Page 17

názor

krizového zákona, se stává veřejným tajemstvím a z úst představitelů státu ani není nijak výrazně popírán. Pravděpodobně se nelze ani příliš divit, že se tento nepřehledný, resp. nekonzistentní postup státu stal nejen předmětem poměrně silné kritiky, ale vyústil i v podání řady žalob. Za zmínku pak nepochybně stojí zejména rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 14 A 41/2020 ze dne 23. 4. 2020, kterým byla příslušná opatření Ministerstva zdravotnictví zrušena, s dnes již známou argumentací o nemožnosti vložit tak široké kompetence a oprávnění do rukou jediného ministra, zejména je-li jim zasahováno do základních práv a svobod tak velkého počtu občanů. Jakkoliv je pravděpodobné, že předmětné rozhodnutí bude podrobeno přezkumu Nejvyšším správním soudem z důvodu podané kasační stížnosti, je již dnes nepochybné, že nejméně v tomto směru byl vytvořen zcela nepřehledný a nejistý právní stav. Takovouto situaci však nelze označit za bravurní zvládnutí krizové situace, které nám celá Evropa závidí, o čemž jsme opakovaně vládou utvrzováni. Dlužno dodat, že v rámci snah o zmírňování dopadů nastalé situace byla přijata celá řada zákonů a opatření populárně nazývaných jako „lex voucher“, „covid nájemné“, „25“ a další. Jak již bylo shora uvedeno, mimořádná situace vyžaduje mimořádná opatření, nicméně ani za uvedeného stavu nepřestává platit ústava, listina základních práv a svobod ani základní zásady normotvorby jako nepřípustnost retroaktivity apod. Již nyní se lze takřka každodenně seznamo-

vat s velmi fundovanými a odůvodněnými závěry, že tyto principy respektovány nebyly. Stěží lze za zákonnou a souladnou s ústavním pořádkem považovat například zákonem vyvolanou změnu podmínek uzavřené smlouvy o zájezdu, tím spíše, je-li změna stanovena v neprospěch spotřebitele. Stejně tak je diskutabilním zákonem stanovená změna úpravy smluvního vztahu pronajímatele a nájemce na úkor jedné ze stran. Nepochybně by bylo možno v takovém výčtu pokračovat a zmínit i pokusy využít nouzový stav k obcházení řádného legislativního procesu k prosazení partikulárních zájmů. Odpovědi na ústavnost či neústavnost jednotlivých předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení však budou pravděpodobně nalézány v desítkách a stovkách soudních sporů po dobu mnoha let. Byť „po bitvě“ s epidemií ještě nejsme, jsem si vědom rčení, že po bitvě je každý generál. Složitost, komplikovanost a požadavek na rychlost úpravy mnohých problémů snad může být i určitým ospravedlněním nedokonalé „krizové legislativy“. Přesto se nelze vyhnout pochybnostem o tom, že legislativní řešení epidemie a jejích následků mohlo být zvládnuto nepochybně lépe.

•

JUDr. Radim Miketa, advokát, místopředseda představenstva České advokátní komory