z právní praxe

Ambruz & Dark Deloitte Legal

Možnosti přemístění sídla ze zemí mimo EU Přeshraniční přemístění sídla upravené v českém zákoně o přeměnách zažívá v posledních letech nesmělý, ale viditelný rozvoj. Základní limitem zákona o přeměnách je ale skutečnost, že se vztahuje pouze na přeshraniční přeměny se státy EU, příp. EHP. Dosud proto tímto způsobem nebylo možné provést jakoukoli přeshraniční přeměnu se zeměmi jako Švýcarsko, USA, Rusko nebo případně i Velká Británie po odchodu z EU. Zajímavým východiskem z této situace by ale mola být obecná úprava přeshraničního přemístění sídla jakékoli právnické osoby podle současného občanského zákoníku.

P

řeshraniční přemístění sídla upravené v  českém zákoně č.  125/2008 Sb., o  přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů („zákon o  přeměnách“)1 zažívá v  posledních letech i  v  důsledku judikatury Soudního dvora Evropské unie2 nesmělý, ale viditelný rozvoj. Aplikace zákona o  přeměnách je ale omezena skutečností, že se vztahuje pouze na přeshraniční přeměny se státy (korporacemi ze států) Evropské unie, příp. Evropského hospodářského prostoru. Není proto možné provést přeshraniční přeměnu s  řadou ekonomicky významných jurisdikcí, jakými jsou např. Švýcarsko, USA, Rusko, ale také velmi pravděpodobně Velká Británie po jejím odchodu z Evropské unie na konci března 2019. Tato základní limitace zákona o  přeměnách by mohla být překonána díky změnám, které do českého právního řádu přinesl občanský zákoník účinný od 1.  1.  20143 („občanský zákoník“). Občanský zákoník totiž obsahuje zcela obecnou úpravu přeshraničního přemístění sídla jakékoli právnické osoby, kterého lze podle všeho využít také pro přemístění sídla právnické osoby (obchodní korporace) mezi Českou republikou a jakoukoli zemí mimo EU (EHP).

Možnost přeshraničního přemístění sídla se zeměmi mimo EU dle úpravy občanského zákoníku Existence právní úpravy ustanovení §  138 a násl. občanského zákoníku tak podle všeho 124

otevírá možnost pro přemístění sídla právnickým osobám ze třetích zemí do České republiky (a  naopak), aniž by musela být taková možnost upravena v  mezinárodní smlouvě, jak tomu bylo za předchozí úpravy v obchodním zákoníku. Jde o úpravu obecnou pro všechny právnické osoby, tzn., že se vztahuje také na všechny obchodní korporace, pokud zvláštní právní předpis neobsahuje úpravu vlastní. Takovým zvláštním předpisem je výše zmíněný zákon o  přeměnách, který sice výlučně upravuje přeměny (českých) obchodních korporací, ale má svou působnost u  přeshraničních přeměn omezenou pouze ve vztahu k jiným členským zemím EU (EHP).4 Pro právnické osoby (a  z  ekonomického hlediska hlavně obchodní korporace) ze třetích zemí žádná speciální právní úprava v  jiném právním předpisu neexistuje. Lze proto dovodit, že tyto právnické osoby mohou realizovat přemístění sídla postupem podle občanského zákoníku. Takový přístup potvrzuje i  důvodová zpráva k  novému občanskému zákoníku, která v této věci uvádí, že „v globalizujícím se světě nelze bránit přeshraničním změnám sídel právnických osob a zřizování a přemisťování jejich poboček. Z tohoto důvodu se navrhuje upravit přemístění sídla právnické osoby ze zahraničí do tuzemska a  naopak, jakož i stanovit, ke kterému dni je přemístění sídla účinné. Absolutní volnosti však brání zákonná ustanovení zakazující právnické osoby, které narušují veřejný pořádek“.5

EPRAVO.CZ Magazine | 1/2018 | www.epravo.cz

Budeme s Velkou Británií po „brexitu“ namísto přeshraničních fúzí přemísťovat sídla společností? Je nutno přiznat, že praxe dosud s  realizací přemístění společnosti ze třetí země, nebo naopak do třetí země, zatím váhá. To má svou logiku, neboť v této souvislosti nesporně existují právní i  daňové nejasnosti, které vedou společnosti k  využití jiných právních nástrojů přeshraničních přesunů majetku a  činností.6 Potenciál přeshraničního přemístění sídla ve vztahu k  zemím, s  nimiž to dosud nebylo možné, je však nesporně veliký. V  úvahu totiž přicházejí státy, se kterými dosud žádné přeměny nebyly vůbec možné, jako již výše zmíněné Švýcarsko, USA, Ukrajina nebo Rusko. Neméně zajímavé je i  možné využití této právní úpravy ve vztahu k Velké Británii s ohledem na blížící se datum jejího vystoupení z  Evropské unie k 29. březnu 2019. Je nepochybné, že společnosti, které budou chtít v souvislosti s odchodem Velké Británie přemístit centra svého podnikání do EU nebo naopak, budou muset začít tuto situaci řešit ideálně již nyní. Přeshraniční procesy fúzí a  přemístění sídla totiž mohou trvat řadu měsíců a  s  účinností vystoupení Velké Británie z EU britské společnosti podle všeho ztratí veškeré právní výhody evropské harmonizace (zejména ztratí možnost realizovat dnes poměrně oblíbené přeshraniční fúze). Pokud tuto lhůtu nestihnou, mohlo by se stát právě obecné přemístění sídla podle občan-