z právní praxe Pokud by nebyly na přednesy oprávněného kladeny zvýšené požadavky na substancování, byl by dopravce ve velmi složité důkazní situaci. Lze totiž mít za to, že pouhá tvrzení a důkazy vznesené dopravcem týkající se jím zvoleného postupu by nebyly způsobilé vést k  objektivnímu hodnocení, zda právě tento postup představoval v  konkrétním případě nejvyšší možnou péči. Aby mohl být takto objektivní závěr učiněn, musel by dopravce uvádět všechny možné kroky, které by mohly být považovány za vhodné (o existenci takových kroků přitom dopravce vůbec nemusí mít povědomí), a  poté poukazovat na to, že takovéto kroky nebylo třeba k  provedení přepravy s  nejvyšší možnou péčí učinit, popř. že by jejich učinění nevedlo k odvrácení okolností vedoucích k  pozdnímu dodání zásilky. Dokazování takovýchto skutečností dopravcem by nicméně bylo velmi obtížné a jeho vyžadování by dle názoru autora vedlo k neudržitelnému zatížení dopravce jako strany nesoucí důkazní břemeno a  ke zhoršení jeho procesního postavení. Naopak požadavek na dostatečné substancování oprávněným lépe vyhovuje zásadě rovnosti zbraní a  s  ní související zásadě kontradiktornosti řízení. Uvedený požadavek přitom nevede k  přenesení důkazního břemene, které i  nadále nese dopravce, jenž musí prokázat, že opatření konkretizované (substancované) oprávněným by škodě nezabránilo anebo že po něm takovéto opatření nemohlo být požadováno. V souladu se zásadou kontradiktornosti řízení by tak strany v takto vymezeném dokazování konkretizovaly určitá opatření, o jejichž vhodnosti mohou vést spor. Soud pak při svém hodnocení může vycházet zejména z toho, co strany přednesly, což ostatně odpovídá projednací zásadě. Úlohou soudu potom je rozhodnout, zda postup zaujatý dopravcem byl dostatečně odborný / pečlivý či naopak dopravce nedostál takovému standardu, když nepřijal opatření navrhovaná (resp. předkládaná) v  řízení oprávněným. K  posouzení postupu s  nejvyšší možnou (odbornou) péčí přitom může soud použít různá kritéria. V odborné literatuře se lze setkat mimo jiné s následujícími čtyřmi kritérii: pravděpodobnost škody, praktičnost opatření, legálnost a obecná úroveň znalostí v oboru.17 Popsaný průběh dokazování lze demonstrovat na následujícím ilustračním příkladu. Dopravce je dle smlouvy povinen přepravit zásilku ze Stuttgartu do Olomouce. Když se dopravce nachází na území České 66

republiky, je nad oblastí, přes kterou vede dopravcem plánovaná trasa, náhle vyhlášena karanténa. Krátce nato je též uzavřena pozemní komunikace, po níž dopravce svou trasu plánoval. Dopravce tak musí celou oblast složitě objíždět, v  důsledku čehož je zásilka doručena do Olomouce se značným zpožděním. Oprávněnému vznikají prostoje, neboť zásilku potřeboval v  přesně stanovený čas, a  je mu tak způsobena určitá škoda. Pokud se bude chtít dopravce zprostit své odpovědnosti za škodu poukázáním na neodvratitelné okolnosti, bude muset např. uvést, že k uzavření dané komunikace došlo náhle, k tomuto typu opatření (uzavření celé oblasti) došlo poprvé a  z  důvodu jazykové bariéry nemohl využít aktuální zpravodajství. Oprávněný přitom může namítat, že dopravce jakožto osoba pravidelně jezdící do České republiky, měl s  ohledem na probíhající pandemii pověřit některého ze svých zaměstnanců monitorováním aktuální situace v  této zemi. Dopravce pak může argumentovat tím, že jeho společnost je malá, čítá jen několik zaměstnanců, což jsou v  převážné většině řidiči, a  že by tedy pro něj byla takováto opatření příliš nákladná a  nemohla být po něm být rozumně požadována. Soud pak bude hodnotit postup dopravce a návrhy oprávněného mj. pomocí výše uvedených kritérií. Ty lze v daném případě konkretizovat tak, že pravděpodobnost uzavření pozemní komunikace byla relativně nízká, neboť takovéto opatření bylo přijato poprvé a  žádné jiné území takto uzavřeno do té doby nebylo, oprávněným navrhované opatření není praktické, neboť by bylo příliš nákladné (což by se muselo promítnout do výše přepravného), dopravce si počínal v  souladu se zákonem, protiprávní postup (spočívající např. v  nerespektování zákazu vjezdu na danou pozemní komunikaci) po něm nemohl být vyžadován a  konečně dopravce i  oprávněný znají aplikace, které informují o  aktuální situaci na hranicích, ale o  žádné podobné aplikaci či jiném prostředku, který by dopravci umožnil vyhnout se takto náhle nastalé situaci, povědomost nemají. Lze tak mít za to, že v  popsaném modelovém případě by dopravce měl relativně dobrou šanci zprostit se své odpovědnosti za škodu způsobenou pozdním dodáním zásilky. V  jiných případech se však mohou nabízet určitá vhodná opatření, jejichž přijetí lze po dopravci spravedlivě požadovat, a  to především v  situaci, kdy je smlouva o  přepravě sjednávána za trvání pandemie COVID-19 a  souvisejících mimořádných opatření. Lze

