Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, namítajíc, že osobní údaje jednatelů a společníků by měly být chráněny proti zneužití. Z údajů v obchodním rejstříku může kdokoli bez omezení vyčíst kompletní informace o osobě jednatele či společníka - jméno, adresu bydliště, rodné číslo, podpisový vzor, číslo občanského průkazu (z ověřovacích doložek na listinách), i to kolik připadlo společníkovi z rozděleného zisku. Tyto informace pak mohou být, především u malých „rodinných firem“ zneužity podvodníky, vyděrači a podobnými „kriminálními živly“. Na Slovensku a v okolních zemích Evropské unie je přístup k těmto údajům umožněn jen po ověření totožnosti dotazovatele. Usnesení soudu prvního stupně je v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů, Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Argumentaci odvolatele o neústavnosti zmíněné právní úpravy a jejím rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů přisvědčit nelze. Veřejné rejstříky jsou informační systémy veřejné správy (viz § 1 z. v. r. a § 3 zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy). Jednou ze základních zásad umožňujících naplnění účelu veřejných rejstříků, je princip formální publicity vyjádřený v  § 3 až § 7 z. v. r.; ten spočívá na právu každého na přístup k údajům zapisovaným do veřejného rejstříku a k listinám zakládaným do sbírky listin, aniž by dotyčný musel dokládat, zda má či nemá na zpřístupnění těchto údajů právní zájem. Zákon o veřejných rejstřících pak specifikuje povinný rozsah zapisovaných údajů a listin zakládaných do sbírky listin (§ 25 a násl. a § 66 a násl. z. v. r.). Logickým protipólem principu formální publicity je povinnost osob zapisovaných do veřejných rejstříků strpět uveřejnění údajů zákonem předepsaným způsobem a v zákonem předepsaném rozsahu; nemůže se tedy při dodržení zákonem stanovených pravidel jednat současně o neoprávněný zásah do soukromí při zpracování osobních údajů v rozporu úpravou v zákoně č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Odvolatel dále pomíjí, že úprava sbírky listin v  § 66 z. v. r. je implementací právě požadavků vyplývajících z čl. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/101/ES ze dne 16. 9. 2009, čl. 6 a 22 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/35/EU ze dne 5. 4. 2011 a čl. 10 odst. 3 Evropského parlamentu a  Rady č. 2012/30/EU ze dne 25.  10.  2012. Podle čl. 2 zmíněné směrnice č. 2009/101/ES členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění povinného zveřejňování alespoň listin a údajů týkajících se společností uvedených v tam uvedeném výčtu, přičemž pod písm. f) tohoto výčtu jsou uvedeny - účetní doklady za každé účetní období, které je třeba zveřejnit v  souladu se směrnicemi Rady 78/660/EHS (6), 83/349/EHS (7), 86/635/EHS (8) a 91/674/EHS (9); a  podle čl. 7 písm. a) členské státy stanoví přiměřené sankce pro případ nezveřejnění účetních dokladů tak, jak to stanoví čl. 2 písm. f) směrnice. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na komentářovou literaturu (Havel, M., Štenglová, I., Dědič, J., Jindřich, M. a kol.: Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, 244 s.).

87