z právní praxe

HSP & Partners

Moderace smluvních pokut ujednaných v subdodavatelských smlouvách Vzhledem k tomu, že mnohé projekty není možné realizovat vlastními silami jednoho subjektu, jsou v praxi velice často využívány služby nejrůznějších subdodavatelů, nejčastěji dle jednotlivých specializací těchto subdodavatelů, čímž vzniká i často složitý dodavatelský řetězec. V takových případech je pak mnohdy řádné plnění povinností zhotovitele (který nese plnou odpovědnost za celý projekt vůči investorovi) zcela závislé na řádnosti plnění všech jeho subdodavatelů, kteří se s tímto zhotovitelem dohodli na subdodávkách v rámci projektu, případně také dokonce na subdodavatelích těchto subdodavatelů.

J

ako příklad může sloužit klasický projekt výstavby komerční budovy, kde je uzavřena standardní smlouva o  dílo (dále „generální smlouva o  dílo“) mezi generálním zhotovitelem a objednatelem (investorem), jejímž předmětem je provedení projektu (díla) jako celku. V této smlouvě předpokládejme standardní ujednání, tedy i ta o smluvních pokutách (jakožto utvrzující institut s  funkcí utvrzovací, zajišťovací a  sankční) v  případě prodlení zhotovitele s  provedením/předáním díla jako celku (případně jeho jednotlivých částí). Předpokládejme dále, že v návaznosti na tuto generální smlouvu o dílo jsou mezi zhotovitelem a dalšími subdodavateli uzavírány jednotlivé smlouvy o dílo (dále jen „subdodavatelské smlouvy“) na provedení dílčích částí v rámci projektu. Cílem tohoto článku je stručné shrnutí základních východisek pro stanovení vhodné hranice pro smluvní pokuty ujednávané v subdodavatelských smlouvách v rámci výše uvedeného dodavatelského řetězce tak, aby byly přiměřené a  nebyly tak moderovány soudy. Samozřejmě chápeme, že každý smluvní vztah je specifický a  nemáme tak ambice zhodnotit veškeré možné alternativy, článek má spíše podnítit smluvní strany k možným přístupům při ujednávání smluvních pokut, případně dát možný pohled českému soudnímu systému na posuzování přiměřenosti smluvních pokut v subdodavatelských smlouvách v rámci nejrůznějších projektů. Důvodem pro sepsání tohoto článku je fakt, že v  praxi se mnohdy vychází z  domnění, že snad existuje absolutní hranice při sjednávání smluvních pokut, za kterou se nelze vydat. V  tomto směru máme na mysli onu hranici 0,5  %  denně z  dlužné částky, která je často brána jako berná mince (výjimečně 1  %  denně). K  tomu je však třeba uvést, že takové domnění je mylné. To však nemění 74

nic na tom, že lze doporučit řádnou pečlivost při ujednávání smluvních pokut s  ohledem na možnou moderaci výše smluvní pokuty soudem podle § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“). Zásadně je třeba poukázat na to, že ujednání o smluvní pokutě je plně v kompetenci stran s ohledem na jejich autonomii vůle (která je z  pohledu občanského zákoníku velice široká). Pokud je pak mezi smluvními stranami ujednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, nezakládá to zásadně neplatnost jejího ujednání, ta by mohla nastat v případech, kdy by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána.1 Nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta může být důvodem k  použití moderačního oprávnění soudu, navrhne-li dlužník, aby soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížil.2 V  tomto článku se budeme zabývat pouze první ze tří fází3 postupu soudu při moderaci smluvní pokuty, tedy posouzením přiměřenosti smluvní pokuty. Litera zákona zde uvádí, že soud by měl při hodnocení přiměřenosti přihlédnout k  hodnotě a  významu zajišťované povinnosti, přičemž posouzení ne/přiměřenosti smluvní pokuty vždy závisí na okolnostech konkrétního případu4 a je věcí volného uvážení soudu. Podle ustálené praxe by zároveň soudy v případě posuzování přiměřenosti výše smluvní pokuty neměly zkoumat nic jiného než to, co určuje občanský zákoník, tedy nelze např. brát v úvahu poměry na povinné straně,5 ani případnou nevyváženost smlouvy.6 Zde je však třeba upozornit na to, že posouzení ne/přiměřenosti smluvní pokuty představuje z  hlediska svého charakteru normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou,7

EPRAVO.CZ Magazine | 2/2020 | www.epravo.cz

která ponechává na soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností. Přeneseno na smluvní pokuty v  subdodavatelských vztazích, lze jen doporučit, aby měl soud pro své rozhodování dostatečně prokazatelně podloženy relevantní okolnosti pro posouzení přiměřenosti smluvní pokuty. Pokud se tedy přímo zaměříme na smluvní pokuty v  subdodavatelských smlouvách, musíme si uvědomit, že tyto sice primárně zajišťují řádné plnění povinností subdodavatelem podle subdodavatelské smlouvy, ale tato řádnost plnění má často velice blízkou vazbu na plnění v  rámci generální smlouvy o  dílo. Často totiž v  důsledku prodlení jednoho ze subdodavatelů dochází k  prodlení v  rámci celého dodavatelského řetězce, kdy jsou na jeho plnění vázány např. termíny generální smlouvy o  dílo, případně termíny stanovené dalšími subdodavatelskými smlouvami (např. nedojde-li k  provedení rozvodových částí projektu, nemůže dojít k  jejich zakrytí a dalším pracím na samotné stavbě). To jsou samozřejmě obvyklá rizika, která smluvní strany posuzují před samotnou kontraktací, mnohdy však nejsou explicitně ve smlouvách uvedeny. K  tomu je však nutné poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.  5.  2013, sp. zn. 23 Cdo 1135/2012, ze kterého vyplývá, že „přiměřenost smluvní pokuty může být posuzována i  ve vztahu k riziku spojenému s prováděním díla.“ Závěr S  ohledem na vše uvedené tak máme za to, že by výše uvedené závazné závěry rozhodovací praxe při posuzování přiměřenosti výše smluvních pokut měly smluvní strany (zejména generálního zhotovitele, který ve výsledku nese plnou odpovědnost vůči