Page 65

z právní praxe

Pokorný, Wagner & partneři

Dopad pandemie na odpovědnost dopravce podle Úmluvy CMR V souvislosti s pandemií COVID-19 a s ní souvisejícími mimořádnými opatřeními a omezeními jsou v odborných kruzích často diskutovány otázky týkající se vlivu pandemie na odpovědnost smluvních stran za (ne)plnění jejich smluvních povinností. V následujícím článku se budu věnovat právním dopadům, které pandemie a mimořádná opatření vydaná v jejím důsledku mohou mít v oblasti mezinárodní kamionové přepravy.

iž řadu týdnů se téměř celý svět potýká s pandemií nemoci COVID-19, jejíž šíření má za následek řadu restrikcí v jednotlivých zemích. Tyto pak nemalou měrou dopadají rovněž na mezinárodní kamionovou přepravu, neboť na hranicích jsou – a to i v rámci Schengenského prostoru – zaváděny kontroly zaměřené na kontrolu zdravotního stavu osob překračujících hranice. Vybrané hraniční přechody jsou přitom otevřeny pouze v určitých časových intervalech, některé jsou zcela uzavřeny. V některých zemích je – až na výjimky – zcela zakázán vstup a vjezd do nemocí významně zasažených měst či celých oblastí. Zmíněná mimořádná opatření pak mohou mít (a reálně mají) za následek tvorbu dlouhých kolon na hraničních přechodech a další významné komplikace při plánování, resp. realizaci mezinárodní kamionové přepravy, které mohou vést k nemalému prodlení při přepravě (kromě čekání na hraničních přechodech může jít též o nutnost změny původně plánované trasy přepravy v důsledku uzavření některých měst či oblastí, popř. hraničních

přechodů). Zároveň, činnost dopravců nemusí komplikovat jen mimořádná restriktivní opatření dotýkající se mezinárodní nákladní dopravy. Dopravci mohou být zasaženi též přímo nemocí COVID-19, která může postihnout jejich zaměstnance a znemožnit jim tak výkon práce. Další omezení pro takto zasaženého dopravce pak mohou přinášet navazující hygienická opatření vztahující se k dopravci a jeho zaměstnancům, zejména pak nařízení karantény těm zaměstnancům, kteří přišli do kontaktu se zaměstnancem, u něhož byla prokázána nemoc COVID-19, což může omezovat či zcela paralyzovat / fakticky „vyřadit z provozu“ celou organizaci dopravce. Problémy pak mohou nastat v situaci, kdy při sjednávání přepravní smlouvy smluvní strany nepočítaly s komplikacemi a omezeními způsobenými pandemií COVID-19, resp. souvisejícími mimořádnými opatřeními (např. v případě, kdy smlouva byla sjednána ještě před vypuknutím pandemie, resp. přijetím řady mimořádných opatření, popř. v situaci,

kdy dopravce byl při sjednávání smlouvy příliš ambiciózní) a sjednaly dodání zásilky v termínu, kterému však za stávající situace nelze dostát. V těchto případech pak vyvstává otázka, zda je dopravce za případné zpoždění s přepravou věci, popř. neuskutečněnou přepravu odpovědný a měl by tedy hradit škody, které v této souvislosti mohou oprávněnému vznikat. Pokud jde o mezinárodní silniční nákladní dopravu, upravuje práva a povinnosti mezi odesílatelem a dopravcem Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě CMR, schválená v Ženevě roku 1956 (dále jen „Úmluva CMR“ či „CMR“). V České republice byla Úmluva CMR vyhlášena ve Sbírce zákonů jako vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR). Rozsah použitelnosti Úmluvy CMR je upraven v čl. 1 odst. 1 CMR takto: „Tato Úmluva se vztahuje na každou smlouvu o přepravě