ŽIŽLAVSKÝ

z právní praxe

(Ne)nulové oddlužení ve víru pozměňovacích návrhů

Stav legislativního procesu Koncem října Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR projednala a schválila novelu insolvenčního zákona. Jednalo se o  novelu obecně přezdívanou jako tzv. nulové oddlužení, tj. o vládní předlohu ze 17. 1. 2018, vypracovanou na půdě Ministerstva spravedlnosti ČR, tehdy pod vedením ministra Roberta Pelikána. Po doporučení ke schválení ze strany Ústavně právního výboru byl návrh zařazen na pořad 20. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu, která začala dne 23. 10. 2018. Doporučení se týkalo vládního návrhu jako celku, avšak Ústavně právní výbor doporučil k přijetí rovněž i rekordních 31 poslaneckých pozměňovacích návrhů. Nulové oddlužení se tak stalo předmětem bouřlivé debaty jak na půdě zákonodárného sboru, tak i  mezi odbornou a  konečně i  laickou veřejností. Oddlužení a zejména možnost snížení vstupní 30% bariéry nejnižšího uspokojení věřitelů lze považovat za celospolečenské téma a  poměrně silné politikum. Není ani příliš divu. Vždyť tato problematika se týká značné části naší populace (až 900 tisíc lidí postižených exekucemi, více než polovina z  nich

vícečetnými) a otázek, jak umožnit její návrat do aktivního ekonomického života a  zabránění poklesu jejich životní úrovně trvale pod hranici chudoby.

Koncepce nulového oddlužení Původní vládní záměr, jenž dal této novele i  její přezdívku nulové oddlužení, je veřejně již dlouho známý. Mělo se jednat o  zrušení minimální 30 % hranice uspokojení nezajištěných věřitelů v  průběhu pěti let, která je v  současnosti závazná a  dlužníku, který neprokáže v  počáteční fázi insolvenčního řízení dostatečný příjem, který by splnění této podmínky umožňoval, není oddlužení povolováno. Stejně tak za situace, kdy dlužníkovi možnosti po povolení oddlužení dlouhodobě poklesnou pod tuto hranici, dochází ke zrušení jeho oddlužení. Jinými slovy dnes není osobám, které nejsou schopny uspokojit své věřitele v  této minimální hranici, umožněn přístup k institutu (benefitu) oddlužení, plnícímu v našem právním řádu především sociální funkci. Nutno podotknout, že s minimální hranicí uspokojení, jako se vstupní bariérou pro oddlužení, zaostáváme za Evropou

a  civilizovaným západním světem, neboť ve většině těchto zemí žádný minimální limit uspokojení buď není, nebo je podstatně nižší. Vládní návrh se tak svojí podobou nejvíce blížil praxi německé a  rakouské. Spočíval v  tom, že oddlužení splátkovým kalendářem (nově obligatorně s prodejem majetkové podstaty) by nastávalo kdykoliv za podmínky splacení 100 % pohledávek nezajištěných věřitelů, nebo po uplynutí 3 let za podmínky splacení alespoň 50 % těchto pohledávek (Pozn. autora po sepsání článku: nakonec změněno na 60 %), nebo po uplynutí 5 let při splacení nejméně 30 % těchto pohledávek (průnik se stávajícím modelem) a konečně po uplynutí 7 let bez ohledu na míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, tedy teoreticky v  krajním případě i  při jejich nulovém uspokojení (odtud název této koncepce).

Aktuální podoba (ne)nulového oddlužení Jeden z  nejvýznamnějších doporučených pozměňovacích návrhů však cílí přímo na změnu této koncepce a  je velmi pravděpodobné, že novela insolvenčního zákona

www.epravo.cz | EPRAVO.CZ Magazine | 4/2018

105