z právní praxe nosti kamerového záznamu pořízeného soukromou osobou, poskytnutého správnímu orgánu za účelem trestání jiné osoby? Ve vztahu ke kolizi dvou základních lidských práv se vyjadřuje ustálená judikatura Ústavního soudu, která konkretizuje obecně uznávanou právní zásadu, kterou je princip proporcionality při posuzování možnosti omezení základního práva či svobody ve prospěch jiného základního práva, respektive svobody: „Vzájemné poměřování ve vzájemné kolizi stojících základních práv a svobod spočívá v následujících kritériích. Prvním je kritérium vhodnosti, tj. odpověď na otázku, zdali institut, omezující určité základní právo, umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (ochranu jiného základního práva). […]Druhým kritériem poměřování základních práv a svobod je kritérium potřebnosti, spočívající v porovnávání legislativního prostředku, omezujícího základní právo, resp. svobodu, s jinými opatřením i, umožňujícími dosáhnout stejného cíle, avšak nedotýkajícími se základních práv a svobod. […] Třetím kritériem je porovnání závažnosti obou v kolizi stojících základních práv“.1 Prvním kritériem je kritérium vhodnosti, kde ÚS výslovně uvádí, že je třeba odpovědět na otázku, zdali institut omezující základní právo umožňuje dosáhnout sledovaného cíle, kterým je ochrana jiného základního práva. V daném případě je třeba si položit otázku, zda pořizování záznamu, o němž ostatní účastníci silničního provozu nejsou ani informováni, je způsobilé ochránit, resp. zabránit porušování jiných základních práv a svobod? Musíme se přiklonit k tomu názoru, že pořizování kamerového záznamu bez vědomí nahrávaných osob není schopno zabránit porušení čehokoliv, neboť neplní ani varovnou funkci. Druhým kritériem je kritérium potřebnosti, které spočívá v tom, že je třeba: „porovnávání legislativního prostředku, omezujícího základní právo, resp. svobodu, s jinými opatřeními, umožňujícími dosáhnout stejného cíle, avšak nedotýkajícími se základních práv a svobod.“2 Je skutečností, že dohled nad dodržováním pravidel silničního provozu a následné sankce za jejich nedodržování jsou úkoly policie a nikoliv jiných soukromých osob. Na důkazní prostředky získávané policejními orgány jsou kladeny dostatečné podmínky tak, aby byly pořizovány v souladu se zákonem a neporušovaly základní práva a svobody jiných osob. Nadto je jejich pořizování legitimní i tím, že je policie k jejich pořizování zmocněna zákonem. Dodržování 72
pravidel silničního provozu je tedy dosažitelné kontrolou prováděnou PČR a není tak dle našeho názoru opodstatněné zajišťovat dodržování pravidel silničního provozu pořizováním videozáznamů ostatními účastníky silničního provozu. V této souvislosti uvádíme, že i policejní kamery, jejichž záznamy jsou používány jako důkazy přestupků, musí splňovat přísné podmínky na kalibraci, certifikaci, povětrnostní podmínky apod. a je povinností správního orgány tyto podmínky prokázat. Bylo by tedy naprosto absurdní, aby kamery policie musely splňovat velice přísná kritéria jejich použití a soukromá kamera by mohla být použita bez dalšího. Pro úplnost uvádíme, že by správní orgán u záznamu pořízeného soukromou osobou rovněž musel vyloučit, že došlo k jakékoliv úpravě tohoto záznamu, která ani nemusí být na první pohled patrná. Domníváme se, že toto by nebylo bez znaleckého posudku možné. Třetí podmínkou je porovnání závažnosti obou v kolizi stojících práv. Ve vztahu ke třetí podmínce se přikláníme k tomu, že je třeba mít dvě proti sobě stojící základní práva, která byla skutečně porušena. Nemůže jít pouze o hypotetické porušení základního lidského práva, ke kterému by teoreticky mohlo dojít, ale nedošlo, přičemž se plně ztotožňujeme s tím, že když k porušení lidského práva skutečně dojde, typicky při autonehodě, je situace zcela odlišná. S principem proporcionality úzce souvisí i právo na spravedlivý proces, neboť: „Porušením pravidla proporcionality může dojít k zásahu do ústavně zaručených práv, a to konkrétně práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 LPS.).“3 a proto je úkolem správního orgánu se při svém rozhodování důkladně zabývat tímto obecně uznávaným principem.
PARLAMENTU A RADY (EU) č. 2016/679 ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), bude výše citovaný závěr ÚOOÚ aplikovatelný i nadále. Využití kamerových záznamů vyjma případů, kdy dojde při dopravní nehodě ke smrti, poškození zdraví či majetku, je tedy nepochybně diskutabilní a jistě bude zajímavé sledovat vývoj judikatury zejména v těch věcech, u nichž dojde ke kolizi ústavou chráněných práv a svobod a současně neobstojí princip proporcionality. Jak předjímá tento článek, záznamy pořizované jednotlivými účastníky silničního provozu by neměly být prostředkem k udávání se řidičů navzájem, neboť dohled nad dodržováním pravidel silničního provozu by měly zajistit výlučně orgány veřejné správy. Na druhou stranu, pokud dospějeme k závěru, že používání tzv. „autokamer“ umísťovaných na čelní sklo automobilu je ve výše uvedeném smyslu a priori v rozporu se zákonem, není na místě, aby zákonodárce jejich užívání legislativně upravil? Nikdo nepochybuje o jejich vhodnosti a účelnosti pro případy řešení dopravních nehod, ale v rámci stávající zákonné úpravy paradoxně může nastat situace, kdy účastník dopravního provozu přispěje k objasnění dopravní nehody a zároveň mu v budoucnu může být uložena sankce od ÚOOÚ.
imp
•
EPRAVO.CZ Magazine | 4/2018 | www.epravo.cz
so má t výse for
Poznámky: 1 2 3 4
arc
atu
JUDr. Lenka Příkazská, advokátka, společník Mgr. Alena Kopejtková, advokátka HSP & Partners advokátní kancelář v.o.s.
Ochrana osobních údajů Závěrem uvádíme, že při pořizování kamerového záznamu, který monitoruje provoz na pozemních komunikacích, nezřídka dochází i k porušování jiných zákonů. K této problematice se výslovně vyjádřil i Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“) tak, že: „Při provozování kamery instalované uvnitř motorového vozidla, která cíleně monitoruje provoz na pozemních komunikacích a jejich bezprostředním okolí, dochází ke zpracování osobních údajů. Jen zcela výjimečně se na takové zpracování nebude zákon č. 101/2000 Sb. vztahovat…“ Bez ohledu na to, že je počínaje dnem 25. 5. 2018 v ČR použitelné NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO
rim
Nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 1994, Pl.ÚS 4/94 (N 46/2 SbNU 57; 214/1994 Sb.). Nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 1994, Pl.ÚS 4/94 (N 46/2 SbNU 57; 214/1994 Sb.). Ústavní soud, III. ÚS 350/03, [SR 12/2005 s. 442]. Stanovisko ÚOOÚ č. 1/2015.
r