Hodnota vypořádacího podílu se zjišťuje z vlastního kapitálu (viz výklad k § 6 odst. 4) společnosti zjištěného ke dni zániku účasti společníka na společnosti. Společenská smlouva (zakladatelská listina) může určit pouze jednu odchylku, a to, že vypořádací podíl se zjišťuje ke dni zániku účasti společníka na společnosti z čistého obchodního majetku (viz výklad k § 6 odst. 3). Naopak při stanovení poměru, jakým se z takto (kogentně) stanoveného základu určí konečná výše vypořádacího podílu, umožňuje obchodní zákoník, aby se společníci odchýlili (ve společenské smlouvě) od dispozitivního pravidla vyjádřeného v ustanovení § 150 odst. 1 věty druhé obch. zák., podle něhož se vypořádací podíl „určuje poměrem obchodních podílů, nestanoví-li společenská smlouva něco jiného“. Taktéž dispozitivní je pravidlo, podle kterého se vypořádací podíl vyplácí v  penězích (§ 61 odst. 2 in fine obch. zák.), jakož i zákonná úprava splatnosti vypořádacího podílu (§ 150 odst. 3 in fine obch. zák.); v  druhém případě však společníci mohou (ve společenské smlouvě) lhůtu pro splatnost vypořádacího podílu pouze prodloužit, nikoliv zkrátit (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. 29 Cdo 4505/2014). Nejvyšší soud k  této otázce uzavřel, že společníci společnosti s  ručením omezeným se nemohou odchýlit od § 61 odst. 2 obch. zák., ve znění účinném od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2013, tak, že základ pro výpočet vypořádacího podílu bude představován jinou veličinou než vlastním kapitálem (plynoucím z účetní závěrky) nebo čistým obchodním majetkem (určeným znaleckým posudkem). Nemohou se tudíž ani dohodnout na konkrétní výši vypořádacího podílu, která nevychází z takto určeného základu“. Dovolací soud dodal, že „odchylnou úpravu výše vypořádacího podílu mohou (v mezích výše naznačených) sjednat toliko společníci ve společenské smlouvě, nikoliv společnost s některým ze společníků.“ Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud, odkazuje na ustanovení § 41 obč. zák. a  vycházeje z  povahy předmětného právního úkonu a  jeho obsahu, má za to, že předmětnou část dohody o výši vypořádacího podílu, lze oddělit od jejího ostatního obsahu, a důvod neplatnosti se tak vztahuje pouze na tuto část dohody. Účast účastníka ve společnosti tak platně skončila dle § 149a obch. zák. ke dni 31. 12. 2007 a vznikl mu nárok na vypořádací podíl ve smyslu § 61 odst. 2 obch. zák. Závěru, že předmětnou část dohody o výši vypořádacího podílu lze oddělit od ostatní části dohody, dle odvolacího soudu nasvědčuje nejen to, že z čl. III. věty první dohody vyplývá vůle jejích účastníků poskytnout vypořádací podíl podle pravidel zakotvených ve společenské smlouvě a dle obchodního zákoníku, a tím se chtěli řídit; zároveň pak z předmětné dohody nevyplývá, že by ukončení účasti společníka P. B. ve společnosti bylo podmíněno výší vypořádacího podílu výlučně stanoveného částkou v dohodě uvedenou. Skutečná výše vypořádacího podílu stanovená dle společenské smlouvy vyšla najevo, až když byl vyhotoven znalecký posudek dle pravidel daných ustanoveními § 61 odst. 2 a § 150 obch. zák. (Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2017, sp. zn. 14 Cmo 2/2013)

173