rozhovor
epravo.cz
Vývoj informačních technologií pokračuje „mílovými kroky“, všechno se digitalizuje a elektronizuje. Do našich životů tak zasahují stále více a velmi masivně. A právo na to musí nutně reagovat. Jak se to daří? A co to znamená pro advokátní stav a justici vůbec? O tom jsme hovořili s JUDr. Martinem Maisnerem, PhD., MCIArb, předním a uznávaným odborníkem v oblasti práva informačních technologií, outsourcingu, alternativního řešení sporů a kybernetické bezpečnosti.
Když se řekne právo informačních technologií, co si pod tím představit? Především je to soubor předpisů z různých oborů veřejného i soukromého práva, který se nějak dotýká informatiky – počítačové technologie, autorských práv k počítačovým programům, databázím a počítačové grafice, obchodním smlouvám v oblasti informatiky, veřejným zakázkám v oboru informatiky, sporům souvisejícím s informačními technologiemi, ochrany dat, kybernetické bezpečnosti, právních vztahů na internetu, počítačové kriminality a podobně. Je to tedy velmi pestrá paleta právních vztahů, které se navíc dost prolínají, což činí toto odvětví práva – alespoň pro mne osobně – mimořádně přitažlivým. Informační technologie jsou záležitostí několika posledních desetiletí. Jde tedy o oblast, která je – i co se týče práva – relativně mladá. Současně však jde o obor, který se vyvíjí přímo „raketovou rychlostí“. Jak se za tu dobu tato oblast práva změnila? To je velmi dobrý postřeh. Právo informačních technologií je jednak velmi mladé, jednak se vyvíjí stejně dlouho u nás, jako ve světě. Na rozdíl od jiných oborů (jako je třeba bankovnictví) jsme byli na stejné startovní čáře ve stejném čase. Zajímavé je, i jak právo reaguje právě na informační technologie. A jak na ně reaguje? Zatímco v ostatních oborech práva legislativa reaguje na jevy a skutečnosti v reálném životě, tedy s určitým zpožděním, v oblasti informačních technologií často přijde nejdříve technologie, pak její užití v reálném životě a teprve potom dojde k právní regulaci. V IT je tedy legislativní zpoždění vždy trochu markantnější. Chybějící aktuální právní úprava se tak na-
hrazuje smluvními ujednáními výrazně častěji, než v jiných oblastech podnikání. Což klade daleko vyšší nároky na všechny účastníky právních vztahů. Kam se podle Vás bude ubírat oblast IT práva do budoucna? To si opravdu netroufnu odhadnout. Jak víte, i autoři sci-fi se trefují jenom občas. Technologie samozřejmě masivně ovlivňují celý život. Dnes běžně můžete vidět třeba dvojici mladých, krásných lidí, kteří tráví čas tím, že sedí na nějakém romantickém místě proti sobě a chatují, často mezi sebou. Ale přece jenom, nějakou představu, kam by se IT právo mohlo do budoucna ubírat, jistě máte... Jsem přesvědčen, že velká pozornost bude věnována především oblasti internetu, mobilní komunikaci, obchodním činnostem na bázi e-shopu, všem formám duševního vlastnictví. A docela určitě se vynoří i další témata, která nás momentálně ani nenapadnou. Včetně nových druhů počítačové kriminality.
Vraťme se ale k té bezpečnosti dat... S daty je to dost složité. S dnešním trendem mít ke všemu přístup on-line máme sice výrazně větší komfort, ale na druhé straně musíme do určité míry rezignovat na požadavek absolutní bezpečnosti dat. A je tu ještě jeden fakt – firmy nebo státní správa si data, se kterými pracují, snaží chránit jak režimovými opatřeními, tak technologicky. Horší je to s fyzickými osobami – občany. Můžete být konkrétnější? Lidé jsou schopni vyvěsit i ty nejcitlivější údaje na sociální síti nebo je nosit v nechráněném mobilním telefonu. A pokud o tom vůbec přemýšlí, tak se tak nějak domnívají, že se o jejich keybernetickou bezpečnost někdo stará – policie, ministerstvo vnitra, BIS nebo bůhvíkdo ještě. Což je samozřejmě hluboký omyl. Všechny tyto instituce se sice kybernetickou bezpečností zabývají, ale jen v rámci své agendy – která komplexní a individuální kybernetickou ochranu jednotlivců nezahrnuje. Takže...
Díky informačním technologiím se na různých místech kumuluje obrovské množství dat. Nabízí se tedy otázka, jak moc je to bezpečné, nebo možná spíš nebezpečné.
Myslím si, že v této oblasti bylo hodně podceněno, a to zejména ze strany občanů. Pro svou osobní kybernetickou bezpečnost může nejvíc udělat každý sám – musí si to ovšem uvědomit a chovat se trochu rozumně....
Ono to tak úplně není. Data se kumulují ani ne kvůli technologiím, ale kvůli požadavkům na elektronizaci a digitalizaci celého našeho života. Problém je, že digitalizovaná data jsou skladnější a manipulovatelnější, a možnost dostat se k nim i dálkovým přístupem je věc, která u „papírových“ dat nebyla tak snadná. Efektivita práce s daty – zejména ve státní správě – přirozeně směřuje k tomu, aby osobní data byla uložena centrálně, a ne pro každý resort zvlášť.
Vzhledem ke složitosti samotného oboru IT a jeho rychlému vývoji jistě nejsou výjimkou nejrůznější spory. Jsou něčím specifické? Spory v informačních technologiích jsou vždy specifické. Především tím, že skutkový průběh je někdy obtížně pochopitelný, dokazování se provádí dost často elektronickými prostředky a obchodní zvyklosti v oboru se špatně pro-
www.epravo.cz I EPRAVO.CZ Magazine I 3/2016 I 13