Strana 77

z právní praxe

epravo.cz

vy předmětné výstavby, které by zvyšovalo nároky na veřejné rozpočty. Účelem zákona je umožnit zjednodušení a urychlení jednání o majetkoprávním vypořádání s vlastníky nemovitostí dotčených výstavbou, jakož i racionalizací příslušných správních řízení, při maximálním zachování oprávněných zájmů vlastníků dotčených nemovitostí i třetích osob.“

čehož byl tento stažen. Nutno podotknout, že tzv. koordinované řízení (sloučení územního a stavebního řízení za současného posouzení vlivu stavby na životní prostředí) je v současné době součástí novely Stavebního zákona,[7] která byla jakožto vládní návrh předložena Poslanecké sněmovně dne 3. 10. 2016 a po prvním čtení byla postoupena příslušným výborům.

Zákon o urychlení však vyjma výše uvedeného zakotvuje v ustanovení § 2 odst. 1 možnost na žádost stavebníka spojit územní a stavební řízení, čímž rozšiřuje své zaměření nejen na zrychlení procesu vyvlastnění v rámci přezkumu správních rozhodnutí, ale i v rámci samotného průběhu správních řízení. Z uvedeného tedy vyplývá, že Zákon o urychlení státu a dalším subjektům poskytuje komplexní právní nástroj k tomu, aby získaly v co nejkratším časovém úseku pozemky a potřebná povolení pro včasnou realizaci veřejně prospěšné stavby veřejné infrastruktury.

Dále stojí za zmínku úvahy Ministerstva pro místní rozvoj, které zamýšlí zakotvení tzv. expresního vyvlastnění (inspirace např. v Německu, USA). Jednalo by se opět o nástroj umožňující prosazení veřejného zájmu na úkor bezprostřední ochrany vlastnického práva, kdy vyvlastnitel by mohl výstavbu veřejně prospěšné stavby zahájit již na základě vyvlastňovacího titulu, tedy pravomocného rozhodnutí příslušného správního orgánu o vyvlastnění dotčených pozemků, neboť žaloba na přezkum takového rozhodnutí u soudu by neměla odkladný účinek. Řada ústavněprávních expertů se domnívá, že takové opatření by nebylo přímo v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, nicméně mohlo by vyvlastnitelům způsobit řadu úskalí v případě, že by soud později žalobě vyhověl a vyvlastňovací titul by zrušil. Nabízí se proto řešení, kdy by o odkladném účinku žaloby rozhodoval sám soud, případně by se tzv. expresní vyvlastnění vztahovalo pouze na některé stavby (např. spojené s eliminací živelných rizik či katastrof). I takové řešení je však prozatím pouze ve fázi příprav.

Uvažované legislativní změny Česká republika je však obecně délkou na sebe navazujících správních řízení v takto složitých a náročných projektech daleko za evropským průměrem, kdy i přes výše uvedená opatření od zahájení územního řízení až po vydání stavebního povolení, případně vydání rozhodnutí o vyvlastnění, uplyne v průměru až dvanáct let. Evropská unie se přitom např. u veřejně prospěšných staveb energetické infrastruktury[5] již uchýlila k zastropování celého procesu dobou 18 měsíců. Po vzoru německé právní úpravy[6] byl proto připraven vládní návrh „zákona o liniových stavbách“, jehož věcný záměr byl v Poslanecké sněmovně předložen v říjnu 2016. Tento počítal nejen se spojením územního a stavebního řízení včetně procesu posouzení vlivů stavby na životní prostředí (EIA) do jednoho řízení, současně však zakotvil, že na dotčených pozemcích by bylo možné začít stavět ještě před dokončením vyvlastňovacího řízení, a to formou vydání předběžných opatření. K návrhu tohoto zákona bylo však ze strany jednotlivých resortů mnoho připomínek, z nichž se řada vztahovala zejména k rozporu návrhu s ústavními principy České republiky, v důsledku

Závěr Z výše uvedeného je zřejmé, že v současné chvíli je právní úprava, co se týče vyvlastnění a jemu předcházejících správních řízení, neúplná a nedostatečná, když stále nedokáže účastníkům zajistit časově přijatelný výsledek, který je zejména v kontextu realizace veřejně prospěšných staveb zcela nevyvratitelně nepostradatelný. V důsledku všech výše popsaných skutečností jsou pak právní předpisy upravující institut vyvlastnění v praxi do jisté míry neaplikovatelné, neboť neumožňují efektivní postup, jak vyvlastnění potřebných pozemků dosáhnout, přestože v krajním případě neexistuje jiná možnost, jak velké projekty veřejně prospěšných staveb realizovat. Je samozřejmostí, že vyvlastnitel vyvine maximální snahu o dohodu s vyvlastňovaným, nicméně v mnoha případech vyvlastňovaný pře-

hlíží veřejnoprávní povahu vyvlastnitele, respektive omezení z tohoto vyplývající, nebo vůbec neprojevuje vůli po dohodě a vzájemná jednání jsou tak neefektivní (jako je tomu v současné chvíli např. v případě výstavby metra I.D v Praze), načež však jiné řešení, než zahájení vyvlastňovacího řízení, je prakticky nemyslitelné. V případě nutnosti realizace stanoveného účelu vyvlastnění je bohužel nezbytností, že se v souladu s ústavními principy zasahuje potřebnou měrou do majetkových práv všech účastníků, nicméně přínosem smysluplné právní úpravy by mělo být spravedlivé nastavení a vypořádání vzájemných vztahů. Je však otázkou, jak zásadní opatření lze v této rovině přijmout, zejména s ohledem na limity nedotknutelnosti vlastnického práva tak, jak jsou specifikovány v Listině základních práv a svobod. Závěrem lze tedy shrnout, že současná právní úprava vyvlastnění obsahuje některé aplikační nedostatky, kdy zejména v zájmu všech dotčených subjektů je zapotřebí pragmatičtějšího přístupu zákonodárce, načež tedy v tomto odvětví s napětím očekáváme další legislativní vývoj.

•

............................................................................ Mgr. Petr Sedlatý, advokát a společník Mgr. Nikola Feixová, advokátní koncipientka Advokátní kancelář Brož, Sedlatý s.r.o.

Poznámky: [1] Shodně například nález Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS. 16/93 ze dne 24. 5. 1994. [2] Čl. 11 odst. 4 usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina základních práv a svobod“). [3] Dále jen „Zákon o urychlení“. [4] Řízení zahájeno v roce 2008, vedeno u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 102/2008. [5] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry transevropské sítě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 1364/2006/ ES a mění nařízení (ES) č. 713/2009, (ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009. [6] Návrh zákona čerpá inspiraci z německého modelu legislativního ukotvení výstavby silniční infrastruktury, který ve Spolkové republice platí od 50. let. [7] Sněmovní tisk č. 927.