názor

Mlčeti zlato

P

rávo a  povinnost jsou sice zpravidla dvě strany jedné mince, přesto bývá vždy zdůrazňována jen jedna strana podle toho, jak se to autorovi hodí. Mohli bychom se zamýšlet nad tím, zda je možné právo na sociální dávky podmínit povinností pracovat nebo zkoumat, zda akt jmenování vlády je ústavním právem nebo povinností prezidenta. Jsou však instituty, kde je daleko jednodušší určit, zda jde o  právo nebo povinnost. Typickým příkladem je povinnost mlčenlivosti advokáta, zdůrazňuji, povinnost, byť je tak často veřejnou mocí považována za “právo”, výsadu advokátů, kterou je zapotřebí vhodnými legislativními zásahy omezit. V  poslední době se o  to pokouší Ministerstvo financí v  předloženém návrhu novely daňového řádu.

Potřeba novely daňového řádu je zdůvodňována nutností transponovat novelizovanou evropskou směrnici DAC 5, přesně Směrnici Rady (EU) 2016/2258, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o  přístup daňových orgánů k  informacím pro boj proti praní peněz. Zdůvodnění je založeno na hodně extenzivním výkladu Ministerstva financí. Zmíněná směrnice totiž neukládá členským státům nic jiného, než aby daňovým orgánům zajistily přístup k  mechanismům, postupům, dokumentům a  informacím uvedeným v  článcích 13, 30,

31 a  40 směrnice Evropského parlamentu a  Rady (EU) 2015/849. Přímo v  textu novelizovaného ustanovení je pak zmíněna jen nutnost zajistit fungující spolupráci správních orgánů. Správním orgánem, který je v  našem prostředí pověřen bojem proti legalizaci výnosů z  trestné činnosti a  financování terorismu, je FAÚ, který spolupracuje s povinnými osobami ve smyslu AML předpisů, tedy  – prostřednictvím České advokátní komory  – i  s  jednotlivými advokáty. Předepsaný postup při identifikaci klienta a spolupráci mezi FAÚ a advokátní komorou nečiní v  praxi žádné problémy a  je oběma stranami bez výhrad dodržován. Zmíněná velice stručná evropská směrnice je nyní vykládána jako nezbytnost zásahu do povinnosti profesní mlčenlivosti, ať jde o advokáty, auditory, notáře, banky apod., tedy tak, že nikoli stát je povinen – nadto v rámci mezinárodní spolupráce při správě daní  – aby FAÚ mohl zjištěné informace předávat daňovým úřadům, ale že uvedeným soukromým osobám bude uložena povinnost na výzvu správce daně předat mu veškeré informace a podklady, které získaly od svého klienta při plnění povinností podle předpisů proti praní peněz. Nadto, z (ne) pochopitelných důvodů, se tato pasáž nezařazuje do zákona o  mezinárodní spolupráci při správě daní nebo do AML zákona, ale do daňového řádu. Zatím se advokátní komoře podařil jediný ústupek, tedy takový, že požadavek na předání informací může vzejít jen při mezinárodní spolupráci při správě daní, nikoli při běžné daňové kontrole klienta. To je však více méně jen Pyrrhovo vítězství. Pro mě není představitelné, že sice českému daňovému úřadu nebudu moci dané informace poskytnout, ale že je budu – prostřednictvím českého správce daně jako kontaktního místa – předávat jakémukoli zahraničnímu správci daně.

řující čerpání dotace. Předložená novela by mohla být vykládána tak, že advokát může být vyzván, aby předložil veškeré dokumenty k  identifikaci klienta a  celého obchodu tak, aby mohlo být posouzeno dodržení dotačních podmínek. To je přece nonsens. Povinností advokáta je hájit oprávněné zájmy klienta a imanentní součástí této povinnosti je povinnost mlčenlivosti. V  případě navrhované novely totiž vůbec nejde o  praní peněz nebo o financování terorismu, novela je motivována snahou získat informace pro správu daní, takže se na hony vzdaluje AML a požadavkům směrnice DAC 5. Vždyť stačí připomenout slova preambule této směrnice: “Tato směrnice dodržuje základní práva a  ctí zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie. Aniž je dotčen ústavní pořádek dotyčného členského státu, jestliže tato směrnice vyžaduje, aby byl přístup daňových orgánů k  osobním údajům zajištěn ze zákona, není k  tomu nutně zapotřebí akt parlamentu. V  souladu s  judikaturou Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva by však takový zákon měl být jasný a  přesný a  jeho uplatňování by mělo být pro osoby, jichž se týká, jasné a předvídatelné.“ Povinnost advokátní mlčenlivosti je nedotknutelná pro policii, státní zástupce i  soud (nejde­ o  povinnost překazit budoucí - li delikt). Není nejmenšího důvodu, aby bylo dáno finanční správě privilegium tuto povinnost prolamovat dle svého uvážení, a  to ani na žádost zahraničního správce daně.

JUDr. Monika Novotná, partner, advokát Rödl & Partner

Představme si, že u  nějaké firmy bude probíhat třeba evropská kontrola OLAF prověwww.epravo.cz | EPRAVO.CZ Magazine | 1/2018

11