z právní praxe vilo usnesení, kterým rozšířený senát rozhodl o předložení dvou předběžných otázek SDEU a o přerušení řízení do doby, než bude o předběžných otázkách rozhodnuto. Rozšířený senát ve svém usnesení úvodem zrekapituloval nesporné skutečnosti týkající se rozložení důkazního břemena mezi správce daně a  daňový subjekt  – daňový subjekt je povinen prokazovat splnění hmotněprávních podmínek nároku na odpočet, správce daně naopak tíží důkazní břemeno ohledně případné účasti daňového subjektu na daňovém podvodu.4 Dále rozšířený senát upozornil na  skutečnost, že ačkoli dle čl. 9 odst. 1 směrnice 2006/112/ES je definice osoby povinné k  dani velmi široká, Česká republika využívá možnosti osvobodit od DPH osoby s  minimálním obratem do 1 000 000 Kč a u neznámého dodavatele tak nelze bez dalšího dovozovat naplnění podmínky přijetí plnění od plátce DPH.5 Rozšířený senát dále odkázal na rozhodnutí SDEU ve věcech Maks Pen a  Signum Alfa Sped, ve kterých SDEU rozhodl, že přiznání nároku na odpočet sama o sobě nebrání skutečnost, že  zdanitelné plnění zřejmě nemohl poskytnout deklarovaný dodavatel – k takové skutečnosti musí podle uvedených rozhodnutí přistupovat to, že správce daně prokáže, že daňový subjekt věděl nebo měl vědět, že se podílí na transakci zatížené daňovým podvodem.6 Rozšířený senát se domnívá, že uvedené judikáty jsou v  rozporu s  dřívější judikaturou SDEU, která pro vznik nároku na odpočet obdobně jako judikatura Nejvyššího správního soudu vyžadovala splnění všech jeho hmotněprávních podmínek. Dle názoru rozšířeného senátu by měla být na straně daňového subjektu dovozována povinnost prokázat jak přijetí plnění od plátce DPH, tak také konkrétní osobu tohoto plátce  – rozšířený senát se obává, že kdyby tato povinnost neexistovala, mohlo by být zkomplikováno odhalování daňových podvodů, neboť správce daně potřebuje pro prokázání daňového podvodu alespoň základní informace o podobě řetězce zúčastněných subjektů.7 Rozšířený senát se rovněž domnívá, že SDEU by měl blíže vysvětlit, jak jsou pro tuto otázku relevantní výjimky uplatňované členskými státy pro přiznání statutu plátce DPH. Rozšířený senát proto žádá SDEU, aby zodpověděl otázky, zda i) je v souladu se směrnicí 2006/112/ ES podmiňovat vznik práva na odpočet prokázáním přijetí plnění od konkrétní osoby, a ii) pokud ano, zda je v případě neprokázání přijetí plnění od konkrétní osoby možné odepřít nárok na odpočet, aniž by bylo daňové-

mu subjektu prokázáno, že věděl nebo mohl vědět o svém zapojení do daňového podvodu.

