rozhovor bohatým člověkem, který připravuje své děti na převzetí majetku, a  když jsme si o  tom detailně povídali, tak mi říkal, že dcera, kterou na to připravuje, přišla s  tím, že nechce studovat ekonomii ani právo, ale chce studovat psychologi, sociologiii a dějiny. A tak to je správně. To je mimochodem jeden z  našich velikých problémů, myslím si, že Česká republika má spoustu obrovských problémů, protože nechápe vůbec kam jde svět. A jedna z  věcí je tristní podoba vzdělávání u  nás, protože my prostě potřebujeme úplně jiný způsob výchovy, takže určitě práva ne. Práva si myslím, že můžou být doplněk k něčemu. Ale jako nosný obor a nosná profese, pokud nechcete být státní úředník, tak si myslím, že to dnes už nikam nevede.

Nepochybně patříte do té pražské top desítky advokátních kanceláří, kde bude značka Pokorný, Wagner za pět, za deset let? To je výborná otázka, přiznám se, že bych moc chtěl, aby na trhu byla, protože vlastně já možná ještě nějak jsem garantem pro klienty a mám tam jméno, ale kolegové jsou dneska na mě z  hlediska odbornosti, schopnosti ty věci zpracovávat a  dělat, absolutně nezávislí, a  upřímně řečeno, ve většině specializací mnohem kompetentnější. Takže já bych byl moc rád, aby kancelář pokračovala, ať už já tady budu nebo nebudu, ale teď na pořadu dne žádné odchody nejsou, protože klientela mi docela dala najevo, že chce dělat se mnou. No, já jsem trošku o nějakém významnějším úkroku jakoby dozadu přece jenom po těch skoro 30 letech uvažoval, ale stávající klienti mi říkají: „my děláme s tebou“, takže pro mě, pro naši kancelář je velmi těžké udělat z toho retailový domek. A  z  tohoto hlediska ta přicházející krize ve skutečnosti může být pro nás jakoby další výzva, nebo „jakoby výzva“ je blbé korporátní slovo, ale spousta příležitostí, protože příběhy budou, bude jich podle mého názoru mnohem víc, než bylo po roce 2008, a teď jde jenom o to, aby tady vůbec byli klienti, kteří to budou platit.

Mimochodem, možná odbočím, udělal byste jako advokát, manažer, když se podíváte zpátky, myslím ve smyslu směrování a vedení té kanceláře, něco jinak? Litujete něčeho? Možná to bude znít nafoukaně, nelituji, protože já jsem vždycky věděl, kam jdu. Já si myslím, že v  životě je nejdůležitější, abyste pochopil, na co máte talent, čemu rozumí20

te, abyste to, co děláte, tomu přizpůsobil. Já jsem advokacii nebo advokátní kancelář nezakládal, abych vydělal peníze, ale protože mě bavilo poznávat Prahu, poznávat lidi. To znamená, ten typ klientely, ten typ práce, kterou jsme dělali, tak mi odpovídal, stejně tak jsme vybírali spolupracovníky, kdy jsem vždycky dbal na to, aby u  nás začínali, aby to bylo jejich první povolání, a  podívejte se na všechny naše advokáty, nikdo odnikud nepřišel, všichni přišli ze školy. Kolegové jako Lenka Zdvíhalová, ta je se mnou od roku 1997, David Skopal od roku 2001, Petr Málek od roku 2001, tady není nikdo, kdo přišel jen trošku seniorní. Všichni tady začali. To znamená, tady si věříme, myslím, že si rozumíme, i klienti můžou vidět, že tady mají plnou důvěru v ty lidi, to znamená, jestli je koncept takzvaných velkých příběhů perspektivní, to se ukáže teď. Pokud ekonomika opravdu zakolísá. A to bude naplno vidět až příští rok, měla by se opět objevit vlna velkých sporů a  transakcí vhodných pro kanceláře našeho typu. Uvidíme. Ale pro mě, pro moji povahu, pro to, jakým způsobem já vidím svět a  jak chci žít, tak ten koncept byl ve skutečnosti jediný možný, já obdivuji nebo uznávám předvídavost kolegů, kteří šli tady tím retailovým způsobem, ale já bych to neuměl, já prostě neumím pořádat večírky a  vesele se s nimi bavit, prostě já se rád bavím s jedním člověkem, se dvěma lidmi.

