názor
Právo ve stínu pandemie
J
istě jsme již mnozí unaveni nekončícím proudem informací o počtu nakažených, zemřelých a uzdravených, o výši aktuální a odhadované nezaměstnanosti, o propadu hospodářství či očekávaných omezeních při cestách do zahraničí. Mnohým již také není po chuti poslouchat informace o tom „jak jsme to spolu zvládli“ a jak nás naši vládní představitelé ochránili od jistojisté apokalypsy. Netroufám si ani náznakem hodnotit, zda přijatá opatření byla či nebyla adekvátní, zda hospodářské škody mohly být menší nebo naopak bylo zabráněno škodám větším. Je mi pak zcela cizí poměřovat propad hospodářství k počtu zesnulých v důsledku přijetí nebo naopak nepřijetí konkrétních opatření, byť i s takovými úvahami jsme se v posledním období mohli setkat.
Nepochybně je nutno vnímat, že jsme se stali nechtěnými aktéry zcela ojedinělé a mimořádné situace, která v novodobých dějinách nemá obdoby. Takováto mimořádná situace nepochybně vyžaduje mimořádné postupy a opatření a pouze u některých čas ukáže, zda byly správné či nikoliv. Na posouzení správnosti některých opatření nedostaneme jednoznačnou odpověď ani v budoucnu. Ač výjimečná situace ještě není za námi a lze se obávat i další vlny pandemie koronaviru, můžeme již nyní rekapitulovat a částečně i hodnotit počiny, které byly činěny na poli legislativním. V tomto směru jsem přesvědčen, že v dané oblasti rozhodně nebylo postupováno přísně odborně, se snahou ctít ústavní principy 14
EPRAVO.CZ Magazine | 2/2020 | www.epravo.cz
a do základních práv občanů zasahovat jen v nezbytné míře. „Krizovou legislativou“ bylo naopak vytvořeno předpolí pro celou řadu rozporných výkladů a z toho vyplývajících sporů, které budou pravděpodobně zatěžovat justici po značně dlouhou dobu. Asi není třeba zvláště připomínat, že vláda na počátku epidemie vyhlásila nouzový stav dle ústavního zákona č. 110/1988 Sb. o bezpečnosti České republiky a dále postupovala (nebo aspoň hodlala postupovat) dle krizového zákona č. 270/2000 Sb. Již tyto první akty se však neobešly bez významných pochybností o jejich právní bezvadnosti a formální správnosti a záhy po jejich vydání byly podrobeny kritice a to i z řad významných právních autorit. Zda a jaké dopady a následky budou mít tyto nejméně formulační neobratnosti se však pravděpodobně budeme dozvídat až v průběhu následujících měsíců či spíše let. Lze totiž předpokládat, že mnohé škodní nároky budou nejméně zčásti založeny na zpochybňování těchto postupů. Poté co se v odborných kruzích rozpoutala poměrně živá diskuse o dopadech ustanovení § 35 a 36 zákona o krizovém řízení a odpovědnosti či neodpovědnosti státu za škody vzniklé v důsledku přijatých krizových opatření, vláda svůj postup diametrálně změnila. Velmi podobná, někdy i shodná opatření, vydává Ministerstvo zdravotnictví v intencích zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, byť nouzový stav v dané době stále trvá. Že má být tento postup únikem před odpovědností státu za vzniklé škody dle