Míč na straně SDEU, nejistota na straně ostatních Domníváme se, že rozšířený senát Nejvyššího správního soudu správně identifikoval rozpor v judikatuře SDEU, neboť z odůvodnění rozhodnutí ve věcech Maks Pen a  Signum Alfa Sped nevyplývají žádné skutečnosti, které by umožňovaly jejich výklad v souladu s ustálenou rozhodovací praxí SDEU ohledně povinnosti prokázat splnění hmotněprávních podmínek pro vznik nároku na odpočet. Podobný rozpor je dle našeho názoru obsažen také v  rozhodnutí ve věci Bonik, odkazovaném čtvrtým senátem ve věci Stavitelství Melichar.8 Ačkoli je tak rozsudek ve věci Stavitelství Melichar kritizován čtvrtým senátem pro nesoulad s  judikaturou SDEU, dle našeho názoru (a zřejmě také dle názoru rozšířeného senátu) jeho závěry této judikatuře odpovídají, byť stojí na její menšinové linii, která není konzistentní s předchozí rozhodovací praxí SDEU. Bez vyjasnění otázek evropského práva, které z  uvedeného rozporu vyplývají a  které jsou předmětem otázek položených SDEU rozšířeným senátem, tak není pro národní soudy ani pro správce daně zřejmé, jakým způsobem by při řešení otázky prokazování osoby dodavatele měli postupovat. Je na SDEU, aby buď vysvětlil, že jeho judikatura se obsahově nezměnila a  v  rozsudcích uvedených rozšířeným senátem pouze reagoval na specifické okolnosti projednávaných věcí, popřípadě aby postavil najisto, jakou linii jeho judikatury je třeba při řešení otázky prokazování osoby dodavatele aplikovat. Na straně finanční správy předpokládáme logickou tendenci upřednostňovat starší judikaturu SDEU, která je pro daňové subjekty méně příznivá, daňové subjekty naopak budou zdůrazňovat výroky rozhodnutí Maks Pen a Signum Alfa Sped. Na straně soudů lze očekávat, že spíše nebudou chtít vydávat meritorní rozhodnutí před definitivním vyřešením této otázky, což bohužel v některých případech prodlouží již tak velice dlouhá řízení před zahlcenými správními soudy (zejména u  Městského soudu v  Praze a  Krajského soudu v  Praze, jejichž senáty často teprve začínají projednávat žaloby podané v  roce 2018) – obvyklá délka řízení o  předběžné otázce u  SDEU se dle statistik pohybuje okolo 18 měsíců.9 Pokud by nicméně SDEU v  odpovědi na předběžné otázky více osvětlil okolnosti, za

kterých by bylo přípustné, aby vznikl nárok na odpočet DPH bez prokázání osoby dodavatele, byl by vývoj v této otázce pro daňové subjekty ve srovnání se současnou dominantní judikaturou Nejvyššího správního soudu nesporně pozitivní. 

•

JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M. Mgr. Tomáš Munzar Bříza & Trubač, s.r.o., advokátní kancelář

Poznámky: 1 Např. rozsudek NSS č.j. 9 Afs 30/2007-73 ze dne 31. 5. 2007. 2 Srov. body 27 a 28 usnesení NSS č.j. 1 Afs 334/2017-35 ze dne 23. srpna 2018 a v nich odkazovanou judikaturu. 3 Usnesení NSS č.j. 1 Afs 334/2017-35 ze dne 23. srpna 2018, body 36–53. 4 Usnesení NSS č.j. 1 Afs 334/2017-54 ze dne 11. března 2020, body 18–23. 5 Tamtéž, bod 24. 6 Tamtéž, bod 25; také rozsudek SDEU C-18/13 ze dne 13. února 2014, Maks Pen EOOD v. Direktor na Direktsia ‘Obzhalvane i danachno-osiguritelna praktika’ Sofia, ECLI:EU:C:2014:69, body 31 a 32, a rozsudek SDEU C-446/15 ze dne 10. listopadu 2016, Signum Alfa Sped Kft. v. Nemzeti Adó – és Vámhivatal Kiemelt Adó – és Vám Főigazgatóság, ECLI:EU:C:2016:869, bod 45. 7 Usnesení NSS č.j. 1 Afs 334/2017-54 ze dne 11. března 2020, bod 26. 8 Odkaz čtvrtého senátu na případ Stehcemp naopak za přiléhavý nepovažujeme, neboť v tomto případě SDEU posuzoval případ neuznání nároku na odpočet z důvodu, že podle polského práva byl dodavatel daňového subjektu považován za „neexistující subjekt“ a jím vystavené faktury nemohly být použity pro odůvodnění nároku na odpočet. SDEU se tak dle našeho názoru spíše zabýval otázkou modifikace kritérií pro vznik nároku na odpočet vnitrostátním právem než otázkou relevantní v případu Stavitelství Melichar, tedy pochybnostmi o tom, že deklarovaný dodavatel zdanitelné plnění poskytl. 9 Fair Trials: Preliminary Reference Toolkit. March 2019, s. 13. Dostupný na https://www. fairtrials.org/sites/default/files/CJEU%20preliminary%20reference%20Toolkit_0.pdf.

www.epravo.cz | EPRAVO.CZ Magazine | 2/2020

107