úprava naprosto pomíjí. Účinky koncentrace nastávají automaticky ze zákona, bez ohledu na stanovisko soudce, na postup stran v řízení a na potřebu dalšího objasňování skutkového stavu. Praxe se proto snaží úpravu různými cestami obcházet, např. záměrným nepoučováním či přerušováním jednání atp. Fakt, že soudce, který usiluje o věcně správné rozhodnutí založené na pravdivě a úplně objasněném skutkovém stavu, musí obcházet procesní pravidla, jimiž by se měl řídit, považuji za velmi pádný důkaz tristního stavu současného občanského soudního řádu. Jiným problémem je snaha udělat z občanského soudního řádu „kuchařku“, která obsahuje velmi podrobné „recepty“ na všechny možné situace; tento přístup s sebou nese také různé formalistické konstrukce, které činí řízení těžkopádným, aniž je k tomu jakýkoli věcný důvod. 2. Český civilní proces patří do rodiny středoevropského civilního práva procesního. Po dlouhá léta jej pojí společný vývoj s rakouským civilním procesem; ostatně civilní řád soudní z roku 1895 u nás platil až do roku 1950, tedy v podstatě stejnou dobu, jako současný občanský soudní řád. Základní principy a instituty, z nichž civilní řád soudní vycházel, jsou evidentní i v následujících dvou kodifikacích civilního řízení soudního. Z tohoto důvodu se jeví jako nejvhodnější inspirovat se rakouskou koncepcí civilního procesu; nejde samozřejmě o převzetí civilního řádu soudního v podobě, v jaké u nás platil do začátku padesátých let, nebo o doslovné přebírání současné úpravy, ale o inspiraci co do základních koncepčních východisek. To ostatně vyjadřuje také usnesení č. 2 Odborného kolegia pro občanské právo ze dne 18. 11. 2014 pod bodem 3: „Nejen vzhledem ke společné právní historii, ale též ke kvalitě právní úpravy a jejím vlivu na kontinentální civilní proces, považujeme za vhodné přiklonit se k rakouské koncepci civilního sporného řízení.“ Usnesení lze nalézt zde. 3. Nový civilní řád soudní by měl přinést úpravu civilního sporného řízení, která bude postavena na jednoznačné a důsledně provedené koncepci, vedené snahou o to, aby řízení podle něj probíhající mohlo poskytovat ochranu skutečným subjektivním hmotným právům a povinnostem. Role soudu a stran proto musí být vymezena tak, aby se rozsudek mohl opírat o pravdivě a úplně objasněný skutkový stav; to je základním a nevyhnutelným předpokladem věcně správného rozhodnutí. Zároveň je nutno usilovat o to, aby řízení mohlo proběhnout co nejrychleji a nejhospodárněji, jakož i o to, aby právní úprava nebyla zatížena zbytečnými formalismy, které řízení jenom prodlužují a prodražují. Autor: Mgr. Dana Jakešová JUDr. Zdeněk Pulkrábek 1. Širší právnická veřejnost může mít dojem, že stávající OSŘ stačí, a pokud je nějaký problém, tak snad spíše v osobnostech soudců. Může mít dojem, že jedinou zásadní nevýhodou je vnější podoba OSŘ, poznamenaná tím, že jeho jednotlivé pasáže byly napsány v různou dobu, různými lidmi, s různými idejemi. Ale takový dojem může být důsledkem zvyku, na základě kterého pohlížíme na svou úpravu jako na normální, ačkoliv je plná nevhodných odchylek (vynechání, doplňků, změn a zjednodušení) od úpravy rakouské, v níž má stále své kořeny. Namátkou lze uvést absenci výslovné povinnosti pravdivosti, vzdání se nároku či mezitímního určovacího rozsudku, zavedení fikce uznání nároku, zastavování řízení při zmeškání žalobce namísto kontumačního rozsudku, nezdařilou koncentraci, nevázanost odvolacího soudu odvolacími důvody nebo pojetí dovolání jakožto opravného prostředku proti již pravomocným rozhodnutím (na tuto otázku ale asi nebude jednotný názor). Odchylky mnohdy naráží nejen na základní procesní zásady, ale dokonce i na samotný účel civilního řízení. Bohatě o tom psali povolanější členové této komise a jejich akademičtí kolegové. Potřeba změn plyne ojediněle i z nového OZ. OSŘ např. nereaguje na to, že dle OZ mohou být lidé svéprávní, i když nejsou schopni právně jednat. Tací by neměli mít procesní způsobilost, avšak podle OSŘ jí mají (dle rakouského práva nikoliv), neboť jsou svéprávní. OSŘ sice zná řešení, ale je otázkou, zda je pro ně dostatečné. Za úvahu stojí − v neposlední řadě − též redukce opravných prostředků proti procesním rozhodnutím. Ta by mohla významně zkrátit soudní řízení, aniž by utrpěl jeho účel. Vyřešit toto vše dalším přešíváním OSŘ by bylo pro jeho uživatele nejspíš velmi nepříjemné. 2. Pan ministr a komise se domnívají, že by to měl být rakouský ZPO. Soudní řád, jenž je v Evropě považován za nejzdařilejší a byl vzorem pro kodifikace v jiných zemích, a jak řečeno, v němž má náš OSŘ kořeny. Díky tomu by rekodifikace mohla být spíš reformou než revolucí. 