Page 23

rozhovor jde podívat do Detroitu, ať se jde podívat do Manchesteru, do Liverpoolu, jak to tam teď vypadá. Taky to bývala průmyslová centra svých zemí. Jeďte do Detroitu a můžete si tam dneska za dolar koupit desetipatrovou administrativní budovu, protože prostě tam už dějiny skončily. A já, když vidím, jak vypadá továrna Elona Muska, kde když se podívate na video, tak máte docela problém najít dělníka, když najednou zjistíte, že všechny automobilky, nebo většina automobilek se po roce 1989 stavěly v zemi, kde je levná či levnější pracovní síla, ve Španělsku, přes Rumunsko, nebo Českou republiku, ale Elon Musk dnes staví továrnu u Berlína, tak se Vám strachy zastaví srdce. Jasně, je to také o infrastruktuře, ale to je další náš problém, máme prostě nedostatečnou infrastrukturu, nemáme funkční dálniční sít, dneska máme neprůchozí hlavní vlakové tratě. A to mimochodem byl jeden z důvodů, proč to Musk staví u Berlína, a ne v Ústí nad Labem, protože tam dostatečně nefunguje doprava, a další věc je, že pracovní síla přestává být v těchto investicích rozhodujícím kriteriem.

mená mezikontinentální export, turismus, tak ten si myslím, že bude trpět maximálně, no a my, jako Česká republika, si myslím, že máme několik příběhů navíc. Málokdo si uvědomuje, že my skutečně nemáme funkční vzdělávání. Mimochodem každý, kdo se dodnes o to nestaral, a má děti doma, a sleduje co se učí, tak si prostě musí uvědomit, že způsob vzdělávání se vážně musí úplně zásadně změnit, že prostě není potřeba, aby lidé detailně znali větný rozbor, ale oni musí chápat politickou ekonomii, musí chápat politickou geografii, mají se učit psychologii, dějiny, to je základ vzdělání, spolu s jazyky. I technici by měli chápat dějepis, měli by chápat dějiny, měli by chápat vývoj lidstva. Zde je systém vzdělávání nesmírně zastaralý. Česká republika je strašně závislá na automobilovém průmyslu. Automobilky opakovaně dávaly najevo budoucí vývoj, bohužel náš průmysl zdaleka připraven není. My se stavíme do pozice, že jsme chytřejší než ti ostatní, ti Němci jsou hloupí, a tak dále. Možná jsou hloupí, ale oni rozhodují. A já si třeba myslím, že náš automotiv na to není připravený, a že to bude mít kolosální důsledky ve výkonu země. A kdo si myslí, že když jsme měli téměř 2 % nezaměstnaných, a každému se dařilo dobře, tak ať se

Moje vidění světa je, že koronakrize jak v právničině, tak obecně v ekonomice všechny ty trendy strašně urychlí. Strašně podceňujeme vývoj pod povrchem. Protože jezdím Teslou, sledoval jsem tady vysmívání se Norům, kde dneska polovina prodaných aut jsou auta elektrická, jak nemají dostatečnou dobíjecí infrastrukturu, a jak z těch paneláků si to dobíjejí prodlužovačkami vystrčenými z oken bytů, jenomže my to špatně chápeme. Pokud je někdo ochoten koupit si to auto a dobíjet si ho z okna, tak to znamená, že je o tom tak přesvědčený, že nějakou dobu vydrží nepohodlí, než se příslušná infrastruktura dostaví. A tu dostavět nikdy není problém, když je odhodlaný zákazník. Což je signál, kde je budoucnost. Němci chtějí zelenou energii, tak jsou ochotni platit za elektřinu výrazně víc než jiní. Protože jsou o tom přesvědčeni a politiky stojící za touto politikou opakovaně volí.

Vraťme se k právu a k advokacii ještě krátce, jste litigační kancelář. Připravujete se v současné době na nějaké spory v souvislosti s koronavirovou legislativou? Zatím moc ne. Díváme se tady s jednou mezinárodní poradenskou firmou na pár příběhů, ale to se vracím ke struktuře našich klientů. Naši klienti zatím tím nejsou nijak postiženi,

vlastně a upřímně řečeno, i kdyby náhodou byli, nejsem si jistý, že vůbec do toho půjdou, že jim to za to bude stát. Samozřejmě uvidíme, jaká bude budoucnost, uvidíme, jestli přijdou nějací noví klienti, ale stávající ne, v podstatě nás se ta situace první měsíc a půl nijak nedotýkala. Teď samozřejmě tím, že jsme litigační firma, a máme tady opravdu řadu sporů, které trvají roky, no tak samozřejmě kluci si nachystají na duben, že bude jednání, to se nekoná, a oni vlastně jsou připravený, najednou nemají co dělat, protože jsou to dva lidi, kteří 8 let dělají jeden rozsáhlý spor, to znamená, jistý problémy nám to přináší, ale že by za námi někdo chodil, chtěl půl milionu po státu, my nemáme takovou klientelu vůbec. To znamená, dneska jsem tady mluvil s jedním klientem, kterého to postihlo hodně, je to veliká mezinárodní firma velkým rozsahem, tak uvidíme, jestli se odhodlá, jenomže oni zase ty velké firmy v situaci, kdy potom se to rozbíhá hodně pomalu, mají tendenci víc o těch sporech mluvit, než je potom řešit. Já obecně si myslím, že sporů se státem bude méně, než se říká, protože oni na to nebudou mít peníze. Jak říkám, my jsme litigační kancelář, a já jsem už zažil rozsudek, sice pak odvolacím soudem to bylo změněné, ale rozsudek, kdy soudkyně městského soudu mi řekla: „já s Vámi absolutně souhlasím“, zastupovali jsme banku vůči státu, bylo to uprostřed krize po roce 2008, řekla nám: „máte naprostou pravdu, Váš nárok je po právu, ale já ho zamítám, protože stát nemá peníze a on by Vám to musel platit, banky jsou bohatý“. To jsem už zažil. Ona tato paní byla brutálně upřímná, takže jsme to napsali do odvolání, a ona to nepopřela, takže se to vrátilo k ní zpátky, ale spousta soudců si to bude myslet i teď. My ani nezastupujeme při jednání o těch náhradách a tak dále, ale co vím od kolegů, tak samozřejmě, že by na ministerstvech seděli lidé, kterým je nějak extra líto podnikatelů, chtějí jim pomáhat, tak to není bězný obraz úředníka. Snad krize aspoň některým lidem u nás otevře oči, protože už není za minutu dvanáct, ale docela hodně po dvanácté. Rozumím, že mnohým z mé generace se líbil starý dobrý svět a chtěli, aby zůstal či aby se vrátil. Jsem stejný a asi je to přirozené. Nicméně se u nás musí ještě hodně věcí změnit, aby to podstatné mohlo zůstat při starém.

•

Autor: Miroslav Chochola Foto: Jan Kolman