účinností o.z., a i po jeho účinnosti, se nadále řídí vzorovými stanovami vydanými nařízením vlády č. 371/2004 Sb. (dále jen „Vzorové stanovy“), i když tento právní předpis pozbyl účinnosti ke dni 31. 12. 2013. Stanovy se totiž stávají součástí vnitřních právních poměrů této právnické osoby. Podle ustanovení § 3041 odst. 2 o.z. stanovy společenství vlastníků jednotek, které budou odporovat donucujícím ustanovením o.z., pozbývají závaznosti dnem nabytí účinnosti o.z. Společenství vlastníků jednotek proto přizpůsobí své stanovy dle § 3041 odst. 2 o.z. do tří let ode dne nabytí účinnosti o.z. a doručí je příslušnému krajskému soudu, který vede rejstřík společenství vlastníků jednotek. Vrchní soud v Praze již ve svém rozhodnutí ze dne 26. 10. 2015 sp. zn. 7 Cmo 229/2015 shledal, že: „V prvé řadě je nutné odlišovat společenství vlastníků jednotek vzniklá přede dnem 1.  1.  2014, resp. vzniklá dle zák. č. 72/1994 Sb., když ve smyslu usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 554/2014 mohla takto vzniknout ještě i po 1. 1. 2014 (dále i jen „SVJ“), od společenství vlastníků jednotek vzniklých dle o.z., tedy vzniklých po 1. 1. 2014 zápisem do rejstříku společenství vlastníků jednotek. SVJ vznikala přímo ze zákona (viz. § 9 odst. 3, 4 zákona o vlastnictví bytů), přičemž stanovy byly přijímány až po tomto vzniku, resp. v případech, že stanovy přijaty nebyly, řídilo se SVJ tzv. vzorovými stanovami – vl. nař. č. 371/2004 Sb. (viz. § 9 odst. 10 zákona o vlastnictví bytů), a dle části názorů teorie i praxe zřejmě se jimi coby vtaženými do svého právního režimu, řídí dosud. Koncepce stanov byla taková, že nebyly zakladatelským dokumentem, nutným ke vzniku SVJ coby právnické osoby, leč „toliko“ vnitřním předpisem nutným pro fungování SVJ (mezi zakladatelské dokumenty ve smyslu založení do sbírky listin řazeny byly). Ke vzniku SVJ tak docházelo nezávisle na přijetí stanov a nezávisle na jeho zápisu do rejstříku společenství vlastníků jednotek (ten měl jen deklaratorní charakter)“. Od výše uvedených závěrů nemá odvolací soud důvod se odchýlit ani v této věci, když navrhovatel vznikl dle zákona o vlastnictví bytů dnem nabytí účinnosti jeho změny provedené zák. č. 103/2000 Sb. tj. k 1. 7. 2000, a stanovy tak nebyly zakladatelským dokumentem této právnické osoby. Protože navrhovatel po svém vniku nepostupoval podle § 9 odst. 8 zákona o vlastnictví bytů, tj. nekonal první schůzi shromáždění, na které by byly schváleny stanovy společenství, řídily se jeho právní poměry dle ust. § 9 odst. 10 zákona o vlastnictví bytů Vzorovými stanovami vydanými nařízením vlády, a to i za účinnosti o.z. Vzorové stanovy, kterými se ke dni rozhodnutí o změně stanov navrhovatel řídil, nestanovily pro změnu stanov formu notářského zápisu. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že navrhovatel nebyl povinen předkládat soudu za účelem provedení deklaratorního zápisu již vzniklého společenství vlastníků jednotek změnu stanov ve formě notářského zápisu a dokládat tak postup dle ust. § 9 odst. 8 cit. zák. Na daný případ nelze ani aplikovat ust. § 1200 odst. 3 věta první o.z., že stanovy vyžadují formu veřejné listiny, a že pak i jejich změna musí mít tuto

225