názor

krizového zákona, se stává veřejným tajemstvím a  z  úst představitelů státu ani není nijak výrazně popírán. Pravděpodobně se nelze ani příliš divit, že se tento nepřehledný, resp. nekonzistentní postup státu stal nejen předmětem poměrně silné kritiky, ale vyústil i v podání řady žalob. Za zmínku pak nepochybně stojí zejména rozsudek Městského soudu v  Praze, sp. zn. 14 A  41/2020 ze dne 23.  4.  2020, kterým byla příslušná opatření Ministerstva zdravotnictví zrušena, s  dnes již známou argumentací o  nemožnosti vložit tak široké kompetence a  oprávnění do rukou jediného ministra, zejména je-li jim zasahováno do základních práv a svobod tak velkého počtu občanů. Jakkoliv je pravděpodobné, že předmětné rozhodnutí bude podrobeno přezkumu Nejvyšším správním soudem z  důvodu podané kasační stížnosti, je již dnes nepochybné, že nejméně v tomto směru byl vytvořen zcela nepřehledný a  nejistý právní stav. Takovouto situaci však nelze označit za bravurní zvládnutí krizové situace, které nám celá Evropa závidí, o čemž jsme opakovaně vládou utvrzováni. Dlužno dodat, že v rámci snah o zmírňování dopadů nastalé situace byla přijata celá řada zákonů a  opatření populárně nazývaných jako „lex voucher“, „covid nájemné“, „25“ a  další. Jak již bylo shora uvedeno, mimořádná situace vyžaduje mimořádná opatření, nicméně ani za uvedeného stavu nepřestává platit ústava, listina základních práv a svobod ani základní zásady normotvorby jako nepřípustnost retroaktivity apod. Již nyní se lze takřka každodenně seznamo-

vat s  velmi fundovanými a  odůvodněnými závěry, že tyto principy respektovány nebyly. Stěží lze za zákonnou a  souladnou s  ústavním pořádkem považovat například zákonem vyvolanou změnu podmínek uzavřené smlouvy o  zájezdu, tím spíše, je-li změna stanovena v  neprospěch spotřebitele. Stejně tak je diskutabilním zákonem stanovená změna úpravy smluvního vztahu pronajímatele a  nájemce na úkor jedné ze stran. Nepochybně by bylo možno v  takovém výčtu pokračovat a  zmínit i  pokusy využít nouzový stav k  obcházení řádného legislativního procesu k  prosazení partikulárních zájmů. Odpovědi na ústavnost či neústavnost jednotlivých předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení však budou pravděpodobně nalézány v  desítkách a  stovkách soudních sporů po dobu mnoha let. Byť „po bitvě“ s  epidemií ještě nejsme, jsem si vědom rčení, že po bitvě je každý generál. Složitost, komplikovanost a  požadavek na rychlost úpravy mnohých problémů snad může být i  určitým ospravedlněním nedokonalé „krizové legislativy“. Přesto se nelze vyhnout pochybnostem o tom, že legislativní řešení epidemie a  jejích následků mohlo být zvládnuto nepochybně lépe. 

•

JUDr. Radim Miketa, advokát, místopředseda představenstva České advokátní komory

www.epravo.cz | EPRAVO.CZ Magazine | 2/2020

15