z právní praxe

epravo.cz

o zřejmé bezohlednosti této osoby k zájmům jiných osob. NSČR pak v souvislosti s institutem nezbytné cesty uvedl, že „v rámci úpravy povolení nezbytné cesty lze z uvedeného vymezení vyjít přiměřeně…, neboť je třeba zohlednit, že úprava § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. primárně nemíří na protiprávní jednání, nýbrž na jednání, která sice za protiprávní považovat nelze, zakládají však důvod k tomu, aby nebyla nezbytná cesta povolena“. Dále pak NSČR uvedl, že při posuzování důsledků úmyslného či hrubě nedbalého jednání žadatele nelze bez dalšího vycházet z dosavadní judikatury k § 151o odst. 3 SOZ (a která měla tendenci posuzovat zaviněné jednání žadatele spíše benevolentně a nežádoucí jednání promítnout toliko do stanovení výše přiměřené náhrady za zřízení nezbytné cesty, přičemž tak činila i proto, že pro zamítnutí návrhu na zřízení nezbytné z důvodu zaviněného jednání žadatele nebyla v SOZ zákonná opora), neboť v NOZ je výslovně zakotvena povinnost soudu nepovolit nezbytnou cestu pro úmyslné či hrubě nedbalé jednání žadatele, jímž si žadatel způsobil nedostatek přístupu. V předmětném rozhodnutí Nejvyšší soud s odkazem na důvodovou zprávu NOZ (uvádějící jako inspirační zdroj shora zmíněný zákon č. 140/1896 ř. z., o propůjčování cest nezbytných, který je v Rakousku účinný dosud) konstatoval judikaturu rakouského Nejvyššího soudního dvora a uvedl, že „mají být chráněni jen ti nabyvatelé, kteří jednali obezřetně, a nikoliv nabyvatelé neopatrní… posouzení otázky, zda lze nedostatek spojení přičítat patrné nedbalosti žadatele, závisí na konkrétních okolnostech případu… podle konkrétních okolností případu může již samotná koupě pozemku bez přístupu založit patrnou nedbalost“. NSČR přitom uzavřel, že uvedené závěry považuje za uplatnitelné i v poměrech NOZ, a zdůraznil, že samotná vědomost nabyvatele nemovitosti o absenci přístupu k ní sama o sobě sice nepostačuje k závěru o hrubé nedbalosti, má ho však vést k tomu, aby se pokusil zajistit si přístup k pozemku ještě před jeho samotným nabytím. Příkladmo pak Nejvyšší soud uvádí, že takovým pokusem se rozumí např. oslovení vlastníků pozemků, přes něž by pří-

stup k nabývané nemovitosti přicházel do úvahy s nabídkou na povolení nezbytné cesty před samotným právním jednáním, kterým nabývá žadatel nepřístupný pozemek do svého vlastnictví. Jestliže je však snaha nabyvatele neúspěšná pro nepřiměřené požadavky vlastníků pozemků, nelze to přičítat k jeho tíži a jeho jednání nelze hodnotit jako hrubě nedbalé. Opačně pak, zakoupí-li nabyvatel nemovitost za sníženou cenu s vědomím, že není spojena s veřejnou sítí komunikací a o zajištění spojení se před realizací nabývacího právního jednání ani nepokusí, bylo by dle NSČR zneužitím práva, kdyby následně nabyvatel dosáhl zvýšení ceny pozemku povolením nezbytné cesty, což platí i v případě, že by nemovitost byla zakoupena v dražbě.

zovat (např. zda a jak se nabyvatel zajímal o existenci přístupu, zda o absenci přístupu věděl či vědět měl, zda se pokusil přístup vyjednat, zda byl v dobré víře v existenci přístupu aj.). Tolik tedy k aktuální rozhodovací praxi Nejvyššího soudu k v zákoně nově stanoveným negativním důvodům, pro které nelze zřídit právo nezbytné cesty.

•

............................................................................ Mgr. Markéta Kolářová Dvořáková, advokátka Mgr. Lukáš Smutný, advokát Advokátní kancelář Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři, s.r.o.

Koupě nemovité věci bez přístupu na veřejnou komunikaci však automaticky neznamená, že by nabyvatel neměl právo na povolení nezbytné cesty, pro její povolení však soud bude zkoumat mj. i veškeré konkrétní okolnosti případu pro posouzení, zda nabyvatel nemovitosti nepostupoval hrubě nedbale či dokonce úmyslně, v důsledku čehož zabránil zřízení či existenci přístupu ke své nemovitosti, Nejvyšší soud přitom vychází z toho, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat (ust. § 4 NOZ), a proto se taková osoba při nabytí nemovitosti zajímá mj. i o to, jak je k nemovitosti zajištěn přístup. Není-li přístup zajištěn, pak se již před nabytím pokusí si jej zařídit a bez dalšího se nespoléhá, že mu přístup soused umožní nebo že si jej vymůže soudně. Současně pak NSČR zdůrazňuje, že účelem ust. § 1032 odst. 1 písm. b) není sankcionovat nabytí nemovitosti bez přístupu k ní, nýbrž to, že nabyvatel se lehkovážně spoléhal na umožnění přístupu k pozemku buď přímo sousedem/sousedy nebo soudem, to aniž by se pokusil si přístup (před nabytím nemovité věci) zajistit sám, ačkoliv tak nepochybně učinit mohl. V podrobnostech pak odkazujeme na citované rozhodnutí, v němž vedle dalšího Nejvyšší soud uvádí, jaké konkrétní okolnosti případu budou soudu při povolování nezbytné cesty posuwww.epravo.cz I EPRAVO.CZ Magazine I 4/2017 I 71