Page 45

z právní praxe dený v živnostenském oprávnění se ani zčásti neshoduje s obdobně zapsaným předmětem činnosti původního zaměstnavatele, jestliže se zaměstnanec (jeho nový zaměstnavatel) a zaměstnavatel při ní přesto mohou ocitnout v navzájem konkurenčním postavení a jestliže proto má tato výdělečná činnost zaměstnance vůči zaměstnavateli soutěžní povahu. V soutěžním vztahu se (původní) zaměstnavatel a zaměstnanec (resp. jeho nový zaměstnavatel) ocitají za situace, kdy můžeme označit část sortimentu jejich nabídky (výrobky, zboží služby) za totožné nebo substituovatelné.6 Jsou-li oba subjekty v soutěžním vztahu, jedná se o nepřípustnou výdělečnou činnost i přesto, že výdělečná činnost zaměstnance (jeho nového zaměstnavatele) a předmět činnosti zaměstnavatele se neshodují ani zčásti. Posuzování soutěžního vztahu však nelze podle jednoho z nejnovějších rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5337/2017, redukovat pouze na pole konkurence na straně nabídky.

Skutkový stav a právní posouzení soudem prvního a druhého stupně V citovaném případě zaměstnanec sjednal se zaměstnavatelem konkurenční doložku ve smyslu § 310 ZP, a to na dobu jednoho roku s peněžitým vyrovnáním ve výši průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku. Zaměstnavatel po skončení pracovního poměru odmítl peněžité vyrovnání zaměstnanci vyplácet zejména z důvodu, že zaměstnanec nastoupil do nového zaměstnání u subjektu podnikajícího ve shodném předmětu podnikání, a tím dle zaměstnavatele porušil svůj závazek z konkurenční doložky. Zaměstnanec se následně domáhal žalobou u příslušného soudu úhrady dlužné částky ve výši dvanácti průměrných měsíčních výdělků s úrokem z prodlení. Oba zaměstnavatelé mají ve veřejném rejstříku zapsaný předmět podnikání „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, nový zaměstnavatel vedle toho též „obráběčství“; obě společnosti se zabývají průmyslovou strojírenskou výrobou, při které zpracovávají kovy, tedy i ocel. V rámci tohoto předmětu podnikání původní zaměstnavatel na trhu nabízí zejména ocelová a hliníková kola pro osobní automobily, dále kola pro vysokozdvižné vozíky, zemědělskou techniku, off roady či vojenské stroje, zatímco nový zaměstnavatel nabízí převodovky pro lokomotivy a tramvaje, těžařské věže či tankery, kompresory pro rafinerie,

pohony pro větrné elektrárny, lokomotivy, lanovky a vlakové soupravy metra, případně pohony pro nakládací zařízení kontejnerů v přístavech.

dobu trvání závazku u konkurenční doložky) z téměř všech obchodních činností, což považoval za rozporné s účelem ustanovení § 310 ZP.

Soud prvního stupně uznal nárok zaměstnance a zaměstnavateli uložil povinnost zaplatit peněžité vyrovnání, neboť měl za prokázané, že zaměstnavatel (resp. jeho nový zaměstnavatel) nepodniká v oboru, který by měl konkurenční povahu ve vztahu k podnikání žalovaného.

Z odůvodnění

Toto rozhodnutí následně potvrdil i odvolací soud, který konstatoval neexistenci konkurenčního prostředí mezi oběma zaměstnavateli, neboť výrobky, zboží a služby, které původní a nový zaměstnavatel poskytovali, nejsou stejného druhu ani vzájemně zaměnitelné. Odkázal přitom na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2995/2011), podle které se o konkurenční postavení „předchozího a nového zaměstnavatele“ jedná, jestliže se „nabídka jejich výrobků, zboží nebo služeb stejného druhu mohla na trhu setkat s poptávkou stejných zákazníků (klientů)“, jakož i na komentářovou literaturu, podle které za relevantní trh je třeba považovat trh výrobkový a v soutěžním vztahu se tak mohou ocitnout nejen osoby v přímém konkurenčním vztahu, ale také osoby, jejichž nabídky zboží nebo služeb jsou vzájemně zaměnitelné (substituovatelné), tj. může mezi nimi vzniknout „boj o zákazníka“. Při posuzování, zda zaměstnanec splnil svůj závazek z konkurenční doložky, se odvolací soud vyjádřil také k případnému zohlednění konkurence na straně výrobních vstupů. Touto skutečností totiž zaměstnavatel brojil proti žalobě a své závěry opřel o předložený znalecký posudek, ze kterého vyplývalo, že se původní a nový zaměstnavatel střetávají v hospodářské soutěži na „jiných trzích“, a to sice na trhu výrobních faktorů (obě společnosti využívají ocel, podobné výrobní linky, poptávají zaměstnance s podobnou kvalifikací apod.). Odvolací soud závěry znaleckého posudku však odmítl s tím, že není možné konkurenční doložku posuzovat v takové šíři, jako to učinil znalecký ústav, neboť kdyby při posuzování výdělečné činnosti mělo být přihlíženo i k dalším oblastem (než těm na straně nabídky), pak by za konkurenty mohli být považovány rovněž subjekty ze zcela odlišných oborů podnikání. Odvolací soud uzavřel, že tímto výkladem by došlo k faktickému vyřazení žalobce (po

Nejvyšší soud nejprve zčásti souhlasil s výkladem odvolacího soudu, když mu přisvědčil, že výdělečnou činnost zaměstnance (kterou vykonává pro nového zaměstnavatele) není možné shledat za shodnou s předmětem činnosti původního zaměstnavatele nebo za činnost, která by měla vůči němu soutěžní povahu. Následně však odmítl názor odvolacího soudu, podle kterého lze na porušení zákazu konkurence usuzovat pouze při střetu na straně nabídky stejných či substituovatelných výrobků, zboží nebo služeb. Vedle konkurenčního postavení na poli nabídky stejných nebo vzájemně zaměnitelných výrobků, zboží a služeb nelze totiž vyloučit ani možný střet v oblasti vstupů do výdělečné činnosti, tedy na straně poptávky po výrobních faktorech. Základními výrobními faktory rozumíme zejména přírodní zdroje, pracovní síly, dodavatelské služby či reálný (budovy, stoje, zařízení, dopravní prostředky apod.) a finanční kapitál (peníze, cenné papíry). Při posuzování soutěžní povahy výdělečné činnosti zaměstnance (respektive jeho nového zaměstnavatele) vůči původnímu zaměstnavateli však nelze vycházet pouze ze skutečnosti, že pro jejich výdělečnou činnost je potřeba některých shodných vstupních výrobních faktorů. Takto extenzivně pojatý výklad by totiž dle Nejvyššího soudu byl nepochybně jednak v rozporu se smyslem a účelem konkurenční doložky podle § 310 odst. 1 ZP, zásadou zvláštní ochrany zaměstnance ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) ZP, ale také se základním právem na svobodnou volbu povolání a právem podnikat garantovaného čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vyslovit závěr, že zaměstnanec (jeho nový zaměstnavatel) a původní zaměstnavatel jsou v konkurenčním postavení z důvodů na straně poptávky, lze pouze pokud s ohledem na specifickou povahu obou výdělečných činností nebo specifickou situaci na trhu výrobních faktorů uspokojením poptávky zaměstnance (nového zaměstnavatele) dojde závažným způsobem ke ztížení uspokojení srovnatelné poptávky původního zaměstnavatele, jakož i samotného výkonu jeho výdělečné činnosti.