Strana 43

z právní praxe

HAVEL & PARTNERS

Rozhodčí komise spolku Spolkové právo zpravidla nebývá centrem pozornosti právnické veřejnosti, přesto nelze jeho význam podceňovat. V České republice v současnosti působí více než 80 tisíc spolků, přičemž řada z nich spravuje rozsáhlé majetky nebo rozhoduje o významných právech svých členů (např. sportovní asociace, organizace sdružující podnikatele v určitých sektorech průmyslu, vlivné veřejně prospěšné organizace apod.).

atím největší rozruch v oblasti spolkového práva přinesl nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), který nejenže transformoval poměrně útlou úpravu občanských sdružení z počátku 90. let do regulérní úpravy právnických osob korporačního typu (spolků), ale zavedl i celou řadu neotřelých novinek. Jednou z nich je i znovuzavedení rozhodčí komise spolku, tedy institutu, který byl na našem území znám do roku 1951 (jako spolkový rozhodčí nebo smírčí soud) a díky kterému mohly spolky rozhodovat o svých vnitřních sporech se závazností exekučního titulu. Cílem tohoto příspěvku je představit základní charakteristiku této novinky a shrnout její základní výhody a nevýhody, které by měly spolky zvažující její zavedení zohlednit.

Co je vlastně nového? Vnitřní struktura orgánů spolku není tradičně vázána žádnými striktními pravidly. Kromě statutárního orgánu (např. výbor spolku) a nejvyššího orgánu (např. členské schůze), které je třeba zřídit vždy, si tak spolky mohou zřídit v podstatě jakýkoli orgán s libovolným označením i rozsahem kompetencí. Ustanovení § 265 nového občanského zákoníku zakotvující možnost zříze-

ní rozhodčí komise spolku, která má řešit „sporné záležitosti náležející do spolkové samosprávy v rozsahu určeném stanovami“, tak v tomto směru nepůsobí nijak radikálně; ostatně řada spolků (zejména sportovních asociací) si podobné orgány zřídila již dávno před účinností nového občanského zákoníku i bez výslovné opory v zákoně. Za radikální však lze označit účinky, které rozhodnutí tohoto (fakultativního) orgánu může mít; nově se na něj totiž hledí jako na přímo vykonatelný rozhodčí nález. Zatímco doposud tedy byla rozhodnutí rozhodčích orgánů spolku vykonatelná pouze uvnitř spolku vlastními prostředky (např. udělením zákazu účasti na spolkových akcích), nově lze přistoupit k jejich exekuci rovnou, bez nutnosti absolvování předchozího nalézacího soudního řízení. Pokud tedy například člen spolku dluží spolku členské příspěvky, může být rozhodnutí rozhodčí komise spolku v této věci exekučním titulem, na základě kterého soudní exekutor tento dluh pro spolek vymůže. Výhod je ale mnohem více. Podání žaloby k rozhodčí komisi spolku má stejné účinky jako podání rozhodčí žaloby. Dochází tak například k přerušení běhu promlčecích lhůt sporných nároků a vzniku překážky zabraňující, aby bylo o stejné věci zahájeno soudní řízení (překážka litispendence),

popř. aby se stejnou věcí zabýval soud poté, co už o ní bylo rozhodnuto rozhodčí komisí spolku (překážka rei iudicatae). Stejně tak pokud by se účastník sporu rozhodl podat žalobu namísto k rozhodčí komisi rovnou k soudu, může žalovaný namítat (obdobně jako při existenci rozhodčí doložky) nedostatek pravomoci soudu k projednání věci a takové řízení by muselo být zastaveno. Další nespornou výhodou je i omezená možnost přezkumu rozhodnutí rozhodčí komise ze strany soudu. Zatímco rozhodnutí jakéhokoli jiného orgánu spolku může soud přezkoumat z hlediska jeho souladu se zákonem i stanovami, rozhodnutí komise spolku může být přezkoumáno (a následně zrušeno) v podstatě pouze z procesních důvodů (např. pokud ve věci rozhodoval podjatý rozhodce); z hlediska svého meritorního obsahu pak může být toto rozhodnutí zrušeno pouze výjimečně, pokud by odporovalo dobrým mravům nebo veřejnému pořádku.

Jak se rozhodčí komise spolku pozná? Ačkoli se mezi právnickou veřejností objevily názory, že s účinností nového občanského zákoníku se rozhodčími komisemi spolku staly všechny orgány spolků, které se tak (nebo podobně) jmenují nebo mají obdob-