Page 65

z právní praxe že náhrada škody může vzniknout i v souvislosti s procesní obranou účastníka řízení proti elektronickému platebnímu rozkazu, který byl vydán „omylem“, což také bylo v řízení nespornou skutečností. Pokud by nebyl elektronický platební rozkaz vadně vydán, stěžovatel by nemusel vynaložit finanční prostředky na právní zastoupení advokátem na svoji procesní obranu a škoda by mu tak nevznikla. Výše samotné škody se posuzuje jako účelně vynaložené náklady stěžovatele na advokáta ve smyslu příslušných ustanovení občanského soudního řádu, protože se jednalo o efektivní prostředek ochrany.

hodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“) v němž soud uvedl, že: „přiměřené zadostiučinění lze přiznat i tehdy, jestliže řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona, nebylo pravomocně skončeno.“ Nejvyšší soud dále ve svém rozhodnutí7 uvedl, že soud, který rozhoduje v dalším odškodňovacím řízení bez ohledu na to, zda rozhoduje za trvání průtažného řízení či nikoliv, není nikterak vázán závěrem soudu dřívějšího odškodňovacího řízení, že průtažné řízení je či není nepřiměřeně dlouhé. Při posuzování výše přiměřeného zadostiučinění je zapotřebí rozhodnutí individualizovat a nehodnotit věc podle předem daných tabulek a algoritmů výpočtu, jak uvedl Ústavní soud v souladu se Stanoviskem Nejvyššího soudu.8 Konstatoval, že úkolem soudu v řízení je prověřit všechny okolnosti, které mohou mít vliv na výši náhrady, ať se jedná o ztrátu prestiže, narušení rodinných vazeb, zdravotní potíže, omezení pracovních příležitostí, doby trestního řízení, i řízení následných.

měsíční lhůty k uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným trestným stíháním a obviněný tak může v přiměřené době, která není delší jak šest měsíců, svůj nárok na náhradu újmy uplatnit. Uplatnění náhrady škody a nemajetkové újmy považuji za velmi důležitou oblast právní úpravy. Lze jím donutit orgány veřejné moci pod hrozbou finanční sankce, která se může dále přenést i na samotné jednotlivce, aby jednaly v souladu se zákonem, respektive pracovaly lépe a efektivněji. Poškození by měli své nároky vůči státu uplatňovat v co nejvíce případech, aby tak byl vyvíjen veřejný tlak na správné a včasné rozhodování a činnost těchto orgánů, a eliminovaly se tak excesy, které mohou velmi silně zasáhnout do sféry adresátů veřejné moci.

•

Mgr. Bc. Jindřich Jílek Advokátní kancelář JELÍNEK & Partneři s.r.o.

Odškodnění v trestním řízení

Nejvyšší soud se naopak zabýval posouzením významu řízení pro účastníka.6 Skutečnost, zda má řízení pro účastníka nízký nebo vysoký význam, se posuzuje u sporů na peněžitá plnění zejména z výše požadovaného plnění, a to včetně příslušenství a nákladů řízení. V řízení je zapotřebí zohlednit celý předmět z hlediska jeho významu, tedy vše, co je v daném řízení pro poškozeného v sázce. Výše přiměřeného zadostiučinění se řídí zejména stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněném pod číslem 58/2011 Sbírky soudních roz-

Zde nalezneme protiklad judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu zejména ve výkladu ustanovení § 8, které Nejvyšší soud vykládá striktně jazykově,9 když v případě vydání usnesení o zahájení trestního stíhání uvedl, že: „nejsou-li dány důvody zvláštního zřetele hodné, obviněnému, který byl v trestní věci zproštěn obžaloby nebo proti němuž bylo řízení zastaveno, náleží nárok na náhradu škody jen tehdy, podal-li proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost.“ Rozsudek byl ovšem zrušen Ústavním soudem,10 který uvedl, že: „obviněnému náleží nárok na náhradu škody, i když nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ledaže by byly dány důvody zvláštního zřetele.“ Ústavní soud uvedl, že povinností obecných soudů, není pouze vyhledávat přímé pokyny v zákoně, ale je nutné z rozhodování soudů odstranit přepjatý formalismus. Nárok na náhradu nemajetkové újmy se promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala rozhodná právní skutečnost. Ústavní soud například konstatoval,11 že nelze akceptovat námitku promlčení z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy v případě, kdy bylo písemné vyhotovení konečného rozhodnutí ve věci obviněnému doručeno až po uplynutí šesti-

Poznámky: 1 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 19/16. 2 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15. 3 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 2330/16. 4 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. II. ÚS 3553/15. 5 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3625/17. 6 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2490/2016. 7 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2600/2017. 8 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3183/15. 9 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3489/2007. 10 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 35/09. 11 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 1532/16.