Page 59

z právní praxe

BRODEC & PARTNERS

Mezinárodní příslušnost k rozhodování o nárocích cestujících v letecké dopravě dle aktuální judikatury Soudního dvora Evropské unie

Soudní dvůr Evropské unie vydal v nedávné době zajímavá rozhodnutí týkající se rozhodování o nárocích cestujících v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů. Jedním z nich je i rozhodnutí ve věci C-606/19, flightright GmbH proti Iberia LAE SA Operadora Unipersonal ze dne 13. 2. 2020 týkající se mezinárodní příslušnosti v případech, kdy má cestující jedinou rezervaci pro celou trasu letu a ta obsahuje více úseků.

ároky, jichž se uvedené rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) týká, vyplývají cestujícím v letecké dopravě z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení 261/2004“). Mezinárodní příslušnost pro rozhodování sporů o těchto nárocích se řídí právní úpravou obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“).

Úvodem tohoto příspěvku si dovolíme stručně připomenout, o jaké nároky se může dle Nařízení 261/2004 jednat. V prvé řadě může jít o nárok na náhradu pořizovací ceny letenky nebo na přesměrování za srovnatelných dopravních podmínek na cílové místo určení (čl. 8 Nařízení 261/2004). Dále lze zmínit právo na poskytnutí péče v podobě stravy a občerstvení, ubytování v hotelu a přepravy mezi letištěm a místem ubytování (čl. 9 Nařízení 261/2004). V případě odepření nástupu na palubu nebo zrušení letu (o kterém je cestující informován méně než dva týdny před plánovaným časem odletu a není mu nabídnuto přesměrování splňující kritéria uvedená v Nařízení 261/2004),1 náleží cestujícím dle čl. 7 Nařízení 261/2004 paušalizovaná náhrada škody ve výši 250, 400

či 600 eur (v závislosti na délce letu určené v kilometrech). Zejména v souvislosti s aktuální situací způsobenou Covid-19 je dále vhodné zmínit, že čl. 5 odst. 3 Nařízení 261/2004 stanoví: „Provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.“ Dle našeho názoru lze s poměrně velkou mírou jistoty předpokládat, že tato výjimka z povinnosti paušálního odškodnění za zrušení letu dle Nařízení 261/2004 bude naplněna prakticky ve všech případech souvisejících s opatřeními ohledně Covid-19, tj. např. jak v případě zákazu letů ze