rům menšinových akcionářů společnosti na hlavního akcionáře stanoveného v ust. § 183l odst. 3 obch.zák. (Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2015, sp. zn. 7 Cmo 595/2013)

Účastenství v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Podle § 94 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 200e odst. 3 o.s.ř. jsou v řízení o neplatnost usnesení valné hromady akciové společnosti podle § 131 a § 183 obch. zák. účastníky navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Navrhovatelem je osoba, která podá návrh podle § 131 a § 183 obch. zák. na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady akciové společnosti. Za osobu, o jejíchž právech a povinnostech má být v řízení jednáno, je považována akciová společnost, jejíž usnesení valné hromady bylo návrhem na prohlášení jeho neplatnosti napadeno. Tato společnost je nositelem práv a povinností, prvotně pro ni je zásadní, zda usnesení její valné hromady je či není platné. Uvedené závěry se plně uplatní i v řízení o vyslovení nicotnosti usnesení valné hromady, což lze dovodit i z ustanovení § 200e odst. 5 o.s.ř. Prvotně je tedy platností resp. neplatností či nicotností usnesení valné hromady dotčena řečená společnost. Možnost domáhat se návrhem vyslovení neplatnosti či nicotnosti usnesení valné hromady akciové společnosti, tedy aktivní věcná legitimace k podání takového návrhu, je kromě jiných osob zákonem dána akcionářům akciové společnosti (§ 131 odst. 1 a § 183 odst. 1 obch. zák.). Pakliže takový návrh akcionář podá, je účastníkem řízení z titulu postavení navrhovatele. Pakliže samostatné návrhy podá více akcionářů resp. aktivně věcně legitimovaných osob, dochází podle § 131 odst. 12 obch. zák. ke spojení všech řízení ze zákona. Aktivně věcně legitimované osoby, které takový návrh nepodají, nebrojí proti němu, a contrario nejsou ani účastníky příslušného řízení. Nepodá-li akcionář sám návrh na vyslovení neplatnosti či nicotnosti valné hromady, není účastníkem takového řízení z titulu osoby, o jejíchž právech a povinnostech má být v řízení jednáno. Tato práva a povinnosti jsou totiž vztažena k valné hromadě, a potažmo tak ke společnosti, o jejíž valnou hromadu jde. Uvedené závěry jsou zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, na kterou přiléhavě společnost K. C. a.s. poukázala. Rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 230/95 ze dne 12. září 1996, na které poukázala odvolatelka na daný případ nedopadá. K námitce odvolatelky o nemožnosti „se bránit“ odvolací soud dále uvádí, že dané řízení je řízením dle § 200e o.s.ř., které spadá mezi nesporná řízení ovládaná vyšetřovací zásadou, a ve kterém je tedy soud povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než jsou účastníky navrženy (§ 120 odst. 2 o.s.ř.). Z ustanovení § 131 odst. 7 obch. zák. a § 159a o.s.ř. neplyne, že by zamítavé rozhodnutí ve věci samé bylo závazné pro jiné osoby než účastníky řízení. (Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 8. 2015, sp. zn. 7 Cmo 4/2015)

123