Page 43

z právní praxe

ŘANDA HAVEL LEGAL

Vybrané právní aspekty „vrácení“ zboží koupeného spotřebitelem v internetovém obchodě (e-shopu) Skutečnost, že spotřebitel může za určitých okolností „vrátit“ zboží objednané v internetovém obchodě ve lhůtě 14 dnů, je všeobecně známa. Mohlo by se tedy zdát, že k tomuto tématu není potřeba podrobnější výklad. Tato problematika však v sobě může skrývat řadu úskalí, která nemusejí být spotřebitelům ani provozovatelům e-shopů na první pohled zřejmá. Zaprvé, zdaleka ne vždy platí, že zboží objednané v internetovém obchodě lze vrátit. Navíc nemusí být vždy zcela zjevné, jakým způsobem má být takové vrácení zboží provedeno, aby mělo zamýšlené (právní) účinky. V následujícím textu se proto zaměříme na vybrané právní otázky související s právem spotřebitelů odstoupit od kupních smluv uzavřených v internetových obchodech a pokusíme se nastínit jejich možná řešení. Kdy se jedná o distanční smlouvy? Pokud nakupujete zboží v internetovém obchodě, zpravidla uzavřete s podnikatelem provozujícím e-shop (dále jen „provozovatel e-shopu“) kupní smlouvu, aniž byste se s ním nebo jeho zaměstnanci osobně vůbec setkali (popř. se s nimi setkáte při vyzvednutí objednaného zboží v kamenné prodejně – tj. v okamžiku, kdy kupní smlouva bude již zpravidla uzavřena). Ačkoliv to nemusí být na první pohled zcela zřejmé, právě tento aspekt nakupování v internetových obchodech (tzn. nepřítomnost druhé smluvní strany) má podstatný vliv na rozsah práv spotřebitelů a zároveň na rozsah povinností provozovatelů e-shopů.1 Smlouvy uzavírané mezi spotřebiteli a podnikateli „na dálku“ – tj. pomocí komunikačních prostředků, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran – bývají označovány jako tzv. distanční smlouvy.2 Distanční smlouvy mají v někte-

rých ohledech odlišný právní režim od „běžných“ smluv.3 Tak například pro distanční kupní smlouvy platí výše zmíněné pravidlo, že od nich spotřebitel může odstoupit ve lhůtě 14 dnů ode dne, kdy si zakoupené zboží převzal4 (byť z tohoto pravidla zároveň platí řada výjimek).5 Naproti tomu, když spotřebitel koupí zboží v kamenné prodejně, pak mu právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě 14 dnů ze zákona nenáleží, neboť se nejedná o distanční smlouvu. Ve většině případů nebude pochyb o tom, že při nakupování zboží přes e-shop došlo k uzavření distanční smlouvy. Existují nicméně sporné případy, kterým by spotřebitelé i provozovatelé e-shopů měli věnovat zvýšenou pozornost.

Vyzkoušení zboží objednaného přes internet v kamenné prodejně V případě distančních smluv na koupi zboží se většinou předpokládá, že si spotřebitel

vyzkouší zboží mimo obchodní prostory podnikatele. To je také jedním z důvodů, proč zákonodárce stanovil výše zmíněnou 14 denní lhůtu pro odstoupení od těchto smluv.6 V současné době nicméně není výjimkou, že např. internetové obchody s oblečením nebo sportovním vybavením umožňují, aby si spotřebitel nechal zaslat zboží vybrané na internetu do kamenné prodejny téhož podnikatele, v ní si takové zboží vyzkoušel a následně se rozhodl, které zboží si ponechá a které provozovateli e-shopu vrátí. Jedná se i v tomto případě o uzavření distanční smlouvy? Odpověď na tuto zdánlivě jednoduchou otázku není zcela jednoznačná. Pro posouzení právní povahy výše popsané situace bude rozhodující, v jakém okamžiku dojde mezi provozovatelem e-shopu a spotřebitelem k uzavření kupní smlouvy. O distanční smlouvu se totiž nejedná, jestliže je smlouva uzavřena mezi přítomnými osobami, a to bez ohledu na to, zda v průběhu kontraktace byly použity prostředky komunikace na dálku.7