Komentář Téma vydání Právní souvislosti činnosti porodních asistentek Definici toho, kdo je porodní asistentka, podává § 6 odst. 3 zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, a to prostřednictvím náplně její činnosti, do které spadá mj. poskytování zdravotní péče v porodní asistenci, péče a rady během těhotenství, při porodu a šestinedělí, vedení fyziologického porodu a péče o novorozence. CHSH Kališ Partners s.r.o., advokátní kancelář Týn 639/1 110 00 Praha 1 Tel.: +420 221 111 711 Fax: +420 221 111 725 e-mail: office@chsh.cz N a vzdělání porodních asistentek je na rozdíl od minulosti kladen nárok v podobě bakalářského studijního programu. Podobně jako je tomu u dalších zdravotnických pracovníků, jsou porodní asistentky oprávněny poskytovat své služby pacientům pouze na základě oprávnění uděleného příslušným krajským úřadem. V případě, že by porodní asistentka poskytovala zdravotní služby bez oprávnění, dopouští se přestupku dle zákona o zdravotních službách1 a hrozí ji pokuta až do výše 1 000 000 Kč. Současně jsou kladeny nároky i na technické, věcné a personální vybavení jejich činnosti.2 V současnosti je činnost porodních asistentek akcentována zejména v souvislosti se stále rostoucím počtem domácích porodů a s tím související debatou o jejich vhodnosti s ohledem na bezpečnost rodičky i dítěte, neboť mohou vyžadovat okamžitou lékařskou pomoc. Právní odpovědnost porodních asistentek je možné spatřovat ve třech rovinách. Prvně se jedná o odpovědnost správně-právní, ve které vystupuje porodní asistentka jako poskytovatel zdravotní služby, který je povinen pacienta náležitě informovat o možných důsledcích i rizicích domácího porodu. Poskytovatel zdravotní služby dokonce nese důkazní břemeno, že tyto informace byly pacientovi poskytnuty, jak dovodil Nejvyšší soud.3 Porodní asistentky jsou odpovědny rovněž občanskoprávně za způsobenou újmu, a to v rámci obecných ustanovení občanského zákoníku. Ten stanoví, že pokud dojde k ublížení na zdraví, je škůdce povinen újmu odčinit peněžitou náhradou, která vyváží vytrpěné bolesti o další nemajetkové újmy. Umožňuje současně náhradu ztížení společenského uplatnění a určuje i alternativu pro případ, kdy nebude možné určit výši náhrady. Ta bude stanovena podle zásad slušnosti.4 Nejzávažnější formou odpovědnosti porodních asistentek je odpovědnost trestní, a to zejména v rámci trestného činu ublížení na zdraví, k čemuž se váže i následující průlomový případ řešený v posledku i Ústavním soudem ČR. V červenci roku 2009 došlo k tragickému případu, kdy porodní asistentka Ivana Königsmarková vedla porod v domácím prostředí. Narozené dítě trpělo těžce poškozeným mozkem a po dvaceti měsících od porodu zemřelo. Nutno podotknout, že porodní asistentka nebyla informována o komplikacích, ke kterým došlo v rámci předchozích dvou porodů rodičky. Sice je povinností porodní asistentky zjistit si informace o zdravotním stavu rodičky, ale pokud sama rodička o takových komplikacích neinformuje, nemusí být porodní asistentka schopna zajistit si veškeré relevantní informace sama. Za výše uvedený skutek byla porodní asistentka na základě trestního oznámení Ministerstva zdravotnictví Obvodním soudem pro Prahu 3 i Městským soudem v Praze v rámci odvolacího řízení shledána vinou, a to ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákoníku. Odůvodnění zmíněných rozsudků spočívalo na tvrzení, že porodní asistentka nepostupovala lege artis, což potvrdily i znalecké posudky. Jejich závěrem je tvrzení, že asistentka nevyužila veškeré dostupné diagnostické metody a neidentifikovala změnu porodu v nefyziologický. Současně ale uvedly, že nelze vyloučit stejný průběh porodu i jeho důsledky, pokud by se porod odehrával v nemocničním zařízení. Následné řízení před Nejvyšším soudem potvrdilo předchozí rozsudky. Ivana Königsmarková se obrátila na Ústavní soud, který její ústavní stížnosti nálezem I. ÚS 4457/12 ze dne 24. 7. 2013 zcela vyhověl a předchozí rozsudky zrušil. Hlavním argumentem bylo, že v předchozích řízeních nebyl prokázán dostatek důkazů pro to, aby byla stěžovatelka odsouzena, nebyla tedy dodržena zásada in dubio pro reo a došlo k porušení jejího základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Současně Ústavní soud v předmětném nálezu uvedl pro problematiku domácích porodů zásadní názor: „Nelze zajisté vyloučit, že i klidně probíhající fyziologický porod se může rychle změnit; předpokládat všechny možnosti a reagovat na ně v poměrně značném předstihu by de facto muselo vést k naprostému vyloučení možnosti tzv. domácích porodů. Tato svoboda, jejíž součástí je i svoboda v osobních věcech, které člověk činí, je doprovázena určitou mírou přijatelného rizika. Právo na svobodnou volbu místa a způsobu porodu - z hlediska rodičů - je limitováno jen zájmem na bezpečném porodu a zdraví dítěte, tento zájem však nelze vykládat jako jednoznačnou preferenci porodů ve zdravotnických zařízeních.“5 Je tedy možné uzavřít, že současný trend v návaznosti nejen na uvedené překvapivé a průlomové rozhodnutí Ústavního soudu za splnění striktních podmínek s domácími porody počítá a nelze hovořit o paušální kriminalizaci porodních asistentek, jež vedly domácí porody, které skončily tragicky. § 114 odst. 1 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. § 15 a násl. zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování; část I., písm B, 2.11 vyhlášky č. 92/2012 Sb., o požadavcích na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče; část I., písm. B, 2.11 vyhlášky č. 99/2012 Sb., o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotnických služeb. Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2009, sp. zn. Cpjn 29/2006. § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nález I. ÚS 4457/12 ze dne 24. 7. 2013. Mgr. et Mgr. Veronika Fuksová, advokátní koncipientka CHSH Kališ Partners s.r.o., advokátní kancelář Mgr. Nikol Španvirtová, advokátní koncipientka CHSH Kališ Partners s.r.o., advokátní kancelář