judikatura nelze založit na tom, že některý z  účastníků neunesl břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008 sp. zn. 29 Cdo 543/2008).

Plné texty naleznete na www.epravo.cz v sekci „Soudní rozhodnutí“ Soudní poplatek Ze zákona České národní rady č. 549/1991 Sb., o  soudních poplatcích, v  části, která byla novelizována zákonem č. 296/2017 Sb., nelze dovodit oprávnění státu závažně a nadměrně ztížit uplatnění práva na přístup k soudu zpoplatněním podání odvolání v řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené rozhodnutím o  vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem, neboť v  tomto zákoně pro to chybí výslovná úprava vyžadovaná v  čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (lex scripta et stricta), a  dovozování takové povinnosti bez zákonného podkladu je proto v  rozporu s  principem zákonnosti výkonu státní moci (zákazem svévole) podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a porušením práva na přístup k  soudu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

Odpor proti trestnímu příkazu I. Ideálem kompenzace vazby je její započtení do trestu odnětí svobody. Tento ideál přitom musí mít státní orgány na paměti při každém rozhodování o  vazbě i  při rozhodování o započtení vykonané vazby do trestu odnětí svobody. Úvaha o  možné výši uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, do nějž by vazba v  budoucnu mohla být započtena, musí být přítomna při každém rozhodování o vazbě.

Vazba

Dovolání

Plynutí lhůty pro podání stížnosti proti rozhodnutí o  vzetí do vazby se odvozuje od doručení písemného vyhotovení usnesení. Bez ohledu na skutečnost, že při ústním vyhlášení usnesení se vedle výroku sděluje i  podstatná část odůvodnění, je garantována možnost seznámit se s  písemným odůvodněním usnesení, porozumět argumentaci soudu a  zvážit možnost obrany proti němu pro kvalifikované podání stížnosti klíčová. Pokud proto městský soud odmítl stížnost stěžovatele, kdy lhůta k  podání stížnosti proti usnesení o  vzetí do vazby ještě nezačala běžet, porušil ústavně zaručené základní právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1, 4 Listiny a právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny.

Ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o  nároku cestujícího, který je spotřebitelem, na zaplacení částky nepřevyšující 50  000 Kč, uplatněného jako náhrada za zmeškaný let podle čl. 5 odst. 1 písm. c) ve spojení s  čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a  Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, nebo náhrada nákladů podle čl. 8 odst. 3 tohoto nařízení, není přípustná podle čl. 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jestliže stěžovatel nevyčerpal dovolání, jehož přípustnost závisí na splnění některé z podmínek podle § 237 občanského soudního řádu. Takovéto dovolání není nepřípustné podle §  238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, neboť ve věci jde o vztahy ze spotřebitelských smluv.

Náklady řízení v řízení před Ústavním soudem Zvláštní úpravu způsobu náhrady nákladů vzniklých v  řízení před Ústavním soudem odlišnou od civilního soudního řízení je nutno vnímat optikou toho, že Ústavní soud, jak vyslovil v řadě svých rozhodnutí, není s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí v  čl. 87 Ústavy součástí soustavy obecných soudů, a jeho postavení ve vztahu k obecným soudům je limitováno čl. 83 Ústavy. Byť by tedy dospěl obecný soud k závěru, že náklady vzniklé účastníkovi v  řízení před Ústavním soudem jsou náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, nemůže rozhodnout o  přiznání jejich náhrady, neboť k tomu je oprávněn postupem podle § 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o  Ústavním soudu, pouze Ústavní soud. Nerespektoval-li vrchní soud uvedené rozhraničení a  aplikoval ve věci § 142 odst. 1 o. s. ř. i na náhradu nákladů vzniklých v  řízení před Ústavním soudem, nedostál požadavku předvídatelnosti práva a  právní jistoty, čímž porušil základní právo stěžovatelky na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Obhájce Nezabývají-li se orgány činné v  trestním řízní možností, že by jediný člen statutárního orgánu, který je vyloučen podle § 34 odst. 4 věty první zákona č. 418/2011 Sb., o  trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, mohl zvolit právnické osobě zmocněnce, který by hájil její nejlepší zájmy a  zvolil nejvhodnější strategii pro řízení, dopouští se neproporcionálního zásahu do práva na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a  svobod. Šetření podstaty práva právnické osoby na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a  svobod odpovídá požadavek, aby výzva podle § 34 odst. 4 věty druhé zákona č. 418/2011 Sb., o  trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, měla obligatorní charakter. 

•

Nechcete propásnout žádný zajímavý judikát? Zajímá Vás aktuální judikatura? Objednejte si předplatné na Monitoring judikatury (na 12 měsíců) se slevou 15 % při použití slevového kódu SC0Mjd1 v našem eshopu a žádný judikát Vám již neuteče. www.epravo.cz/eshop

www.epravo.cz | EPRAVO.CZ Magazine | 1/2020

117