3. Stručně řečeno, kodex by měl vést soud k tomu, aby pokud možno rychle a hospodárně, s respektem ke svobodě a odpovědnosti stran, vydal rozsudek, jenž poskytne ochranu skutečnému subjektivnímu právu a tím i právnímu řádu. To je účel, na němž se myslím shodne nejen tato komise. JUDr. Bohumil Dvořák 1. Mám za to, že současná úprava, jež vznikla ve zcela odlišných společenských podmínkách, se již přežila, a není proto možné ji dalšími novelizacemi napravovat. Nejde pouze o to, že o. s. ř. byl původně koncipován jako kodex “jednotného řízení", tj. sporného a nesporného, a že jakýkoliv pokus z něj učinit předpis jen pro řízení sporné musí zákonitě narazit na své limity. Jedná se i o to, že ve stávající úpravě nejsou důsledně prosazeny zásady dispoziční a projednací a že mnoho klasických institutů sporného řízení, které najdeme ve vyspělých demokratických státech, v naší úpravě buď chybí (např. mezitímní určovací návrh, rozsudek pro zmeškání žalobce), nebo je deformováno (např. domácí pojetí koncentrace řízení). O. s. ř. je tak v současné době spíše technickým předpisem bez jednoznačného hodnotového základu, který není v mnoha případech schopen naplnit hlavní účel civilního řízení: ochranu subjektivních práv jednotlivců. 2. Je zřejmé, že nová úprava by měla dobře sloužit praxi, tj. především účastníkům řízení. Cílem by mělo být, aby si nové procesní právo získalo u lidí, kteří se s ním budou setkávat, důvěru. To sice žádný právní předpis nezajistí bezezbytku, bude záležet především na soudcích, advokátech a dalších zúčastněných osobách, civilní řád soudní by k však k tomu měl nastavit vhodné podmínky. Podle mého názoru by nová úprava neměla ztrácet ze zřetele ani výsledky, k nimž dospěla procesní věda, a to jak domácí, tak zahraniční. Určitou výhodu naší procesualistiky (oproti vědě civilního práva) představuje fakt, že ani v době totalitního režimu neztratila kontakt s vývojem procesního zákonodárství a nauky v demokratických státech. Přijde mi pak přirozené, že nové procesní právo bude hledat inspiraci především v procesních úpravách Rakouska a Německa, jež ve srovnávacím pohledu patří k nejvyspělejším. 3. Viz odpovědi předchozí. inzerce M inisterstvo spravedlnosti plánuje průběžně diskutovat o závěrech, ke kterým dojde rekodifikační skupina, a to jak s odbornou veřejností, tak i zástupci praxe s cílem dosáhnout široké shody všech zainteresovaných subjektů na podobě tohoto zásadního kodexu procesního práva. Nová komise je šestičlenná, složená z uznávaných odborníků na procesní právo. Jejími členy jsou JUDr. Petr Lavický, prof. JUDr. Alena Winterová, JUDr. Bohumil Dvořák, JUDr. Jiří Spáčil, JUDr. Zdeněk Pulkrábek a JUDr. Eva Dobrovolná. Abychom zjistili jejich pohled na věc, oslovili jsme všechny se třemi otázkami. Proč je rekodifikace procesního práva důležitá (ve vztahu k současnému stavu)? Z čeho by se při rekodifikaci mělo vycházet, inspirovat se? Jaký by podle Vás měl být nový civilní procesní kodex? / Co byl měl nový civilní procesní kodex přinést? JUDr. Jiří Spáčil a JUDr. Eva Dobrovolná 1. Platný občanský soudní řád v původním znění vycházel z odlišného pojetí vztahů soukromého a veřejného práva (kam navzdory některým opačným názorům patří i civilní právo procesní), než jaké se uplatňuje dnes. Řada novelizací po roce 1990 tento stav poměrně úspěšně změnila, nicméně změny jak jednotlivých institutů, tak celé struktury civilního procesního práva jsou nezbytné, a to jak proto, že všechny změny nebyly zcela provázané, tak i proto, že již z důvodů přehlednosti nelze starý OSŘ novelizovat do nekonečna. 2. Jasnou prioritu dáváme rakouskému civilnímu řádu soudnímu, který u nás platil do roku 1950 a do jisté míry ovlivnil i pozdější úpravy. Přihlížet se ovšem musí i k právu německému a v neposlední řadě k tomu, co se ve stávajícím zákoně osvědčilo a praxi nedělá problém. Podle našeho názoru je třeba postupovat jinak, než tomu bylo při přípravě občanského zákoníku, který se často zbytečně vrátil k již překonané úpravě a opustil to, co dobře fungovalo; máme za to, že je třeba postupovat pragmaticky a zachovat, co se zachovat dá. 3. Měl by být zejména srozumitelný a neměl by být diskontinuitní, pokud to nebude nezbytně třeba; z diskusí vyplývá, že spíše než o kodex by mělo jít o soustavu zákonů tak, jak tomu bylo do roku 1950. To nevychází z nějakého staromilství, ale z pragmatických úvah. inzerce