z právní praxe

Bříza & Trubač

Odpočet DPH a prokázání osoby dodavatele: je na obzoru změna ustálené praxe? Prokázání toho, že zdanitelné plnění bylo daňovému subjektu poskytnuto konkrétním dodavatelem – plátcem DPH, je dle převládající judikatury Nejvyššího správního soudu nutnou podmínkou pro to, aby daňový subjekt obhájil svůj nárok na odpočet DPH.

K

 problémům s prokázáním přijetí plnění od konkrétního dodavatele může přitom dojít relativně snadno  – daňový subjekt může disponovat důkazy o  tom, že  k  poskytnutí plnění (např. jeho reklamní propagaci) došlo, avšak z  důvodu jeho nevědomého zapojení do obchodního řetězce zatíženého daňovým podvodem vede provedené dokazování ke  zpochybnění dodání deklarovaným dodavatelem (např. proto, že tehdejší jednatel dodavatele popírá, že podepsal příslušné smlouvy). Otázka prokázání dodavatele je v  takovém případě velice významná, neboť dosavadní judikatura umožňuje správci daně, aby doměřil daň na základě neunesení důkazního břemena daňového subjektu, a  správce daně tak nemusí sám unášet důkazní břemeno ve vztahu k  existenci daňového podvodu a vědomosti daňového subjektu o něm. Judikatura k uvedené právní otázce může na první pohled působit nepřiměřeně přísně, když například u daně z příjmů má daňový subjekt i  v  případě, že neprokáže přijetí od konkrétního dodavatele, možnost obhájit vynaložený náklad jako daňově uznatelný, pokud prokáže, že deklarovaný výdaj skutečně vynaložil.1 Judikatura v oblasti DPH nicméně stojí na předpokladu, že daňový subjekt je dle § 72 odst. 1 a § 73 odst. 1 ZDPH pro vznik nároku na odpočet povinen prokázat přijetí zdanitelného plnění od jiné osoby, která v  době transakce byla plátcem DPH, a  využití tohoto plnění pro svou ekonomickou činnost. Pokud není zřejmá identita dodavatele, nelze dojít k  závěru, že daňový subjekt toto důkazní břemeno unesl, a proto zpravidla povede neprokázání identity dodavatele k  nepřiznání nároku na odpočet.2 Přes relativní ustálenost uvedené judikatury probíhá u  Nejvyššího správního soudu pod spisovou značkou 1 Afs 334/2017 již několik let řízení o  správní žalobě společnosti Kemwater ProChemie s.r.o., jehož výsledek může zásadním způsobem změnit dosavadní

přístup daňové správy a  správních soudů k posuzování této důležité otázky.

Dosavadní průběh řízení ve věci Kemwater ProChemie Předmětem řízení v  uvedené věci je zrušení dodatečných platebních výměrů, kterými správce daně neuznal nárok na odpočet, uplatněný v  souvislosti s  reklamou a  prezentací žalobkyně na golfových turnajích. Důvodem pro doměření daně byla skutečnost, že žalobkyně podle správce daně neprokázala, že jí příslušné zdanitelné plnění dodal dodavatel, který byl deklarován na daňových dokladech. Soud prvního stupně rozhodl ve prospěch žalobkyně, přičemž své rozhodnutí založil na zcela novém rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2017, č. j. 4 Afs 58/2017-78, ve věci žalobce Stavitelství Melichar s.r.o., ve kterém se čtvrtý senát od předchozí konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu k otázce neprokázání osoby dodavatele odchýlil a došel k závěru, že „i v případě, kdy není možné určit subjekt, který daňovému subjektu zdanitelné plnění skutečně poskytl, není možné daňovému subjektu odepřít nárok na

odpočet DPH, pokud není zároveň prokázáno, že předmětné plnění bylo součástí podvodu na dani, o kterém osoba uplatňující nárok na odpočet daně věděla, nebo musela vědět.“ Odvolací finanční ředitelství napadlo rozsudek soudu prvního stupně kasační stížností, která byla přidělena k  projednání prvnímu senátu. V  srpnu 2018 postoupil první senát věc rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu za účelem vyřešení rozporu v  judikatuře Nejvyššího správního soudu, vzniklého na základě rozsudku Stavitelství Melichar. V  usnesení o  postoupení věci shrnul první senát dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu, obsah rozsudku ve věci Stavitelství Melichar a  relevantní judikaturu SDEU, a konstatoval, že dle jeho názoru rozsudek Stavitelství Melichar stojí na chybné interpretaci judikatury SDEU.3 Rozšířený senát po postoupení věci relativně dlouho ponechával odbornou veřejnost v  napětí ohledně toho, jak se k  otázce formulované prvním senátem postaví. V  březnu 2020 se nicméně na webových stránkách Nejvyššího správního soudu obje-

www.epravo.cz | EPRAVO.CZ Magazine | 2/2020

105