názor

epravo.cz

Samé otázky a žádné odpovědi

S

novým rokem si člověk (zejména mladý, nezkušený a plný optimismu) dává hlasitá předsevzetí, aby je po několika měsících tiše odsunul do zapomnění. Mně s nadcházejícím rokem, jenž pro advokacii bude rokem volebním, připadají zajímavější otázky, které bychom si měli klást. A tak jimi tento příspěvek bude přeplněn navzdory faktu, že na mnohé z nich v tuto chvíli nemusíme znát jasné odpovědi. Kdo je vlastně advokát a jaká je jeho role? Formální odpověď je příliš jednoduchá, aby byla správná. Advokátem je ten, kdo splnil podmínky a je zapsán v seznamu, což už samo vzbuzuje úsměv, neboť Česká advokátní komora nic nezapisuje na papír, ale eviduje ve virtuálnu. Ale pojďme dál. Je advokát součástí širší justice, anebo stojí v soudní síni jako protipól státního zástupce? Platí-li první část věty, pak je soudce či státní zástupce jeho partnerem v divadelní hře, zvané spravedlnost. Platí-li druhá, mění se divadlo za arénu, před součinností dostává přednost soupeření, a pak jde o to, kdo tu hru píská. Je advokát absolutním ochráncem klienta, anebo jeho pomoc má své meze? V prvním případě nese svou kůži na trh spolu s pokožkou klientovou, spojen s ním podobně jako dvojče siamské, ve druhém je svébytným jedincem, schopným odstupu a vlastního názoru, maje dost sil tváří v tvář klientovi a jeho požadavku vyslovit slovo nejobtížnější, jež zní NE. Hraje někdy roli, zda je advokát mužem či ženou, nebo je-li mladším, středního věku či šedivějícím seniorem? Patrně ne, řekli byste na první pohled. A přesto mají klienti různé zájmy i preference, a pak není bez významu, že demografické rozložení advokátů se v posledních le-

16 I EPRAVO.CZ Magazine I 4/2016 I www.epravo.cz

tech zásadně proměnilo a že většině kolegů už je méně než čtyřicet let. Jaký člověk by měl advokátem být? Zajisté odborník a profesionál, ale i to jsou jenom slova a jejich obsah v dnešní turbulentní době s proměnami právních předpisů za pochodu a miliony nadbytečných písmen v zákonech není ani zdaleka všechno, co bychom po něm rádi požadovali. Přáli byste si, aby každý advokát měl charakter? Ale co to slovo dnes v praxi znamená? Měl by být čestným a spravedlivým, ale nikoliv moralizujícím a kriticky posuzujícím vlastního klienta? Měl by být slušným ke kolegům a ostatním právnickým profesím? Jistě, ale nikoliv poklonkujícím či úslužně pokryteckým. A konečně – požadujeme, aby advokát za všech okolností říkal jen pravdu a pro ni se dal na hranici upálit? Vidím, jak se usmíváte pod vousy, neboť podobný člověk by o advokacii asi neusiloval. Jste si tím skutečně jisti? A bylo by to dobře – pro advokacii? Ale i když už víme, koho bychom chtěli, ani pak nemáme na růžích ustláno. Jak se takový ideální advokát mezi ostatními juristy hledá? A lze jej vůbec mezi plevami vybírat? Lze ten neomezený příliv nějak omezit? Zatím nikoliv, tedy nezbývá než zkusit ho z tvárného materiálu vytvořit a z mladých stébel kvalitní rostliny vychovat. Leč dá se výchovou dospělého zlepšit charakter? Jak a čím? Příklady pozitivními, jež táhnou, nebo negativními, které odrazují? Jaké nástroje k výchově použít? Diskuse? Přednášky a semináře? E-learning? Anebo dokonce tělesné tresty? A když už jednou někdo je advokátem, jakým chceme, jak zaručit, aby jím zůstal po dalších čtyřicet let? Nevíme, kdo jsme, ani kam jdeme. Mlhavě tušíme, odkud přicházíme. Možná je na čase uvědomit si, co chceme. ....................................................................................

•

Daniela Kovářová, advokátka