z právní praxe

Langmeier & Co.

Předbalená reorganizace jako nadstavba současné novely insolvenčního zákona v Lex Covid Dne 24. 4. 2020 byl ve Sbírce zákonů vyhlášen pod č. 191/2020 Sb. zákon o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu (dále jen „Lex Covid“).

T

ímto zákonem vláda reagovala na probíhající epidemii koronaviru, jejímž důsledkem, resp. důsledkem přijatých restriktivních krizových opatření, je útlum řady ekonomických činností, které velmi pravděpodobně přerostou v ekonomickou krizi. Podnikatelské subjekty se mohou dostat do neočekávané a přechodné platební neschopnosti, která není způsobena neobratnými podnikatelskými rozhodnutími, nýbrž tím, že jsou náhle nuceni zastavit svůj provoz a uchází jim zisk. Přechodné zhoršení hospodářských výsledků dlužníka, které byly do přijetí mimořádných opatření při epidemii při výkonu své podnikatelské činnosti relativně stabilní, by se totiž po vystavení účinkům insolvenčního řízení mohlo dále zhoršovat.1

Úprava insolvenčního zákona v Lex Covid Mezi významné instituty, kterými zákonodárce v  Lex Covid reaguje na výše uvedené ekonomické hrozby, lze řadit zejména pozastavení možnosti podat věřitelský insolvenční návrh, pozastavení povinnosti podat dlužnický insolvenční návrh a  zavedení tzv.  mimořádného moratoria. Tyto instrumenty mají pomoci zasaženým subjektům překonat akutní fázi ekonomické krize zejména tím způsobem, že jim poskytnou určitý časový prostor pro zlepšení ekon. ukazatelů, zejména pro obnovu pozitivního cash flow. U  hlouběji zasažených subjektů pak má získaný čas sloužit na přípravu restrukturalizačních popř. reorganizačních plánů. Bohužel však doposud nebyla v  ČR provedena implementace směrnice o  preventivní restrukturalizaci,2 na jejímž rámci by jinak bylo možné řadu těchto situací řešit. Z  hlediska institutů stávajícího insolvenčního práva se tak jeví jako nejvhodnější prostředek pro řešení podnikových krizí po vyčerpání prostředků v  Lex Covid využití institutu tzv. předbalené reorganizace dle § 148 odst. 2 insolvenčního zákona.3 Předbalenou nebo-li předschválenou reorga82

nizaci (nebo také pre-packed reorganizace) lze jednoduše charakterizovat jako reorganizaci, na které se dlužník a  jeho nejvýznamnější věřitelé dohodnou předem, tj. ještě před zahájením samotného insolvenčního řízení. K tomu, aby bylo možné předbalené reorganizace v praxi dobře využít, je však třeba získat dostatek času pro přípravu nezbytného reorganizačního plánu a  souvisejících dokumentů, ale zejména čas na vyjednávání s významnými věřiteli dlužníka. Z institutů zaváděných v Lex Covid je třeba v  prvé řadě uvést to, že věřitelé dlužníka nemohou do 31.  8.  2020 podat na dlužníka insolvenční návrh. Podle §  13 Lex Covid se k takto podanému věřitelskému návrhu nepřihlíží. Věřitele, který v  uvedené době insolvenční návrh podal, insolvenční soud vyrozumí o  tom, že se k  jeho návrhu nepřihlíží, a  to usnesením, proti němuž nejsou přípustné opravné prostředky. Toto ustanovení však nebrání věřiteli v tom, aby po 31. 8. 2020 podal nový insolvenční návrh. Lex Covid rovněž v § 12 dočasně osvobozuje dlužníka (a  některé další osoby) od povinnosti podat na sebe insolvenční návrh. Toto osvobození trvá v  období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do uplynutí 6 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii a  skončí nejpozději 31.  12.  2020. Toto osvobození však neplatí v  případech, kdy úpadek nastal již před přijetím mimořádného opatření při epidemii, nebo pokud úpadek nebyl převážně způsoben v  důsledku okolnosti související s  mimořádným opatřením při epidemii, která by dlužníku znemožňovala nebo podstatně ztěžovala plnit své peněžité závazky. Oproti stávající úpravě v  § 98 insolvenčního zákona po tuto dobu není povinen dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl, nebo při náležité pečlivosti měl

EPRAVO.CZ Magazine | 2/2020 | www.epravo.cz

dozvědět, o  svém úpadku. Tuto povinnost jinak mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán a  likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Je-li těchto osob více a  jsou-li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z  nich. Insolvenční návrh podávají jménem dlužníka. Mimo období stanovené v  Lex Covid jinak dále platí, že osoba, která v rozporu s ustanovením § 98 insolvenčního zákona nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti.

Mimořádné moratorium Zcela zásadním institutem zavedeným Lex Covid je tzv. mimořádné moratorium, tedy instrument, kterým může dlužník dosáhnout dočasné ochrany před vyhlášením úpadku, jakož i  před realizací zajištění či exekuce ze strany věřitelů. Hlavním cílem navrženého mimořádného moratoria je proto ochránit jinak konkurenceschopné podniky v  době mimořádné krize a překonat výpadek disponibilních prostředků prostřednictvím dočasného omezení realizace zajištění či zahájení vykonávacího řízení (exekuce).4 Mimořádné moratorium vychází z  koncepce moratoria upraveného v  §  115 a  násl. insolvenčního zákona s  tím, že mezi největší změny patří absence nutnosti souhlasu věřitelů pro jeho iniciaci. Odchylkou od moratoria upraveného v § 115 ins. zákona je také odlišný přístup ve vztahu k  umožnění započtení. Oproti standardnímu moratoriu neplatí paušální zákaz započtení ve smyslu § 122 odst. 3 insolvenčního zákona, neboť ve stávající situaci je patrně každý dlužník současně věřitelem a zákonodárce tak nechtěl spustit lavinový efekt.5 O  nařízení mimořádného moratoria bude moci až do 31.  8.  2020 zažádat insolvenční soud dlužník, který je podnikatelem a  který nebyl ke 12.  3.  2020 v  úpadku. Návrh lze podat před zahájením insolvenčního řízení