Komentáře Postup proti subjektu, v jehož prostorách se prodávají padělky Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozhodnutí ze dne 7. července 2016 ukázal červenou kartu provozovateli Pražské tržnice, ve které někteří trhovci prodávali padělky. Soudní dvůr se jasně postavil za nositele práv duševního vlastnictví a opět konstatoval, že mohou postupovat nejen proti samotným porušovatelům, ale také proti těm, kdo jim poskytují prodejní místa. Podle nového rozhodnutí je nerozhodné, zda se jedná o poskytování prodejních míst na on-line tržišti nebo na reálném tržišti. Zůstává otázkou, zda se lze domáhat soudního zákazu také proti dalším subjektům poskytujícím služby porušovatelům. Pokud jde o výklad pojmu prostředníka, Soudní dvůr nejprve odkázal na případy L’Oréal a Scarlet Extended3 a uvedl, že prostředník může být donucen přijmout opatření k ukončení tohoto porušování i opatření k předcházení dalšímu porušování. Nehraje roli, zda má prostředník se skutky porušovatele jakékoliv dočinění. Soudní dvůr také připomněl případ UPC Telekabel Wien4 a konstatoval, že pro kvalifikaci hospodářského subjektu jako prostředníka je nutné prokázat, že poskytuje službu, která může být zneužita k porušování práv duševního vlastnictví. Není nutné, aby prostředník s porušovatelem udržoval zvláštní vztah nebo mu poskytoval ještě další službu. Jak Soudní dvůr rekapituloval, už v dřívějších rozhodnutích LSG-Gesellschaft5 a UPC Telekabel Wien bylo rozhodnuto, že prostředníkem6 je poskytovatel přístupu k internetu, který pouze umožňuje připojení, aniž by nabízel jiné služby či vykonával kontrolu. Soudní dvůr nyní dovodil, že i subjekt, který poskytuje třetím osobám službu v pronajímání či podnajímání ploch na tržišti, díky níž mají tyto třetí osoby na tržiště přístup a mohou na něm nabízet k prodeji padělky výrobků chráněných ochrannými známkami, musí být posouzen jako prostředník, jehož služby jsou užívány třetími osobami k porušování práva duševního vlastnictví. Druhá předběžná otázka směřovala k podmínkám vydání soudního zákazu proti prostředníkovi. Soudní dvůr konstatoval, že použitelnost výkladu podaného v případu L’Oréal se neomezuje na prostředí on-line tržišť. I v případě prodejních míst na tržnici tak platí, že po prostředníkovi nelze požadovat, aby nad svými zákazníky vykonával obecný a soustavný dohled. Prostředník ale může být nucen přijmout opatření, která přispějí k zamezení dalšímu porušování stejného druhu a stejným obchodníkem. Soudní zákazy dále mají být účinné, přiměřené, odrazující a nesmí vytvářet překážky právem dovolenému obchodu. Za zmínku stojí, že Soudní dvůr v předmětném případu Tommy Hilfiger Licensing LLC podotkl, že pro rozhodnutí ve věci není potřeba určit, zda mohou být prostředníky i další poskytovatelé služeb, jako například ti, kdo dodávají porušovatelům elektrickou energii. Otázka, jak široký je okruh prostředníků, proti kterým lze postupovat soudními zákazy, tak zůstává otevřená. Výrobci a distributoři značkových výrobků nové rozhodnutí Soudního dvora jistě přijmou s povděkem. Uplatnění kroků vůči provozovateli tržnice či jinému ekonomickému subjektu poskytujícímu prodejní místa může být pro vymáhání práv efektivnější, než postup vůči jednotlivým porušovatelům. C-324/09. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví. C-70/10. C-314/12. LSG-Gesellschaft zur Wahrnehmung von Leistungsschutzrechten GmbH, věc C-557/07. V předmětných rozhodnutích se jednalo o výklad pojmu „zprostředkovatele“ ve smyslu čl. 8 odst. 3 směrnice 2001/29/ES: „Členské státy zajistí, aby nositelé práv měli možnost žádat o soudní zákaz ve vztahu ke zprostředkovatelům, jejichž služby jsou třetí stranou využívány k porušování autorského práva nebo práv s ním souvisejících.“ Anglické znění směrnice 2004/48/ES a směrnice 2001/29/ES se drží jediného pojmu - „intermediary“, který je v českém znění směrnice 2004/48/ES překládán jako „prostředník“ a v případě směrnice 2001/29/ES jako „zprostředkovatel“. ŘANDA HAVEL LEGAL advokátní kancelář s.r.o. Truhlářská 13-15 110 00 Praha 1 Tel: +420 222 537 500 – 501 Fax: +420 222 537 510 e-mail: office.prague@randalegal.com S oudní dvůr tentokrát rozhodoval v případu s českým pozadím, a to ve věci C-494/15 Tommy Hilfiger Licensing LLC a další proti provozovateli tržnice DELTA CENTER a.s. a další. Společnost DELTA CENTER jako nájemce Pražské tržnice dávala do podnájmu jednotlivá prodejní místa. Trhovcům ukládala ve smlouvách povinnost dodržovat právní předpisy. Dále distribuovala leták v češtině a vietnamštině, ve kterém stojí, že prodej padělků může vést k ukončení smlouvy o podnájmu prodejního místa. I přes výše uvedené někteří trhovci padělky nabízeli. Výrobci a distributoři originálního značkového zboží se u příslušného soudu domáhali, aby byla společnosti DELTA CENTER mj. uložena povinnost (i) neuzavírat a neprodlužovat smlouvy s těmi trhovci, kteří podle pravomocného rozhodnutí porušili nebo ohrozili práva k ochranným známkám žalobců; (ii) neuzavírat a neprodlužovat smlouvy, které neobsahují ani závazek trhovců zdržet se porušování práv duševního vlastnictví žalobců ani právo společnosti DELTA CENTER v případě takového porušení příslušnou smlouvu vypovědět; a (iii) zveřejnit omluvu v tisku. Nejvyšší soud ČR s odkazem na případ L’Oréal1 položil v této věci Soudnímu dvoru dvě předběžné otázky k výkladu článku 11 směrnice o dodržování práv duševního vlastnictví.2 Třetí věta tohoto článku totiž ukládá členským státům zajistit, aby nositelé práv mohli požádat o vydání soudního zákazu vůči prostředníkům, jejichž služby jsou užívány třetími osobami k porušování práva duševního vlastnictví. Nejvyšší soud se v této souvislosti ptal, zda je tímto prostředníkem osoba, která má pronajatou tržnici a jednotlivá prodejní místa podnajímá trhovcům; a dále zda podmínky pro vydání zákazu jsou stejné jako ty formulované ve věci L’Oréal. Odpověď Soudního dvora na obě otázky byla kladná. inzerce Mgr. Eva Bajáková, advokátní koncipientka ŘANDA HAVEL LEGAL advokátní kancelář s.r.o.