Strana 23

rozhovor

epravo.cz

V doporučení ČNB se mění maximální procento výše úvěru k hodnotě nemovité věci tzv. LTV (loan to value). Hodnota LTV v doporučení ČNB se mění ze 100 % na 95 %. ČNB zároveň chce, aby takových úvěrů poskytovaly banky jen malé procento. Záměr ČNB je jednak makroekonomický, jednak je cílem ochránit klienta před rizikovým úvěrem, který dosahuje 100% hodnoty nemovité věci. V případě problémů se splácením nemusí klient prodejem nemovitosti pokrýt celou výši úvěru včetně příslušenství, což ho může dostat do svízelné situace. Problém může být také ve vyšší splátce a díky nízkým sazbám, které nevydrží věčně, může dojít k tomu, že klient při zvýšení úrokových sazeb po fixaci již nebude mít na splátku úvěru. Nedomnívám se, že by to byl na trhu zásadní problém, i když stávající nízké sazby mohou banky motivovat k tomu, že budou preferovat tyto typy úvěrů, které jsou zpravidla dražší, tedy mají vyšší úrokovou sazbu a banka lépe zhodnocuje své dočasně volné finanční prostředky, kterých je na trhu přebytek. Zpřísněná pravidla lze ale přece relativně lehce obejít, třeba zvýšením odhadních cen nemovitostí nebo ze strany žadatelů o úvěr kombinací dvou úvěrů... Ano, může k tomu docházet. I když ČNB dohlíží také na pravidla pro oceňování nemovitostí. Zároveň je potřeba vzít v úvahu fakt, že banky nechtějí mít v portfoliu rizikové úvěry a nechtějí se dostat do situace, kdy klient nebude moci splácet a banka se nedokáže plně uspokojit z prodeje zástavy. To je pro každou banku problém a riziko, které musí řídit. Proto jsou obecně odhady cen nemovitých věcí ze strany banky nižší, aby se toto riziko minimalizovalo. Kombinace dvou úvěrů také může být řešením, ale druhá banka stejně vidí v registrech, že klient má jiný úvěr a rozhoduje pak individuální situace. Druhý úvěr pak bude zpravidla zajištěn něčím jiným. Domníváte se, že opravdu hrozí cenová bublina? V tuto chvíli tomu nemusí nic nasvědčovat, ale ČNB svými doporučeními limituje prostor pro takové poskytování úvěrů, které by vznik cenové bubliny podporovalo. Se zvýšením úrokových sazeb spíše může dojít k vyvolání situace, kdy stávající úvěrovaní klienti nebudou dražší úvěr schopni splácet. Budou se nemovitostí zbavovat, ale o tak velké množství bytů nemusí být na trhu v krátkém časovém úseku zájem, protože vzít si úvěr v budoucnu nemusí být tak jednoduché a vhodné, jak je tomu dnes. Jaký to podle Vás může mít dopad na hypotéční trh?

Pokud půjdou úrokové sazby nahoru, může se tím hypotéční trh zpomalit. K tomu může „pomoci“ nový zákon o úvěrech, který bude nutit banky být obezřetnější z důvodu nejistoty ve výkladu nových pravidel. Zatím je konkurence tak velká, že změna by neměla být zásadní, ale do budoucna se podmínky mohou změnit. Když se na to ale podíváme z druhé strany, banky „sedí na hromadách peněz“ a hledají každou možnost, jak poskytnout úvěr, jakýkoliv – na bydlení, na investice firmám… Jde to vůbec dohromady? Ano, je tomu tak. Banky mají přebytek prostředků a vzhledem k tomu, že kapitálové trhy nedávají v současné době v krátkém horizon-

tu odpovídající výnos, je úvěrování jejich řešením, jak prostředky umístit. S oživením kapitálových trhů se situace může rázem změnit. Zatím se ale neočekává, že by nová pravidla měla s trhem nějak zásadně pohnout. ČNB usiluje o legislativní zakotvení pravomocí ČNB stanovovat rizikové parametry úvěrů na bydlení. Je to podle Vás dobrá cesta? Na stávajícím fungování bych toho moc neměnil. ČNB svými doporučeními tak jako tak na banky působí a jejich podnikání reguluje, přičemž banky se ve většině případů doporučeními řídí. Myslím si, že pokud by situace vyžadovala důraznější zásah ze strany ČNB, ces-