z právní praxe • Osoba pořádající aktivitu, která naplňuje ostatní znaky veřejné sbírky, předem fakticky omezí okruh osob, které mohou peněžně přispět, např. tím, že jmenovitě a  adresně osloví pouze určitý okruh osob a  ostatním osobám tím zapojení neumožní. Je zřejmé, že v  první situaci (ad a) se nepochybně jedná o  „předem neurčený okruh přispěvatelů“. Situaci ad b) lze hodnotit tak, že zde okruh přispěvatelů omezen je, a  to předem, osobou, která danou aktivitu organizuje. Výklad k ZoVS uvedený v Příručce však pojem „předem neurčený okruh přispěvatelů“ vymezuje tak, že situace popsaná ad b) by tento pojem naplnila také. Autoři Příručky tento svůj závěr odůvodňují tím, že „Předem neurčený okruh přispěvatelů je takový okruh přispěvatelů, který není předem (to jest nejpozději v  době zahájení sbírky) znám.“ a  dodávají, že „To ovšem neznamená, že pokud právnická osoba osloví jmenovitě skupinu o  počtu 100 osob, jde automaticky o  předem vymezený okruh přispěvatelů, neboť jakákoliv skupina osob oslovených ve spojitosti se shromažďováním dobrovolných peněžitých příspěvků je vždy neurčitým okruhem možných přispěvatelů, jelikož nelze dopředu nikdy určit, kdo do sbírky přispěje a kdo nikoliv. Do toho okruhu lze zařadit i  adresáty tzv. direct mailingu, který spočívá v  hromadné distribuci nevyžádané pošty např. cestou e-mailové komunikace nebo vložením do poštovní schránky. Pokud by obsahem takového dopisu byla výzva k  přispění peněžních prostředků za účelem podpory veřejně prospěšného účelu činěná právnickou osobou, půjde o  konání veřejné sbírky.“ Dle našeho hodnocení by aplikace výkladu obsaženého v  Příručce vedla k  tomu, že v  praxi by fakticky nemohla nastat situace, v  níž by, při splnění ostatních definičních znaků veřejné sbírky, diskutovaný definiční znak předem neurčeného okruhu přispěvatelů nebyl naplněn; byl by naplněn vždy (i  v  případě oslovení dvou možných přispěvatelů, u  kterých by nebylo předem jasné, zda přispějí) a v praxi by tak tento definiční znak zcela ztratil význam. Předem totiž nelze nikdy určit, kdo do sbírky přispěje a  kdo nikoli, zvláště má-li být naplněn také definiční znak ad c)  – dobrovolnost příspěvků a  tedy absence povinnosti jakékoli osoby příspěvek poskytnout. Pakliže mají být příspěvky dobrovolné, nelze při žádném druhu podobné aktivity předem určit přesný okruh 38

přispěvatelů. Přitom však nadále platí, že předem neurčený okruh přispěvatelů je jedním z definičních znaků veřejné sbírky. Z  textu Příručky jsme vyrozuměli, že autoři Příručky byli při svém výkladu vedeni snahou zajistit kontrolu veřejných sbírek „ze strany úřadů za situace, kdy dárci nemají sami možnost zjistit, jak bylo s jejich příspěvky (dary) naloženo“, s tím, že „Úřady jsou zde vlastně jakýmisi reprezentanty veřejnosti“; kontrolu veřejných sbírek autoři Příručky vymezují jako smysl veřejnoprávní regulace veřejných sbírek. Tento motiv je dle našeho hodnocení v  obecné rovině pochopitelný, současně však ani snaha o  kontrolu veřejných sbírek nemůže odůvodnit výklad, který fakticky zcela eliminuje jeden z  definičních znaků veřejné sbírky stanovený zákonodárcem. Navíc předkladatel již v důvodové zprávě k ZoVS odlišil situace, kdy sbírka je mířena na neurčený okruh přispěvatelů a  úzký okruh přispěvatelů, což ve světle výkladu uvedeného v Příručce nemá být rozlišováno. Dle důvodové zprávy k  vládnímu návrhu ZoVS2 mezi definiční znaky veřejné sbírky patří „dobrovolnost a  dále skutečnost, že výzva k  příspěvku pro předem stanovený veřejně prospěšný účel směřuje vůči předem neurčenému okruhu přispěvatelů (na rozdíl od jiných sbírek obdobně zaměřených a pořádaných mezi úzkým okruhem předem známých přispěvatelů, např. na pracovišti).“

