Page 27

rozhovor středních velikostí advokátních kanceláří, že samostatný advokát nemá vůbec šanci pojmout všechny tyto dílčí žádosti toho klienta, jeho požadavky, a vlastně obsáhnout ten rozsah práce a rozsah vědomostí, které musí mít. A to je třeba specializace. U nás máme dnes, v dnešní době, na každou právní problematiku specialistu. Přijde klient, řešíme spolu korporátní právo, řešíme spolu nějaký přestupek a on řekne, že se dostal synovec do drog. Jste schopní mně pomoct s tím? No my normálně drogy neděláme, ale samozřejmě je to něco jiného. Takže ano, postaráme se o to a poskytneme, jak se říká, právní servis v obhajobě v drogové problematice, která zrovna není naší parketou a nechci vyloženě, aby byla nosnou parketou kanceláře. Nevím proč, mám k tomu nějaký takový vnitřní odpor, ale pak přijde za 14 dní a řekne, hele já měl dopravní nehodu a je potřeba to vyřídit. Ale to většinou volají v noci. Měl jsem dopravní nehodu, pošli někoho. Takže tam musí jet buď někdo z trestařů, nebo někdo, kdo má na starosti přestupkovou problematiku, pokud zjistíme, o co se jedná, v jakém je to stádiu. Takže ty požadavky těch klientů jsou opravdu ze všech oborů práva a je třeba jim vyjít vstříc. Je třeba řešit dědické věci, a jestli si někdo myslí, že jeden právník, nebo dva právníci v kanceláři jsou schopni toto pojmout, jak se říká, svým rozumem, pak je obdivuji, ale podle mého názoru je to absolutní nesmysl. Já tomu říkám po selsku blbost. Není to možné.

Hlavní sídlo máte v Pardubicích, v Praze máte pobočku. Je nějaký zásadní rozdíl mezi tou krajskou klientelou a klientelou v Praze? Asi obvyklý rozdíl je. Ale my ho zatím nevnímáme, protože do té Prahy jsme se rozšířili, před několika lety jsme tady zřídili kancelář, klientelu v Praze máme již delší dobu, řeknu třeba 10 let, a je to na doporučení. Takže já nevím, jak se to stalo, ale v podstatě si nás vybírají stejní klienti jako máme, jak já říkám doma, v kraji, tak i v té Praze. Prostě takoví obyčejní lidé, třeba s dvoumiliardovým obratem ve firmě, to není až tak důležité, ale jsou to, jak já říkám, sedláci jako my. Prostě si s nimi rozumíme, oni rozumí nám, oni nám chtějí rozumět, a já i se snažím vést k tomu naše lidi, naše právníky, aby mluvili s těmi lidmi tak, aby jim rozuměli. Prostě aby si nehráli na právníky, necpali jim do hlavy nějakou latinu a nepředváděli se jim s čísly paragrafů, ale aby s nimi hovořili tak, aby ten klient mu

rozuměl, aby pochopil, co mu říká. Aby neodešel a říkal: „Co mi to vlastně ten právník chtěl říct?“ Což se mně vlastně stalo, že jsem byl na jednání, kde bylo víc právníků, a pak mi ten klient řekl: „Hele, co vlastně to říkají ti právníci, můžeš mi to přeložit?“ Já mu říkám: „No, tak třičtvrtě toho přeložím, tomu ostatnímu jsem ani já nerozuměl.“ Takže toho se snažíme vyvarovat, ale i taková klientela právě se na nás obrací v té Praze. Prostě lidi, kteří chtějí podnikat, chtějí pracovat, nechtějí si na nic hrát.

i specialisty, kteří se vyloženě věnují dopravním nehodám, aby to měli fakt vypilované, protože tam záleží na spoustě detailů. Tam využíváme i externisty, znalce, atd. Prostě veškerý ten širší aparát.

Jste multioborová advokátní kancelář. Přesto existuje nějaký dominantní obor práva ve firmě?

