Page 99

z právní praxe

HAVEL & PARTNERS

Judikatura Nejvyššího soudu ke svěřenským fondům šest let od rekodifikace soukromého práva Svěřenské fondy jsou specifickým právním uspořádáním inspirovaným angloamerickými (common law) trusts, které bylo do českého právního řádu vneseno počínaje 1. 1. 2014 rekodifikací soukromého práva. Přestože s tímto institutem nebyly dřívější zkušenosti, česká právní teorie i aplikační praxe si jej velmi rychle osvojily. Existence svěřenských fondů se již navíc pomalu začíná promítat i do soudní judikatury Nejvyššího soudu.

věřenské fondy se za dobu více než šesti let účinnosti rekodifikace českého soukromého práva staly skutečně živoucím právním institutem. V České republice totiž existují již přes dva tisíce svěřenských fondů.1 K tématu svěřenských fondů se pořádají četné odborné semináře a vygenerovala se i poměrně bohatá odborná literatura, a to ať již v podobě monografií věnovaných přímo svěřenským fondům nebo komentářů občanského zákoníku2 („o. z.“), tak i mnoha článků. Cílem předkládaného textu je navázat na zkoumání tohoto nového právního institutu přiblížením jeho prvních ozvěn v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky („Nejvyšší soud“),3 který je povolán sjednocovat rozhodování nižších soudů v občanskonskoprávních věcech.4

Místní příslušnost soudu pro zápis do evidence svěřenských fondů Podle § 1451 odst. 2 o. z. vzniká svěřenský fond dnem zápisu do evidence svěřenských fondů. Podle § 118a odst. 2 věta první zákona o veřejných rejstřících5 je ve věcech evidence svěřenských fondů k řízení o návrhu na zápis příslušný krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud svěřenského správce ve smyslu § 85 odst. 1 občanského soudního řádu6 („o. s. ř.“). Níže jsou rozebrány tři judikáty, v nichž Nejvyšší soud – povolán rozhodovat v případě nedostatku podmínek místní příslušnosti – posuzoval právě otázku místní příslušnosti ve věcech zápisu svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů. Městský soud v Praze jako soud rejstříkový byl v prvním případě nucen se vypořádat se situací, kdy svěřenský správce zapisovaného svěřenského fondu uvedl jako místo svého

bydliště i pobytu adresu ve Spolkové republice Německo. Městský soud v Praze za této konstelace vyslovil svou místní nepříslušnost a postupem dle § 105 odst. 2 o. s. ř.7 ve spojení s § 11 odst. 3 o. s. ř.8 věc předložil Nejvyššímu soudu k určení, který soud je místně příslušný návrh projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud rozhodl, že místně příslušným je ten soud, u něhož byl podán návrh na zápis svěřenského fondu a který ve věci provedl prvotní úkony. V dotčeném případě tedy právě Městský soud v Praze. (dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 28 Nd 233/2018) Druhé rejstříkové rozhodnutí týkající se zápisu svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů mělo tentýž procesní průběh. V řízení o návrhu na zápis svěřenského fondu vyslovil Městský soud v Praze svou místní nepříslušnost a usoudil, že věc je nutné předložit Nejvyššímu soudu k určení toho, který soud ji má projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud dovodil, že místně příslušným soudem v dané věci je soud, u nějž dříve probíhalo řízení o prvozápis téhož svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů na podkladě stejného notářského zápisu a do jehož obvodu patří okresní soud, v jehož obvodu má svěřenský správce jako navrhovatel doručovací adresu. Tím byl v dotčeném případě Krajský soud v Ústí nad Labem. (dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 29 Nd 311/2018) Stejně tak i v pořadí třetí judikát kopíruje procesní postup popsaný ve dvou předešlých případech výše. Opět Městský soud v Praze jako soud rejstříkový dospěl k závěru, že není místně příslušný, a to s odůvodněním, že nelze zjistit podmínky místní pří-

slušnosti, protože navrhovatelé měli „adresu ve Slovenské republice“. Věc proto byla opět předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud je příslušný návrh projednat a rozhodnout. Dle Nejvyššího soudu se však v tomto případě Městský soud v Praze řádně nezabýval zjištěním podmínek místní příslušnosti. Neprověřil totiž, kde mají navrhovatelé bydliště, případně kde se zdržují,9 a to ani přesto, že ve formuláři pro zápis svěřenského fondu oba navrhovatelé označili, že adresa jejich bydliště se liší od adresy místa pobytu. V tomto případě tedy ani nebyly splněny podmínky pro předložení věci Nejvyššímu soudu k určení místní příslušnosti. Nejvyšší soud proto instruoval rejstříkový soud k potřebnému zjištění bydliště navrhovatelů. (dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 32 Nd 193/2018)

Svěřenský fond jako prostředek k páchání trestné činnosti Za dobu účinnosti právní úpravy svěřenských fondů v českém právu již došlo i k nevyhnutelnému, a to „otestování“ tohoto instrumentu pachateli trestné činnosti. Využití svěřenských fondů k páchání trestné činnosti, konkrétně v oblasti neoprávněného provozování hazardních her, je možné ilustrovat na několika souvisejících judikátech Nejvyššího soudu, které se vztahují k protiprávnímu jednání svěřenské správkyně. Tou byla obviněná I. Č., o jejíchž dvou dovoláních rozhodoval Nejvyšší soud. Obviněná I. Č. byla nalézacími soudy uznána vinnou přečinem upraveným v § 252 odst. 1 trestního zákoníku,10 tedy neoprávněným provozováním loterie a podobné sázkové hry.11 Za to byl obviněné mimo jiné uložen