Praktické dopady výkladu neurčeného okruhu adresátů dle Příručky Snahou právnických osob (neziskových organizací) pořádajících podobné aktivity založené na cíleném oslovování předem identifikovaných osob (z velké části dárců poskytnuvších v minulosti své příspěvky) přitom dle našich poznatků není vyhnout se zmiňované veřejnoprávní regulaci, či se snad vymanit kontrole veřejných sbírek. Hlavním problémem těchto organizací je dodržet v  praxi limit na náklady sbírky ve výši 5 % z výtěžku sbírky obsažený v  ustanovení §  odst. 2 23 ZoVS („Právnická osoba může na úhradu nákladů spojených s  konáním sbírky použít část hrubého výtěžku sbírky, která však nesmí převýšit 5 % z  celkového hrubého výtěžku za dobu, po kterou byla sbírka konána“). Při předem neznámém počtu účastníků a  při předem neznámé výši jejich příspěvků lze i  v  případě velmi cílené kampaně založené pouze na direct mailu jen velmi obtížně odhadnout celkový výtěžek sbírky a  zajistit tak dodržení stanoveného limitu.

EPRAVO.CZ Magazine | 2/2020 | www.epravo.cz

Dle důvodové zprávy k ZoVS a dosud v praxi jednoznačně převažujícího výkladu ZoVS však aktivity cílené na předem určený okruh osob (z  nichž ne všechny následně skutečně příspěvek poskytly) nebyly považovány za veřejné sbírky, a tudíž se shora uváděný limit v  jejich případě neuplatnil. Dle našeho hodnocení nelze k  výkladu eliminujícímu jeden z  pojmových znaků veřejné sbírky dospět zejména aplikací gramatické, systematické, či logické interpretační metody na výklad textu rozebíraného ustanovení, nejsme si vědomi ani jiné standardní interpretační metody, o kterou by uvedený závěr bylo možno opřít.

Závěr Výše uvedený rozbor dle našeho názoru potvrzuje, že aktivita, při které je oslovován předem určený okruh konkrétních adresátů, nesplňuje znaky veřejné sbírky a není ji tedy možné za takovou považovat. Pokud bychom přijali výklad pojmu veřejná sbírka naznačený v  Příručce, pak by se jeden z  definičních znaků veřejné sbírky dle ZoVS  – předem neurčený okruh přispěvatelů  – stal fakticky obsolentním a  zcela by ztratil význam. Dle tohoto výkladu by se totiž v  praxi vždy jednalo o  předem neurčený okruh přispěvatelů, byť by organizátor jmenovitě oslovil třeba i  jen několik osob. Takovýto výklad však dle našeho hodnocení odporuje úmyslu zákonodárce, jak jej vyjádřil v textu rozebíraného ustanovení. 

•

JUDr. Miroslav Uřičař Mgr. Alexandr Liolias, advokátní koncipient LEGALITÉ advokátní kancelář s.r.o.

Poznámky: 1 Ministerstvo vnitra České republiky. Příručka k zákonu č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů (zákon o veřejných sbírkách), 2019. Dostupné na: https://www.mvcr.cz/soubor/prirucka-k-zakonu-o-verejnych-sbirkach.aspx. 2 Vládní návrh zákona o veřejných sbírkách. Dostupný na: https://www.psp.cz/sqw/text/ orig2.sqw?idd=28582.