Doufám, věřím a předpokládám, jestli můžu říct, předvídám, že advokacie zůstane advokacií. Vždycky tam musí být lidský mozek. Samozřejmě můžeme k tomu používat ty nejlepší technologie. Já si vzpomínám, že když jsem si kupoval první počítač, tak tehdy firma, já ji můžu jmenovat, to už není reklama, protože ona už dávno neexistuje, Multisys mi řekla: „Hele, ty jsi první advokát, který si koupil počítač.“ On tehdy stál ohromné peníze, které já jsem nevydělal ani za půl roku v té době. Ale věděl jsem, že ho musím mít. To byly ještě ty ohromné, jestli si na ně vzpomínáte, takové diskety. Ale prostě ano, veškerou techniku se snažím, aby měli k dispozici naši lidé, prostě veškeré možné technické prostředky, které ulehčí tu práci. Ale jinak můžete mít počítač já nevím jaký, za milion, ale když tam nebude ta hlava, tak je to úplně k ničemu, tak je to kus železa. Je to, vždycky to bude ta hlava. Slušnost ještě k tomu.

Já bych řekl, že je to hlavně to korporátní právo, ale takhle to nejde jednoduše říct, korporátní právo. Je to obchodní právo z toho širšího pohledu. Tzn. kompletní servis pro podnikatele, jak jsem říkal na začátku. Zejména obchodní záležitosti, smluvní záležitosti, ochrana toho podnikatele, jeho korporátní záležitosti, fúze, dělení, prostě veškerá tato agenda, kterou vyžaduje ten podnikatel, kterou potřebuje ke svému provozu. A já vždycky říkám klientům: „No já to tak vnímám.“ A říkají to i oni mně. „Heleď, ty nás nech dělat naši práci a dělej si svoji práci.“ Když se ho zeptám: „A jak by sis třeba to představoval?“ „Hele vymysli to a přijď. Řekni, jak bys to udělal, vymysli mi to. Já potřebuju vydělávat peníze, abych tě mohl zaplatit.“ Má to svoji logiku, má to svoji filozofii, a já ji ale uznávám. Každý ať dělá to, co umí. Neměl by, my se třeba nikde nesnažíme podnikat s těmi klienty, nesnažíme se podnikat v nemovitostech, nejsme insolvenční správci. Vždycky říkám, ševče, drž se svého kopyta. Jsme advokáti, tak dělejme advokacii. Jestli někdo chce být správcem konkurzní podstaty, ať dělá správce konkurzní podstaty. Jestli někdo chce obchodovat s nemovitostmi, ať obchoduje s nemovitostmi. Já proti tomu nic nemám, ať je to advokát, nebo není. Ale prostě my jsme advokáti.

Který obor práva je vám osobně nejbližší? Obchodní právo a trestní právo. Řekl bych, že to jsou takové dvě pro mě nejzajímavější agendy, z toho trestního práva bych řekl daňové právo a soutěžní právo, to je dneska taková nejvíce aktivovaná problematika ze strany policie státního zastupitelství. Pak samozřejmě řešíme dopravní nehody a trestní právo s tím spojené, ale na to máme

O budoucnosti práva se v uplynulých letech napsalo hodně. O možné robotizaci, automatizaci. Jak se jako velký regionální advokát díváte na budoucnost advokacie?

Vy a vaši kolegové jste hodně vidět v trestním právu. Možná je to tím charakterem toho oboru práva. Jakým vývojem to trestní právo za těch uplynulých 26 let prošlo, co vykonáváte advokacii? Víte, já jsem včera slyšel ve veřejnoprávní televizi určitou statistiku. Bylo to v souvislosti s novou ministryní spravedlnosti. Statistiku, kde mluvil zástupce státního zastupitelství, že mají 95 % úspěšnosti odsouzení těch, na které podají obžalobu. A vydává to za jakousi výbornou věc. A já myslím, že to je špatná věc. Protože jak se vyvíjí doba, bývalo daleko více zprošťujících rozsudků. Platila tzv. presumpce neviny. In dubio pro reo v pochybnostech. Dneska někdy máte pocit, že vejdete s tím klientem do jednací síně a vlastně že vás volají: „Odsouzený, vstupte do jednací síně. Zahajujeme první jednání.“ Pak se vám někdy podaří ty soudce přesvědčit, že to není tak, jak to napsali v té obžalobě. Tam jsou kolikrát opravdu věci,