EPRAVO.CZ Magazine | 2/2020 | www.epravo.cz

mít za to, že dopravce by měl jakožto profesionál vzít při sjednávání termínu přepravy v  potaz rizika spojená se situací kolem pandemie a zvážit, v jakých termínech je schopen přepravu realizovat. Mám například za to, že za daných okolností lze po přepravci spravedlivě požadovat, aby pravidelně sledoval a  vyhodnocoval situaci na hranicích18 a  této přizpůsobil harmonogram přepravy. Rovněž lze, dle mého názoru, od dopravce spravedlivě požadovat zavedení určitých administrativně-technických opatření (především hygienických a  organizačních), v  jejichž důsledku bude sníženo riziko přenosu nemoci COVID-19 v rámci organizace dopravce, aby bylo sníženo riziko nakažení většího počtu osob v rámci organizace dopravce a tím jeho částečné nebo úplné „vyřazení z provozu“. Za určitých okolností by se dopravce mohl zprostit své odpovědnosti za pozdní dodání zboží též s poukazem na další liberační důvod upravený v čl. 17 odst. 2 CMR, a to v případě, že by prodlení s  dodávkou bylo způsobeno příkazem oprávněného. To si za současné situace lze představit např. v  případě, kdy by oprávněný dal dopravci pokyn realizovat přepravu po přesně vymezené trase s  využitím konkrétního hraničního přechodu. Pokud se pak oprávněným určená trasa stane neprůjezdnou, např. v důsledku vyhlášených karanténních opatření, popř. pokud se na oprávněným určeném hraničním přechodu vyskytne kolona, v  důsledku čehož dojde k  pozdnímu dodání zásilky, lze si představit argumentaci dopravce v  tom směru, že prodlení s  dodáním zásilky bylo způsobeno příkazem oprávněného, a  tedy že za takové prodlení dopravce ve smyslu čl. 17 odst. 2 CMR neodpovídá. Dopravce by samozřejmě v takovém případě musel prokázat příčinnou souvislosti mezi komplikacemi na oprávněným určené trase či kolonou na určeném hraničním přechodu a prodlením s dodávkou zásilky (srov. čl. 17 odst. 2 CMR ve spojení s čl. 18 odst. 1 CMR). Pro úplnost je vhodné uvést, že přísný režim, který je v Úmluvě CMR stanoven pro odpovědnost dopravce, je do značné míry kompenzován tím, že pro výši náhrady škody je stanoven limit 8,33 SDR19 za kilogram (čl. 23 odst. 3 CMR). Tento limit se nicméně bude aplikovat v  případě poškození nebo ztráty zásilky (i  když tato nastane v  důsledku nevyvratitelné domněnky upravené v  čl. 20 CMR). Při překročení dodací doby je pak dopravce povinen – neprokáže-li naplnění některého z  liberačních důvodů  – hradit škodu jen do výše dovozného