Věnujete se kromě advokacie rozhodčímu řízení a radě pro reklamu už hodně dlouho. Co tady nového? Tak nového je, že rozhodčí soud má nové předsednictvo, trošku to trvalo, ale myslím si, že přes velmi účelové a  neférové hrátky kolem tohoto procesu nakonec řešení, jak bylo zvoleno, je dobré, dneska je předsedou soudu nejen kompetentní právník, ale vlastně jediný externí poradce nejvyššího státního zástupce, takže předpokládám, že člověk, který se vlastně celý život věnuje kromě toho, že byl dlouhé roky hlavní právník ČEZu, tak je expert na etiku, etiku řízení firem a všeho, co je kolem toho, je ideální kandidát. Takže kdo měl obavy, jestli na tom soudu není vše stoprocentně v pořádku, tak si myslím, že tam má dneska předsedu, o  kterém není možno pochybovat. Já jsem zůstal místopředsedou. Rozhodčí soud je ziskový, vydělává peníze, sporů je tam aktuálně sice polovina, než bývala, což samozřejmě koreluje s  poklesem sporů u  obecních soudů, nicméně teď už uvidíme, s  příchodem krize, že počet sporů roste. Já už jsem v  předsednictvu více jak 10  let, tak vím, že když se ekonomice daří,

EPRAVO.CZ Magazine | 2/2020 | www.epravo.cz

tak klesá počet sporů, když začínají problémy, tak se počet sporů zvyšuje. U nás nemalá část agendy jsou třeba spory s developery, s pronajímateli, což je přesně ta doba, která si myslím teď nastává, takže soud je stabilizovaný, je ziskový, v čele je člověk, jehož reputaci podle mého názoru nikdo nemůže zpochybňovat, takže doufejme, že se s tím všichni smíří a že půjdeme dál.

A rada pro reklamu? Rada pro reklamu, to je další příběh. My, když jsme radu pro reklamu zakládali v roce 1994, tak to byly strašné doby, když si vzpomenete, jak vypadaly tehdy reklamy, žena na kříži a  podobné šílenosti, tehdy musím říct, že se objevilo několik věcí. Jednak na to tlačil Brusel a  jednak se objevilo několik velmi osvícených lidí v českém byznyse, kteří věděli, že se s tím musí něco udělat, a že není dobré, aby to dělal stát. To znamená, Rada pro reklamu, myslím si, že během 10, 15 let tady stabilizovala ten reklamní trh tak, že reklama ve většině nedělá problémy, nepobuřuje veřejnost, neútočí na náboženské city, zabránili jsme opakovaně reklamám s  lidmi jako byl pan Kajínek. Teď když ho naposled pustili z  vězení, tak mělo jedno rádio připravenou velkou kampaň, kterou chtěli použít, nemuseli jsme ani mít žádné řízení, prostě po diskusi s  majiteli ta kampaň byla zastavena a  vůbec nevyjela. To znamená, že jsme pomohli, aby se tady lépe žilo. Problém trošku je, že našimi členy jsou zadavatelé, jsou to média, jsou to reklamní agentury, a když něco rozhodneme, tak oni to bez diskuse realizují. Bohužel na internetu to tak snadno nefunguje, v  tomto typu prostoru se občas objevují způsoby komunikace, kde těžko dohledáváte vlastně, kdo to šíří, a tak dále, ale pořád si myslím, že zásahy Rady pro reklamu jsou potřeba minimálně, a  že reklamní trh je u  nás příjemný a neotravuje nikomu život.

Vraťme se ke koronavirové krizi, co myslíte, že se všechno změní? Já myslím, že je třeba oddělit dvě věci. Já si nemyslím, že se změní to, že se ve velkém bude stěhovat průmysl z  Asie do Evropy, protože tady nejsou pracovní síly, nemá to kdo dělat. Nemyslím si, že najednou si budeme vše vyrábět sami, protože to je nesmysl, to prostě tak nikdy nebylo a nikdy to nebude, a prostě tak to není. Co si myslím, že problém je, že speciálně Evropa tohle docela odskáče, protože Američani přece jenom nejsou tak závislí na exportu, na turismu, zatímco my ano, my toto nejvíce preferujeme, to zna-